Najdou se tací, kteří říkají, že islám je mírumilovnou vírou a to, co je napsáno v Koránu, je třeba hodnotit s nadhledem moderní doby. Luděk Frýbort s tímto názorem polemizuje. V Koránu je podle něj napsáno, že správný muslim smí zabít nevěřícího, a co je psáno, to je dáno. Pokud někdo tvrdí, že to autoři Koránu nemysleli doslova, pak by totéž mohl tvrdit i o knize Mein Kampf a říkat, že on to ten Adolf Hitler určitě nemyslel tak špatně, když své dílo diktoval, a my musíme v Mein Kampfu hledat jen to dobré. Ale takhle to podle pana Frýborta nefunguje.
Muslimové se v Koránu dozvědí, že jde o svatou knihu, která tady byla od počátku věků a oni musejí dodržovat to, co je v ní napsáno. Prastarost vědění obsaženého v Koránu dává muslimům pocit nadřazenosti nad ostatními náboženstvími. V Bibli nic podobného nenajdete. O Bibli víte, že ji sepsali lidé.
„Bible nepředstírá, že je výlučným dílem božím. Korán ano. V Bibli obsahují stopy čehosi takového knihy Mojžíšovy s jejich zákazy a přikázáními; celý zbytek Starého zákona jsou prostě židovské dějiny včetně všech válek, vražd, zrad a záludů, což bývá křesťanství jeho kritiky nevím proč omazáváno o nos. Nový zákon pak je humánní beze zbytku i s vyjmenováním autorů: evangelisté, apoštol Pavel, apokalyptické vidiny svatého Jana. Pakliže by mu bylo co vytknout, tedy že je humánní místy až přespříliš; opravdu mi přichází zatěžko milovati kdekterého lotra jako sebe samého. Prolistuj se evangelii z první stránky k poslední a zase zpátky, nenajdeš v nich příkaz: Zabij! V Koránu nesčetněkrát,“ píše autor.
Nejeden muslim si přečte Korán, zjistí, že zabíjet je v pořádku, a jedná podle toho. Jedná tak navíc bez výčitek, protože v Koránu také zjistí, že když vrhá kopí proti nevěřícímu, tak nenese odpovědnost on sám, nýbrž jeho ruku vede Alláh. To je podle Luďka Frýborta poměrně pohodlný způsob, jak se zbavit pocitu viny. Bible klade na člověka nároky ohledně chování, ale odpovědnost za jednotlivé činy nechává na něm. Člověk se dozví, že by neměl hřešit, ale v konečném důsledku je na něm, zda tento příkaz dodrží, nebo zda zhřeší.
„Napsav všechno toto chci ještě dodat a zdůraznit, že nejsem žádný svíčkový dědek, kdyby se z předešlých odstavců zdálo něco takového vyplývat. Jsme ale všichni, ať věřící horliví, vlažní či úplní ateisté, příslušníky civilizace postavené kromě dalších vlivů i na křesťanském základě; jí se chci zastávat, proti jiným hájit. Na stará kolena už bohužel jen písmem; ve věku o nějaké to desetiletí mladším bych i zbraň ochotně do ruky vzal, kdyby to muselo být. Protože má-li zajít tato civilizace, ať následkem vnějšího tlaku, nebo vlastní lhostejné ústupnosti… Co ji má nahradit? Čína? Indie? Rusko? Běžte se tam podívat, pošetilí,“ vyzývá čtenáře autor.
„A i s tím bych se nějak dovedl smířit, třebaže nerad; všechno na světě podléhá zákonům vzniku a zániku, tudíž i civilizace. Neseme ale zodpovědnost za osud příštích generací; a tu bych raději počkal, až se z temna budoucnosti vynoří náhrada v podobě civilizace ne snad výbojnější, zemi po zemi si podrobující, ani lavinovitě se rozmnožující, ale tvořivá a zvídavá, jaká jediná by po nás mohla převzít štafetu. Zatím nevidím, že by se taková aspoň náznakem někde chtěla objevit, a nejméně ze všeho islám,“ uzavírá Luděk Frýbort.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp