Píseň se jmenuje Halík a během videa skutečně můžeme sledovat záběry z rozmluv s kazatelem od pražského Salvátora.
Píseň začíná popisem stavu, při kterém má zoufalý poutník pomoc otce Halíka neprodleně vyhledat: „Když někdy potřebuješ radu, najít sám sebe v dnešní době. Když tušíš všude, všude zášť a zradu, která se stále blíží k tobě.“
Ano, je tu profesor Tomáš Halík, připraven pomoci. „Pak já jsem ucho stále bdící a jazyk od andělských prachů,“ představuje se. Pak se o něm, za sledování záběrů okouzlených věřících z Vávrova filmu o Janu Husovi, dozvíme, že je „apoštol s rozžehnutou svící, žalobce žhářů, lapků, vrahů“.
A jak tedy Tomáš Halík dosahuje svých úspěchů? „Je třeba zatvářit se moudře, strčit prst div ne v nosní dírku,“ pozoruje zpěvák. A jak dodává „netřeba pro pravdu hned hořet, postačí zapáliti sirku“. Tomáš Halík na archivních záběrech jeho radě uznale přikyvuje.
A když jsme si probrali, jak apoštol s rozžehnutou svící pomáhá najít sama sebe, můžeme si užít rytmický refrén: „Jsem totiž Ha-Ha-Ha-Ha-Halík! Pak se dozvíme, že kazatel z Akademické farnosti u svatého Salvátora je „páter z tvé alma mater“ a nic na tom nezmění ani to, že je „tupený od nepřátel“.
V dalším průběhu písně se dozvíme, čím otec Halík připomíná „Jeníka z Husi“, že hraje pouze první ligu a že má raději USA než Rusy. „Mé ego má aspoň šest giga,“ dodá ještě, protože je prý tak skromný jako František z Říma.
Ale té skromnosti zase nesmí být příliš, takže posluchačům prozradí, že není „žádný trouba“. A znovu zopakuje, že je třeba se tvářit moudře (což je ilustrováno záběrem na Halíkovy knihy, které si vystavil doma v knihovně), obratně manipulovat s prstem a pak vám stačí jen zapálit sirku.
A pak si v rytmu znovu připomeneme, že je to „Ha-Ha-Ha-Ha-Halík“. Tentokrát nám páter z alma mater o sobě prozradí, že je „nejlepší z tvých všech přátel“.
Celý svět v úzkostech tone a nechápe Halíkovy rady. Takže si mistr povzdechne před svým nejcennějším diplomem: „Ty to vidíš, Templetone,“ a prohlásí se za lékaře seslaného shůry. Zvládne prý funkce, papeže, imáma i rabína, protože jako jediný zná smysl bytí. Dokonce se prý dostal v poznání tak daleko, že ani nepotřebuje jíst, nasytí se jen vlastními moudrými slovy.
Takže se do třetice zatváříme moudře, zapálíme sirku a zazpíváme si „Ha-Ha-Ha-Ha-Halík“. A z moudrosti pátera z alma mater oněmí i Václav Klaus, jak divákům připomene další archivní záběr.
Psali jsme:
autor: jav
