„Někteří se již veřejně vyslovili, že zásadně nesouhlasí se zmatečnými kroky, které v poslední době předseda dělá. Je velmi pozitivní, že členové ČSSD nejsou ochotni vydat demokratickou politickou stranu se 140letou tradicí hrstce ‚vyvolených‘,“ píše úvodem Slepička s tím, že popírání sebe sama nebere u Sobotky konce. „Zaplatí za to v důsledku celá ČSSD,“ varuje.
A zmiňuje především Sobotkova slova, kdy pár týdnů před volbami členům strany a veřejnosti tvrdil, že v případě prohry v krajských a senátních volbách rezignuje na pozici předsedy strany. „Poté, co strana pod jeho vedením v těchto volbách propadla, jsme svědky trapného tápání předsedy strany nad programem ČSSD a ještě trapnějších jeho pokusů zachránit svoji vlastní politickou budoucnost,“ zmiňuje Slepička. Dle jeho názoru nyní Sobotka udělá cokoliv, aby si zajistil pokračování politické budoucnosti.
„Namísto chlapského řešení, kterým by přinejmenším bylo odvolání avizované kandidatury na předsedu strany na budoucím sjezdu (ne – skutečně nemá povinnost znovu kandidovat), rozesílá dopis členské základně s překvapivým sdělením, že jsou někteří právě jeho ministři unaveni,“ rýpe do Sobotky.
Následně však také prozrazuje něco zevnitř strany. Dienstbier a jeho Idealisté jsou podle jeho slov nezávislým spolkem stojícím mimo jakýkoliv vliv členské základny. Soustředil se prý na likvidaci oponentů Sobotky v rámci strany.
„Jak typické pro ‚demokrata‘ Sobotku. Zatímco mandáty svěřené členům ČSSD veřejností tento ‚demokrat‘ omezoval, a tak nejeden sociální demokrat se musel vzdát např. poslaneckého mandátu či dalších příležitostí v rámci strany, tak jiným jako např. Dienstbierovi, Marksové či Šabatové se od předsedy a premiéra dostávalo pozic nejvyšších. Ve hře na boha prostě Sobotka zapomněl, že právě tito lidé a jejich výsledky se pro oči veřejnosti stanou symboly práce nejen jeho, ale celé ČSSD. Že právě tento jeho postup v personální politice je tím největším předpokladem pro pasivitu členské základny,“ nebere si servítky Slepička.
„Jednou je jeho zdůvodněním výměny ministrů reakce na propad ČSSD ve volbách, podruhé je cílem kompaktnější vláda či jasnější směřování strany. Nikdy to však dle jeho slov není výměna ministrů související s nadcházejícím sjezdem,“ zmiňuje dále Slepička.
Závěrem pak uvádí, že Sobotka jako již několikrát v minulosti dává přednost zajištění své politické budoucnosti před zastavením propadu ČSSD. „Sobotka si je dobře vědom, že i on bude muset získat podporu většiny delegátů sjezdu, aby měl zabezpečeno další dvouleté působení v politice, a to by se dalo coby předseda ČSSD snést. V jeho rezignaci po dalších prohraných volbách už totiž nemůže věřit ani největší snílek, stejně jako ve výhru ČSSD v parlamentních volbách pod vedením právě Sobotky,“ uzavírá Slepička s výzvou, aby na nadcházející sjezd byli nominováni takoví delegáti, kteří nebudou slepě hlasovat a nebudou se bát vyjádřit svůj názor.
Celý dopis Davida Slepičky:
Vážené přítelkyně, Vážení přátelé
Členové Místních organizací
V poslední době dostáváme mnoho pozitivních ohlasů na výzvu naší vltavotýnské místní organizace předsedovi B. Sobotkovi. Někteří se již veřejně vyslovili, že zásadně nesouhlasí se zmatečnými kroky, které v poslední době předseda dělá. Je velmi pozitivní, že členové ČSSD nejsou ochotni vydat demokratickou politickou stranu se 140ti letou tradicí hrstce „vyvolených“.
Popírání sebe sama nebere u Sobotky konce. Zaplatí za to v důsledku celá ČSSD.
Nejen členové ČSSD, ale i veřejnost si již mnohokrát měla možnost ověřit, že slovo premiéra Sobotky má váhu blížící se nule. Zatímco pár týdnů před volbami členům strany a veřejnosti tvrdil, že v případě prohry ČSSD v krajských a senátních volbách rezignuje na pozici předsedy ČSSD, po té co strana pod jeho vedením v těchto volbách propadla, jsme svědky trapného tápání předsedy strany nad programem ČSSD a ještě trapnějších jeho pokusů zachránit svoji vlastní politickou budoucnost.
Pravděpodobně šok z již čtvrtých prohraných voleb strany pod jeho vedením způsobil předsedu Sobotkovi výpadek paměti, a tak mu z paměti vypadla jeho vlastní slova opakovaně pronášená při každé mediální příležitosti před volbami, jak je jeho vláda úspěšná. Prostě udělá cokoliv, aby si zajistil pokračování politické budoucnosti. Na místo chlapského řešení, kterým by přinejmenším bylo odvolání avizované kandidatury na předsedu strany na budoucím sjezdu ( ne – skutečně nemá povinnost znovu kandidovat), rozesílá dopis členské základně s překvapivým sdělením, že jsou někteří právě jeho ministři unaveni.
Což o to, únava je lidská, může se to stát, ale kdepak tedy byl celou dobu premiér Sobotka odpovědný za chod vlády? Asi byl ve stejném rozpoložení jako v říjnu 2013, kdy nejen že upřednostnil vlastní ambice stát se premiérem – čekal přeci dlouhých 17 let v poslanecké sněmovně - a raději vláčel značku ČSSD médii než by přiznal, že spolustraníci, kteří měli jiný názor než on, mají na onen názor prostě právo.
Nedostatečná podpora ve straně. Nevadí – vytvoří se mimo ni.
Dienstbier a jeho Idealisté – nezávislý spolek stojící mimo jakýkoliv vliv členské základny podobně jako mladí sociální demokraté dnes hrdě hlásí jak to byli právě oni, kdo organizoval demonstrace na Sobotkovu podporu po té, co si demokraticky zvolení zástupci členské základny v Předsednictvu ČSSD dovolili se Sobotkovou představou dnešní vlády nesouhlasit a protestují proti odvolání ministra Dienstbiera. Toho ministra, kterému k jeho jmenování stačilo pouze spojenectví s předsedou Sobotkou. Dienstbier se tak stal ministrem Sobotkovy vlády i přes svůj osobní debakl na sjezdu strany či v prezidentské volbě. Proč?
Zatímco na hnutí ANO pomalu vyplouvá, že se podílelo na financování oponentních regionálních hnutí tehdejší koalic – např. Východočeši.cz, tak spolek Idealisté pod metodickým vedením
Dienstbiera se soustředil na likvidaci oponentů Sobotky v rámci strany a to již od dob jeho první kandidatury na předsedu ČSSD.
Jak typické pro „demokrata“ Sobotku. Zatímco mandáty svěřené členům ČSSD veřejností tento „demokrat“ omezoval, a tak nejeden sociální demokrat se musel vzdát např. poslaneckého mandátu či dalších příležitostí v rámci strany, tak jiným jako např. Dienstbierovi, Marksové či Šabatové, se od předsedy a premiéra dostávalo pozic nejvyšších. Ve hře na Boha prostě Sobotka zapomněl, že právě tito lidé a jejich výsledky se pro oči veřejnosti stanou symboly práce nejen jeho, ale celé ČSSD. Že právě tento jeho postup v personální politice je tím největším předpokladem pro pasivitu členské základny.
Zoufalý předseda dělá zoufalé věci
Za ony dva týdny od otevřeného dopisu spolustraníkům si Sobotka ještě nestihl připravit smysluplné zdůvodnění obměny kabinetu, ale ve snaze utišit rozbouřenou dosud mlčící většinu členské základny, která je dnes po letech Sobotkova předsedování složená převážně z přesvědčených sociálních demokratů, k ní přesto přistoupil. I za cenu, že se národ dozví, že právě jím samým vyjednaná koaliční smlouva ČSSD , ANO, KDU mu coby premiérovi vlastně neumožňuje obměnu jiných než sociálně demokratickým ministrů, že vyjde najevo, že o současném či budoucím směřování ČSSD a jejím programu má jasno, asi tak, že zatímco před pár týdny hodlal konstruovat stranu neoliberální politiky soustředící se na městské voliče, dnes odvolává ministra, který je jejím symbolem.
Jednou je jeho zdůvodněním výměny ministrů reakce na propad ČSSD ve volbách, podruhé je cílem kompaktnější vláda či jasnější směřování strany. Nikdy, to však dle jeho slov, není výměna ministrů související s nadcházejícím sjezdem.
Sjezd se blíží – pozice předsedy zaručuje politickou budoucnost
Od předsedy demokratické politické strany by se dalo očekávat, že reprezentanty strany ve vládě vybere po diskusi v rámci orgánů strany. Zvláště pokud se mu značně vymstilo vypuštění této diskuse při složení vlády v roce 2013. Nicméně je řešením vyměnit svého podporovatele za kamarády svých jiných podporovatelů v čase 11 měsíců před volbami? Mohl ještě nějak více zpříjemnit A. Babišovi či KDU – ČSL předvánoční čas? Těžko.
Zatímco Andrej Babiš buduje svoji image na odporu proti starým politickým strukturám jakými je i Sobotka a úspěších silových resortů, které si v rámci koaliční smlouvy dobře vyjednal, tak Sobotka dává jako již několikrát v minulosti přednost zajištění své politické budoucnosti před zastavením propadu ČSSD. Sobotka si je dobře vědom, že i on bude muset získat podporu většiny delegátů sjezdu, aby měl zabezpečeno další dvouleté působení v politice a to by se dalo coby předseda ČSSD snést. V jeho rezignaci po dalších prohraných volbách už totiž nemůže věřit ani největší snílek, stejně jako ve výhru ČSSD v parlamentních volbách pod vedením právě Sobotky.
Vzhledem k tomu, že předseda místo okamžité rezignace, se snaží upevnit si pozici a získat další spojence na blížícím se sjezdu, obracíme se na Vás, členy MO a delegáty okresních a krajských konferencí, nominujte na sjezd takové delegáty, kterým není lhostejná budoucnost sociální demokracie a nebudou slepě hlasovat tak, jek se v Praze domluví. Delegujte takové členy, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor.
Děkujeme za podporu a věříme, že se nám společně podaří zastavit propad soc. dem.
David Slepička
předseda MO Týn nad Vltavou
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
