Výzvami k boji za svobodu a varováním před extrémisty začalo setkání při příležitosti výročí 17. listopadu na Náměstí Míru. Za bouřlivého potlesku stovek lidí se mezi prvními ujala slova Táňa Fischerová: „Protože je dnes 17. listopad, tak bych na začátek vzpomenula ideály, které jak v roce 1939, tak 1989 vedly lidi do ulic. Na to bychom neměli nikdy zapomenout. Už tehdy se ale společnost rozdělila na dva proudy. Na jeden, který myslel především na sebe a své výhody, a na tak zvané idealisty,“ zahájila svou řeč známá politička a aktivistka. „Volalo se především po svobodě, ale svoboda je spojena s odpovědností za svůj domov, za sebe a za svět. Pokud podléháme manipulaci, stojíme jeden proti druhému a ovládá nás strach a ztrácíme všechno, pro co stojí za to žít, a nemáme také žádné obranné síly proti zániku ať už země nebo sebe sama. Jakmile ztratíme ideály, jsme oslabeni a naše imunita odchází,“ dodala.
Fischerová: Dřív jsme měli úctu, dnes pověst jedné z nejhorších zemí v Evropě
Fischerová také zmínila, že ti nejslabší potřebují naši ochranu a pomoc. „Není možné zachránit celý svět, ale musíme a můžeme udělat alespoň to málo, co udělat můžeme,“ vysvětlila a připomenula, že jsme se v minulosti dokázali chovat i jinak. „Naše azylová politika je teď hrozná a je nastavená velmi nepřátelsky vůči všem cizincům,“ konstatovala také občanská aktivistka. „Tehdy jsme získali úctu mnoha lidí, ale dnes už máme pověst pomalu jedné z nejhorších zemí v Evropě,“ doplnila s tím, že můžeme pomoci alespoň někomu. „Nikdy se nesmíme zbavit soucitu s druhým člověkem v nouzi,“ zmínila.
I dalšího řečníka přivítaly bouřlivé ovace. Martin C. Putna vyzval, abychom neopakovali chybu, která se stala v roce 1938. „Víte, v čem byl největší problém? Že byla řada lidí, která vlastně nevěřila ani Hitlerovi ani Stalinovi, ale říkali, že ti malí polodiktátoři, tak trošku autoritáři, to vlastně myslí dobře. Že se dovolávají národa a křesťanství. Bohužel jsem v rámci své práce musel přečíst celou českou publicistiku z roku 38. Vypadá velmi podobně jako velká část české publicistiky z tohoto podzimu,“ dodal s tím, že tehdy „se řvalo Židi ven“.
Putna: Když nebudou demokratické síly spolupracovat, tak to fašisti vyhrajou
Podle Putny se ultrapravice a extremismus v České republice neobjevil najednou. „Je děsivé, že se stává normální spílat a nadávat lidem, že je normální používat slovo havloid, že je normální posílat e-maily plné nenávisti, že se nenávist objevuje v novinách a v nejvyšších patrech politické scény. Tohle je problém,“ hřímal Putna. Upozornil na to, že v roce 1938 se stal prezidentem Emil Hácha. „Dovedeme si představit, že by šel Emil Hácha tehdy na shromáždění vlajkařů? Ne,“ zhodnotil rázně. V reakci na fotografie Václava Havla, které se mezi lidmi objevily, upozornil na jeho odkaz. „V době, kdy hrozí nebezpečí společnosti, nebezpečí, ať už je to fašizace nebo autoritářský režim, musí být demokratická pravice, levice i střed schopny spolu spolupracovat. Když nebudou schopny spolupracovat, tak to fašisti vyhrajou,“ varoval.
„Všichni lidé dobré vůle, kteří teď stojí v tuto chvíli proti fašizaci společnosti, jsou a měli by být spojenci,“ vyzval Putna. „Nevím, jestli můžeme obstát proti současnému trendu, ale vzdát se prostě nesmíme,“ doplnil. Ke slovu se dostal také člen předsednictva Strany zelených Michal Berg, který jako jeden z dobrovolníků jel pomáhat do Maďarska. Svého řečníka měli i spoluorganizátoři celé akce, kterou byla Iniciativa zleva proti xenofobii. „Je potřeba se postavit vzrůstajícím fašistickým tendencím a jediná spravedlivá odpověď na současnou krizi je levicová. Domníváme se, že to, co je v mainstreamu označováno migrační krizí, je způsobeno nerovnováhou mezi globálním severem a jihem,“ uvedl Filip Vidimský.
Dobrovolník: „Musíme být bdělý a mravní národ.“
V podobném duchu se neslo také Setkání lidí dobré vůle na Václavském náměstí. Tady postupně přicházely davy z Náměstí Míru i z Národní třídy. Dobrovolník Jan Vrobel uvedl: „17. listopad je krásný den. Pro nás Čechy má hluboký význam. Je připomínkou toho, proč musíme být bdělý a mravní národ.“
V průběhu akce se pak Václavské náměstí začalo rychle plnit davy lidí a přicházely průvody. Atmosféra houstla, zasahovali těžkooděnci, kteří asi na půl hodiny zatarasili část Václaváku. Lidé skandovali: „Naší zbraní je solidarita! Máme holé ruce!“
autor: Daniela Černá
