V té první Kociánová s Neffem diskutovali o svobodě slova a spisovatel si mimo jiné všiml, že Facebook provádí cenzuru spíše ve prospěch levice, která je dnes mnohem agresivnější. Pak se zamyslel nad tím, že dnes je módní image soucitného a pokrokářského člověka, který vypadá, že chce naslouchat všem populárním utlačovaným. Podle Neffa je to určitý druh egoismu, že si člověk chce dopřávat pocit, že stojí na straně dobra.
Málokdo si přitom všimne, že ono „dobro“ se pomalu stává jediným tolerovaným názorem. Podle Neffa to vychází z podstaty toho „dobra“ a ukázal to na příkladu migrace. „když řeknete: „Ať tito lidé zůstanou na svém místě a nelezou do gumových člunů, ať je nikdo neloví a tak dále“, tak vám musí trošku trnout na zádech. Takže je daleko snadnější říct: „Ať sem všichni přijdou a my to zvládneme.“ To je daleko snadnější – a najednou jste svatá a máte příjemný pocit, že jste na správné straně. Takhle to funguje“.
Lidé se opájejí vlastním dobrem. On sám prý jako mladý často přemýšlel, proč za První republiky byla taková síla levice v kulturní obci. Jenže tehdy někteří lidé skutečně měli hlad, neměli kde bydlet. A těm dala levice perspektivu lepšího života. Dnes podle něj tato levicová nabídka spočívá v tom, že vám dá pocit, že vy jste ten dobrý a stojíte na straně, která pomáhá. A kdo s tím nesouhlasí, to je ten špatný.
Funguje přitom i faktor kolektivu, ve kterém se o správním postoji navzájem ujišťujete, protože to je ještě hezčí pocit.
Navíc do toho podle Neffa vstupuje faktor generační změny. „To, co se děje, vychází také z tohoto: co vlastně ví generace třicátníků, kteří dnes přicházejí ke slovu, o komunismu? Vůbec nic. A čtyřicátník? Když padnul komunismus, bylo mu deset, takže ví pentli. Padesátníkovi bylo dvacet, ale je potřeba podotknout, že posledních 5 let komunismu už nebylo tím „správným“ komunismem, ten už byl v rozvratu, byl zde Gorbačov, promítaly se zde americké filmy, lidé začali jezdit ven a tak dále,“ vysvětluje. Takže motorem doby jsou lidé, kteří už tu zkušenost ztratili. A navíc vyrůstali v relativně blahobytných časech.
Na druhou stranu dodává, že ve společnosti to vždy bylo tak, že starší generace propagovala řád, zatímco ta mladší tlačila na změny. Jediná otázka je, zda systém ten tlak na změny ustojí ekonomicky a nezhroutí se z nich. Jestli si na univerzitě v Berkeley partička studentů za zdmi campusu hraje na 36 pohlaví je celkem jedno, ale když environmentalismus ohrožuje celkou energetiku a průmysl, jako se to začíná dít v Německu, tak už jde do tuhého.
Třeba „alternativní zdroje energie“ podle něj v podstatě neexistují, jedná se jen o jakési „hokusy pokusy“ v menším měřítku. Představa, že by na nich měla být závislá celá energetická soustava, je podle Neffa šílená.
Navíc tato rozhodnutí vznikají podle Neffa často velmi podivně. „Vždyť si vezměte, že rozhodnutí o zrušení atomových elektráren v Německu vzniklo tím, že v Japonsku vybuchla Fukušima. Což mně přijde jako něco naprosto absurdního, protože v Japonsku měli zřejmě Fukušimu nevhodně postavenou, došlo ke zcela výjimečné situaci – a každá technologie má svá rizika,“ vysvětloval. Odpůrci jádra mají podle něj v zásadě jen tři argumenty. Fukušimu, kde se spojily zcela mimořádné podmínky, Černobyl, který podle Neffa vznikl „čistě blbostí lemplů, kteří byli u toho stroje“ a americkou Three Mile Island. A z toho odvozují zákaz celého odvětví.
Podle Martiny Kociánové my máme pocit, že Němci mají vše skvěle spočítané a vědí, co dělají, ale ve skutečnosti tam už několik let odborníky nikdo neposlouchá. „V Německu je pozoruhodné, že přesto, že to evidentně vede ke katastrofě, tak jestli je tam někdo na vzestupu, tak je to strana Zelených,“ zaujalo spisovatele. Podle něj je přitom německá strana Zelených smrtelným nebezpečím pro svět.
A tuplem pro nás, protože jsme navázáni na německou ekonomiku. Je podle něj třeba mít na paměti, že rozevírání ekonomických nůžek a umírání jednotlivých odvětví průmyslu je dlouhodobá záležitost, neděje se to ze dne na den.
Přesto Neffovi přijde současné zelené pokrokářství určitou analogií rozpadu ekonomiky, ke kterému docházelo za komunismu. „Když jsem rozum bral, tak tehdejší Československo ještě zdaleka nebylo tak zaostalé za Západem. Kdybyste si třeba vzala auto vyrobené v ČSR v roce 60 a ve Francii v roce 60, tak francouzské bude lepší, ale ne dramaticky. Prostě bude o něco lepší,“ vzpomínal. Jenže nůžky pokroku se rozevíraly stále více.
Neff si ale nemyslí, že by tento proces byl nezastavitelný. „Strašně mě zajímá třeba reakce Žlutých vest ve Francii, kdy společnost velmi rychle zareagovala násilně – a vládnoucí elita rychle couvla,“ uvedl pro příklad. Je to prý dáno i náturou, Francouzi mají v krvi vzpouru, zatímco Němci poslušnost, ale určitý návod to skýtá.
Typický pro současné zelené pokrokářství je podle Neffa jeden detail, související s ikonou jejich boje, Gretou Thunbergovou. „Ta dívenka se někde měla zmínit, že by bylo dobré podpořit jadernou energetiku, protože je bez uhlíkové stopy. A okamžitě jí zavřeli pusu. Pro mě to je naprosto jednoznačný důkaz o tom, že to je prostě politováníhodná, manipulovaná nešťastnice,“ myslí si Neff.
Problém životního prostředí podle něj skutečně existuje, o tom není sporu. Jak připomněl, jen za jeho života se populace na této planetě navýšila z dvou miliard na sedm a půl, což je obrovská zátěž. A asi je pravdou i to, že situaci nebude možné řešit jinak, než globálně.
„Ale teď je otázkou „co“. Zakázat brčka a šťourátka do uší? To mně přijde naprosto směšné. Zakázat atomové elektrárny, protože ve Fukušimě byla extrémně velká tsunami a zalila reaktor, který notabene nevybouchl, ten to vydržel, ale pochroumal se. To je absurdní,“ kroutí hlavou spisovatel.
Obecně podle něj v diskursu dnešních bojovníků za životní prostředí chybí racionální přístup, jen kategorické postuláty, co všechno se má zakázat.
Ondřej Neff se obává, že pokud se z tohoto uvažování Evropa nevzpamatuje, bude její vliv ve světě výrazně klesat. Na druhou stranu by nevylučoval ani možnost, že k tomu „vzpamatování“ v podobě otřesů proti nastolenému trendu, zejména v Německu, skutečně může dojít.
Fotogalerie: - Pět týdnů dovolené
Nová civilizační centra se ale podle něj rodí v Asii. Jako expert na sci-fi je prý zvědavý, zda pokrok neposune nějaký převratný vynález, protože už velmi dlouho jde pokrok cestou zlepšování, ale nikoliv převratného vynálezu, který by obrátil vývoj zcela jiným směrem.
Průlom očekává v oblasti umělé inteligence. Západ si takové bádání z ideologických důvodů zakázal, ale jinde ve světě takový výzkum probíhá. „My jsme se stali sterilními, myslím euroatlantická civilizace, protože máme tolik ideologických zápovědí, vlastně vzniklo nové náboženství, které nám váže ruce, a to Asiati nemají. Mají úplně jiné sebevědomí,“ myslí si spisovatel.
Civilizace, která chce jít dopředu, podle něj musí mít sebevědomí, a ne se stále za něco omlouvat. A proto podle Neffa dnes pochodeň pokroku plane na Dálném východě.
Nám se třeba nemusí líbit, co se teď děje v Číně. A z pohledu Evropana to skutečně může být děsivé. Ale z pohledu čínských dějin to vypadá úplně jinak.
Takže si Neff myslí, že budoucností lidstva je úpadek Evropy, vzestup Asie a velké drama v Africe. Pokud populační exploze probíhá na kontinentu, který má nejmenší předpoklady k jejich uživení, nabízí to podle něj scénáře, které si raději nepředstavovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
