Debatní klub se tentokrát věnoval tématu protidrogové politiky a konkrétně si vybral konopí. Jde o drogu nebo užitečnou rostlinu? Jak uvedl v úvodu Miroslav Reil: „Konopí se dá upravovat všemi možnými způsoby, a to platí i pro konzumaci. Konopí můžete kouřit nebo z něj udělat mast, která může pomáhat lidem s cukrovkou. Pomocí vaporizace konopného květu získáte prostředek potlačující účinky antidepresiv. Z konopí se tkají látky, které si můžete koupit a nechat si z nich ušít oblečení. Hlavní diskuze se přesto vede o konopí jako o nebezpečné droze,“ řekl na úvod debaty.
Za Národní protidrogovou centrálu přijal pozvání vrchní rada plk. Mgr. Jakub Frydrych a druhým hostem debaty byl přednosta Kliniky adiktologie profesor Michal Miovský, klinický psycholog a psychoterapeut.
Hned z kraje debaty hovořili oba odborníci o situaci, kdy přišlo na světovou scénu konopí. Profesor Michal Miovský udělal malý exkurz do historie, když připomněl, že se začalo objevovat v USA v souvislosti s alkoholovou prohibicí. Konopí jako rostlina bylo pochopitelně známo již předtím, ale ani podle plk. Mgr. Jakuba Frydrycha nebylo dáváno do souvislosti s možností omámit člověka a diskvalifikovat ho z činnosti. Ve třicátých letech prý nebylo vůbec používáno slovo marihuana a až okolo roku 1935 se v našem tisku objevily první články o konopí a dávalo se naopak do souvislostí s případy, které byly až démonizovány a končily smrtí.
„Já nejsem příznivec konspirativních teorií. Často dostávám otázku, jaké jsou skutečné důvody nějaké zákonné regulace určité drogy. Různé skupiny mají prý tendenci hledat v tom vliv tu farmaceutických firem, tu nějakých nadnárodních zednářských lóžích apod. Já nejsem příznivcem těchto teorií. Myslím si, že šlendriánu je více než konspirací,“ uvedl Jakub Frydrych.
Tvrdá regulace přináší negativní jevy
Profesor Miovský poukázal na zkušenost s alkoholové prohibice ve Spojených státech, která ukázala, že tvrdá regulace jedné návykové látky má neuvěřitelně negativní vliv na celou společnost. Počínaje nárůstem organizovaného zločinu, který prorůstá do vysokých pater politiky. Zajímala ho otázka, jak problém regulace návykových látek vnímá plk. Frydrych z pohledu policisty.
Podle něj vše leží ve vybalancování oné regulace. „Rozhodně nejsem pro deregulaci, vše se musí vyvážit,“ uvedl Frydrych. Poukázal také na zvyšování spotřební daně, která je rovněž regulačním nástrojem. Když ta překročí určitou hranici, tak prý také dochází k nárůstu aktivity na černém trhu, jak je to vidět třeba u tabákových výrobků.
Jakub Frydrych dále promluvil o otázce alkoholu a cigaret, kde se společnost dohodla na regulaci a zákonem vymezila, že nemá být přístupný mladistvým. Podle něj jsme však v této otázce neúspěšní a mladiství se k oběma látkám snadno dostávají i v nízkém věku. Přirovnal situaci k hráčství na výherních automatech. Domnívá se totiž, že všeobecná velká nabídka a dostupnost zvyšují riziko užívání a vzniku závislosti.
Oblast regulace společnost nezvládá
„Diskuse o regulaci konopí je více o regulaci návykových látek obecně," uvedl prof. Miovský s tím, že případnou změnou v jeho regulaci a přidáním do skupiny k tabáku a alkoholu se jen rozšíří oblast regulace, kterou jako civilizovaná společnost nezvládáme, míní. Psycholog dále zdůrazňuje nutnost širší debaty o tomto problému.
Domnívá se, že cesta vede přes větší míru individuální odpovědnosti provázenou sankcemi. To znamená, že řízení pod vlivem návykových látek nebo výkon práce pod vlivem, by měl být důsledně postihován. Potřebu větší individuální odpovědnosti by Miovský podpořil i větším zapojením zdravotních pojišťoven do celého procesu. Kdyby lidé zneužívající návykové látky mohli být také nějakým způsobem postiženi. „Každý má právo si zničit zdraví. Ano má, ale my nemáme povinnost to každému platit,“ míní psycholog. „Prokáže se toto nebo toto a základní pojištění může být zdvojnásobeno.“
Jakub Frydrych upozornil, že podle našeho řádu není sebepoškozování trestné a zároveň, že právě otázka lidských práv je zde velice citlivá. Tento ekonomický tlak přes pojišťovny proto nevidí jako schůdnou cestu v regulaci návykových látek. Věří však v preventivní potenciál sankcí. V debatním klubu Frydrych zmínil hezký příklad toho, jak se vyvíjel vztah společnosti ke kouření. Kdy od zcela bezuzdného kouření například v kinech i nemocnicích došlo k zásadnímu posunu a kouření je společností více odmítáno. Domnívá se, že takový vývoj může být i u jiných návykových látek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dkr
