Médii během víkendu proběhly zprávy o kázání profesora Petra Piťhy během reguiem za Jana Palacha, které se konalo v sobotu navečer v Týnském chrámu na pražském Staroměstském náměstí.
Podstatně naléhavější promluvu ale katolický kněz Petr Piťha, který je proboštem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském, pronesl o několik dní později.
Během mše svaté konané u příležitosti zahájení svatoanežských oslav v tomto roce v sídelním kostele Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou v Praze varoval před nositeli a konateli zla, kteří ohrožují naši svobodu.
“Otevíráme rok svaté Anežky České. Co znamená otevření roku? Znamená to, že stojíme na prahu prostoru možností a výzev. Prostoru, z něhož může vystoupit cokoliv. Něco z toho známe. Něco lze předpokládat. Něco lze tušit. Nicméně můžeme být zcela zaskočeni, takřka vstoupit do nachystané pasti. Nebývá dobré mudrovat o tom, co nevíme. Je však dobře zvážit, co víme,” začal profesor Piťha své kázání při výročí narození sv. Anežky Přemyslovny.
Připomněl, že jde o pamětní rok, kterým bude procházet “společnost nevraživě rozdělená a rozdrobená”. Piťha dodal, že politicky, ale i věroučně je povážlivě rozdělena církev. “Jsou a budou dál vedeny nevěcné debaty zvyšující názorový zmatek. Zájem o tyto debaty bude nás odvádět od všech možných problémů, které budou narůstat úměrně času, na nějž budou odkládány. Dál se budeme topit v řečech zbytečných a planých,” konstatoval.
“Bezesporu hlavním výročím je 30 let od sametové revoluce úzce kauzálně spjaté s kanonizací svaté Anežky Přemyslovny. Není to však výročí jediné. Stojí zde 17. listopad roku 1939 a 15. březen téhož roku. Jejich souvislost je jasná a dobře známá. Méně si už uvědomujeme rok 1919, kdy se právě vzniklá republika musela na východě bránit, aby se k nám nepřelila komunistická revoluce a byl i jinde a dál veden zápas o charakter nového státu a pojetí demokracie,” pokračoval Piťha.
Vrátil se k padesátému výročí sebeupálení Jana Palacha, které letošní rok otvíralo a je podle jeho slov klíčem otevírajícím letošní svatoanežský rok.
“Palachův oheň a pochodně od něho zapálené byly normalizační silou uhašeny. Podařilo se to, možno říct, dokonale, ale přeci jen ne úplně a stačila malá nedbalost režimu a oheň se opět vznítil. Palachův týden v roce 1989 předznamenal závěr toho roku,” vzpomněl monsignor Piťha.
Podíváme-li se na uvedená výročí, zjistíme podle něho, že jde o zápas o svobodu. “A to svobodu člověka, která byla a je ohrožována i drcena různě tvarovanými a zbarvenými skupinami nositelů a konatelů zla, útočícími pokaždé jinde. Vždy znovu však útočí na mysl a srdce člověka. Není obtížné dojít k závěru, že tento zápas vítězným způsobem rozhodl Ježíš Kristus,” míní.
“Když uvažuji o letošních oslavách Jana Palacha, jeví se mi, že společnost jako celek si přestává uvědomovat, co ta svoboda doopravdy je. Velké množství lidí, zvlášť silně se to projevuje mezi mladými, se cítí zcela svobodnými. Každý si může dělat co chce, úplně všechno. Svoboda je tedy neomezená. Přitom se stáváme dokonale nesvobodnými. Jsme poutáni všemi možnými systémy, lidé se nepříčetně bojí. O svou kariéru, o své místo - jednou pracovní, jednou u koryta. Svíjí se, jako by seděli na porouchaném elektrickém křesle. Pochopitelně, protože je těžké zmizet v netečném davu a nemít žádnou odpovědnost a současně vynikat na vůdčích pozicích,” kritizoval nezodpovědné politiky.
Chceme-li být svobodnými, musíme podle profesora Piťhy přijmout svou odpovědnost za vlastní jednání a za druhé lidi a tuto svobodu hájit.
“Milovat neznamená souložit kde s kým, přirozeně nebo perverzně a za každou cenu zamezit zrození. Milovat znamená ochotně pomáhat, být připraven přinášet oběti a nepřehlédnout potřebné. To se bezesporu nejlépe učíme v rodině. Ona se tak odjakživa jmenuje, neboť je to svazek, kde se lidé rodí. Jakékoliv přívlastky - přirozená, tradiční, moderní, jednopohlavní, vícepohlavní, jsou nesmyslné,” odmítl jakékoli jiné varianty rodiny.
Dále se vrátil k biblickým textům, které byly na mši, kde zaznělo kázání, čteny. “Co k tomu říká písmo? O svobodě získané obětí vlastního egoismu nás v několika větách poučil apoštol Pavel. V žalmu je popsána odměna za spravedlivý život, kterou je rodina. V evangeliu k nám promlouvá sám Kristus o tom, co čeká hlasatele evangelia. To jsme i my všichni. Nic příjemného to není, jak už většina z nás v nějaké síle pocítila. Zároveň nám však slibuje, že si nemáme dělat starosti s tím, co budeme říkat. Duch svatý, to je láska a pravda boží, budou mluvit za nás. Konec konců můžeme pak i mlčet, ale to až poté, co jsme naplnili svou povinnost hlasatelů. Víme, že na jiném místě Kristus říká, že kdo se zastane jeho, toho se zastane on,” kázal Petr Piťha.
Fotogalerie: - Mše za Palacha
“Pozoruji, že se někteří posluchači začínají vrtět, protože jsem ještě pořádně nepromluvil o svaté Anežce. Neřeknu toho mnoho. Každý, ať jedinec či národ, potřebuje vzory. Anežka Přemyslovna je zářivým vzorem pro dnešní situaci. Postarala se o mír v zemi rozdělené a znesvářené až k občanské válce. Byla mocnými pouty spojeny se členy své rodiny, i když vstoupila do kláštera. Miluje a chrání naši zem a národ. Ukazuje nám, co máme dělat a zcela konkrétně cítíme její ochranu. Ukazuje nám také jednu důležitou věc, kterou opomíjíme a kterou, přiznávám, jsem si uvědomil teprve před pár dny. Nebyla ve svém zápase o smír v zemi a v poukazu na sílu rodiny sama,” zdůraznil.
“Je to až s podivem, že své úsilí v dnes tak těžké obraně rodiny obracíme na ni a na jiné světce a neopřeme se o Anežčinu současnici svatou Zdislavu, která je naším nejpovolanější patronkou rodin v nebeském království, k němuž se klopýtavě blížíme a toužíme do něho vstoupit. Kéž se tato naše touha naplní,” zakončil své kázání v křižovnickém kostele v centru Prahy profesor Petr Piťha.
Svatá Anežka Česká se narodila jako patrně nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie Uherské kolem 21. ledna 1211. Po mnoha snahách a zrušených zásnubách a významnými evropskými panovníky či jejich potomky se rozhodla pro řeholní život. Zřekla se bohatství a začala se starat o chudé. Založila jediný původně český řeholní řád. Jde o mužský Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou. Na tehdejší dobu se dožila mimořádně vysokého věku, zemřela ve věku nejspíš 71 let. Po mnohasetletém úsilí byla prohlášena za svatou až papežem Janem Pavlem II. 12. listopadu 1989, tedy pět dnů před začátkem sametové revoluce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
