První zemí, kterou Kechlibar argumentuje, je Švédsko. Tam je představitelem nacionalistické pravice strana Švédští demokraté. Tato strana dlouho dosahovala velmi nízkých volebních zisků a i po zvolení do parlamentu v roce 2010 byla považována za „enfant terrible“ švédské politiky, se kterým ostatní strany odmítaly spolupracovat. V posledním průzkumu veřejného mínění se však umístila na prvním místě, když sbírá nejvíce hlasů na jihu země, kde žije nejvíce imigrantů z neevropských zemí.
Podobný scénář dle Kechlibara platí i pro dalšího severského zástupce nacionalistické pravice – stranu Pravých Finů. Té začaly stoupat volební preference od roku 2010, kdy se ve Finsku vytvořila komunita somálských azylantů a začalo vycházet najevo, jak těžko se tyto dvě kultury dají skloubit. Na rozdíl od Švédských demokratů však nejsou Praví Finové ostatními politickými subjekty ostrakizováni, takže jsou od května 2015 součástí vládní koalice.
Dánská lidová strana sice po letošních volbách nevytvořila vládu, neformální vliv na její rozhodování má však velký. Prosadit své ideje dokázala strana již dříve, kdy do značné míry ovlivnila zpřísnění azylové politiky. V současné době není např. možno „dovézt“ si do země manželku z neevropské země, není-li jí aspoň 24 let, a budoucí manžel přitom nesmí být závislý na sociálních dávkách a musí složit nezanedbatelnou kauci. Díky těmto opatřením se v Dánsku nerozvinul tak drastický problém „paralelních společností – ghett“ jako v sousedním Švédsku.
Strana dle Kechlibara rovněž prosadila omezení podpor pro azylanty na polovinu, jakož i sérii inzerátů v arabských novinách, které vysvětlují potenciálním příchozím, že je v Dánsku nečeká žádný ráj na zemi. Určitý efekt je již patrný. Zemí sice za poslední 2 měsíce prošlo značné množství migrantů, ale téměř všichni míří do Švédska, které je finančně štědřejší, a o azyl v Dánsku jich žádá jen necelá desetina.
Volební preference rostou i známému bojovníkovi proti islámu Geertu Wildersovi a jeho Straně pro svobodu či rakouské straně Svobodných. V Maďarsku zase šlape na paty premiéru Viktoru Orbánovi strana Jobbik, která se kromě jiného netají ani antisemitismem. Zajímavým faktem je, že strana je poměrně populární i u studentů maďarských univerzit, nedávný průzkum ukázal, že 20 % vysokoškoláků by Jobbik volilo.
Merkelová od válu, válka na obzoru
Matematik z UK na závěr konstatuje, že nacionalistické a vlastenecky-pravicové strany budou patrně dále posilovat. A to i v Německu, které doposud žádnou takto velkou stranu podobného ražení nemělo. Úspěch nacionalistické pravice dle Kochlibara zlomí vaz kancléřce Angele Merkelové, stejně jako ideji multikulturalismu.
„Kolem roku 2018 budou v evropském prostoru severně od Alp (nechci říci ‚v EU‘, protože její další existence je, vzhledem ke kvalitě jejího současného vedení, dosti nejistá) existovat už jen dvě silné a živé ideologie – islám a nacionalismus. Nedá se čekat, že by své vzájemné spory řešily poklidnou diskusí a hlasováním. V mnoha regionech Evropy dojde k eskalaci násilí mezi migranty a původním obyvatelstvem, někde i k otevřeným bojům, které budou připomínat začátek bosenské nebo libanonské občanské války,“ předestírá Kochlibar vývoj na evropském kontinentě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
