„Je dobré v protestech pokračovat, protože i my sami toho máme dost. Zaplať pánbůh, že se ještě můžeme scházet a že nás nezavíraj jako pány Navalného a neodebíraj děti ženám, které se účastní demonstrací,“ poukázal karlovarský aktivista Jiří Slach hned prvními slovy ve středu podvečer na praktiky a hromadné zatýkání, které se v letních dnech dělo v Rusku.
I nejnavštěvovanější české lázeňské město, byť zde ruský jazyk zní běžně, se zapojilo do vzpomínkových a protestních akcí pod hlavičkou sympatizantů Milionu chvilek pro demokracii a s hesly, která odsuzují sovětskou okupaci v roce 1968, jakož i násilné události srpna roku 1969. Akce se zde konala na nároží ulic Zeyerova s Varšavskou.
I kdyby tady člověk stál sám!
Občanský aktivista a jeden z pořadatelů Jiří Slach ovšem zdůraznil, že historické výročí chápe jako připomínku toho, z čeho se poučit právě dnes: „Nelíbí se nám ale ani situace v České republice, jak si s námi pan prezident a pan premiér hrají ping pong. Proto tady asi hlavně jste. Mě víc zajímají naše dnešní témata, nicméně se musíme poučit i z minulosti, z událostí jako okupace 1968 a 1969.“ A když poděkoval desítkám lidí za hojnou účast, poznamenal: „Každý protest má svoji cenu, i kdyby tady člověk stál sám! I když člověk začne sám, tak se to nabaluje a lidé se začínají vším zabývat. Prosím, neutuchejte, i když je okurková sezóna. Svobodu si vzít nenecháme.“
Připomněl, že při demonstracích v srpnu 1969 zabily Lidové milice sedm lidí, nejmladšímu bylo 14 let. Rok předtím Karlovy Vary nezaznamenaly přímo oběti na životech: „Zraněny byly desítky, možná až stovky lidí. To už se dneska nedá pořádně zjistit, neboť mnoho těchto postižených demonstrantů ze strachu ani nevyhledávalo lékařskou pomoc,“ podotkl ve své řeči místní populární historik Jan Nedvěd. Pamětníci si však vybavují, jak se pod jedním z invazních tanků T-54 prolomil most přes Ohři. Jan Nedvěd pokračoval: „I v Karlových Varech došlo k vystoupení několika stovek lidí, kteří vyšli do ulic, aby manifestovali svou nechuť s ruskou okupací a s nastupující normalizací. Karlovy Vary byly před 50 lety místem, kde došlo k násilným nepokojům. Obušky, vodní děla i obrněný transportér… Demonstranti se bránili dlažebními kostkami nebo také prakem s olověnými kuličkami, jak dosvědčují fotografie z archivu bezpečnostních složek. Je to poměrně opomíjená část české, ale i karlovarské historie.“
Fotogalerie: - Připomínka 1968 v Karlových Varech
Babišův chleba jíš…
Pracovníkovi karlovarského muzea připadá důležité objasnit paralely mezi situací před jednapadesáti lety a dnes: „Tehdy všechno řídila strana. Dnes můžeme spatřovat podobné paralely: dneska to vše neřídí strana, dneska je to firma. Soukromá firma, která podobně jako v normalizaci vyžaduje především poslušnost, loajalitu. Budeš poslušný? Dostaneš funkci. Budeš ještě aktivnější? Dostaneš přidáno. Proti tomuhle je opravdu potřeba se postavit.“
Téma „Babiš“ vytáhl formou písně zdejší muzikant Levoruký Eda, který zazpíval přítomným hned několik písní podobného ražení. Ve skladbě, která vyznívá jako jinotaj, se zpívá i o vonících koblihách a těstu v pekárnách, na závěr pak zazní: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Protože víš, Babiše se nezbavíš. Koho chleba jíš, je Babiš, víš…“
Historik Jan Nedvěd na závěr svého výstupu mimo jiné citoval slova kamaráda, duchovního Československé církve husitské Lukáše Bujny, který k výročí srpna 1969 napsal na Facebook: Před 50 lety Češi stříleli proti Čechům. V tento den se národ rozdělil a rány se ještě nezhojily. Stále jsme rozděleni, hádáme se mezi sebou, pozorujeme se navzájem s nedůvěrou, zabarikádováni na svých pozicích. Snad už ani nehledáme, co by nás mohlo spojovat. Dnešní smutné výročí je varováním a výzvou. Neztrácejme naději. Usilujme o jednotu. S pomocí Boží.
Místo oříšků sledoval činy demonstrantů
„Měl jsem dnes být v Praze před Českým rozhlasem a na dalších akcích, ale pak jsem si uvědomil, že před těmi 51 lety v roce 1968 jsem byl čtrnáctiletý kluk a bydlel jsem v karlovarských Horních Drahovicích,“ zmínil senátor Jan Horník, proč nebude vidět mezi politiky na výročních fotografiích z hlavního města, a podělil se s několika zážitky, které si z doby, kdy byl čtrnáctiletý chlapec, z daného dne pamatuje.
„Na místě, kde stál pomník neznámého vojína před poštou, se velmi rychle sešli lidé, zejména mladá generace. Já jsem teda tehdy nesměl moc nikam chodit, říkal jsem, že chodím na lískové oříšky, které rostly u ekonomické školy. Takže jsem viděl, jak tehdy toho vojína pomocí provazu stáhli dolů, pak se mu ulomila hlava, která se potom válela v řece,“ zněla jedna z jeho vzpomínek, kterou svěřil včera Karlovarákům a která byla pro tamní 21. srpen typická. „Nevíme, kdy zas Rus může přijít,“ varoval na závěr.
Na akci v Karlových Varech promluvil jako pamětník také archeolog Muzea Karlovy Vary Jiří Kosák a účastnili se další hosté. Kromě aktivisty a propagátora cyklodopravy, který je například i podporovatelem squatterů z Kliniky, se na pořádání akce podílela Daniela Bílá, mimo jiné členka Komise prevence kriminality Rady Karlovarského kraje, a pirátský zastupitel Karlových Varů Jindřich Čermák. Slach mimochodem připomněl i lokálně významná témata jako například záchranu letního kina, letiště nebo kaly z Ostravska, kde se kriticky angažoval mimo jiné i přítomný starosta Božího Daru a senátor v jedné osobě Jan Horník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
