Dlouho připravovaná dvoudenní cesta prezidenta Vučiće na severní Kosovo se během uplynulého víkendu odehrála, ale rozhodně se neobešla bez incidentů a problémů. Prakticky veškerým bodům prezidentova programu v řadě měst se snažili bránit kosovští Albánci, často veteráni teroristické organizace UCK, kteří za války vraždili Srby.
Teď na cestách pálili pneumatiky, dřevěné klády, blokovali silnice pomocí náklaďáků, bagrů či kamionů a srbské obyvatelstvo se snažili zastrašit střelbou. Podle srbského ministra obrany Aleksandra Vulina se z albánských zbraní pálilo minimálně na pěti místech, často nejspíš i v blízkosti autokolony převážející srbského prezidenta.
Do vesnice Banje se dokonce prezident ani nedostal. Sice to jeho ochranná služba zkoušela různými objížďkami, ale veškeré cesty byly albánskými extremisty zablokované. Podle zdrojů srbských médií za veškterými nepokoji stojí jeden jediný muž, současný šéf tzv. kosovského parlamentu Kadri Veselji, bývalý vysoký představitel teroristické kosovsko-albánské UCK a blízký přítel prezidenta Hashima Tačiho a premiéra Haradinaje. Oba byli rovněž veliteli zmíněné organizace. Veselji prý dodnes na Kosovu kontroluje toky peněz, organizovaný zločin, obchod s drogami a naftou.
Fotogalerie: - Chemnitz týden poté
Vrcholem Vučićovy návštěvy byl téměř hodinový nedělní proslov v centru Kosovské Mitrovice, tedy v největším srbském městě severního Kosova. Na prezidenta tam čekaly tisíce lidí, kteří se sjeli z celého Kosova i Metochie. Tedy ne úplně z celého, Srbům z řady měst bylo blokovanými silnicemi ze strany Albánců zabráněno, aby přijeli.
„Půjde o jeden z nejdůležitějších projevů, které jsem pronesl a které v životě pronesu,“ sliboval už předem Aleksandar Vučić. Podle všeho se zdá, že svým slovům dostál. Na náměstí v Kosovské Mitrovici mluvil prakticky hodinu a z jeho slov bylo znát, že si řeč chystal týdny dopředu.
Vučić nejprve poděkoval tisícům lidí, že na setkání s ním dorazili, přestože pro mnoho z nich nešlo o cestu jednoduchou. „Ale mnohem víc vám děkuji za to, že bráníte srbskou existenci na Kosovu a Metochii. Ujišťuji vás, že v dobrém i ve zlém budeme s vámi, budeme se svým národem na Kosovu a Metochii,“ mluvil prezident a vzpomínal, co všechno Srbové v minulosti zažili.
„V Prištině nejsou Srbové u moci. Je tam nějaký Hashim Tači a nějaký Haradinaj. A ten Tači je Albánec, není Srb a nemá mě rád a já nemám rád jeho. Ale já mohu, musím a chci před Tačim i před Mogheriniovou, před Merkelovou, Macronem i Putinem bojovat za naše Srbsko a za náš srbský národ. Jak vidíte, bojuji a bojovat budu. Nikdo nás nebude ponižovat! Budu dělat, co můžu, ale nikdo nemůže získat všechno a nikdo nebude spokojen. Mohou na mě házet kameny, nazývat mě zrádcem nebo někteří velkosrbským šovinistou a střílet na mě, já budu bojovat za budoucnost našich dětí a naší země. Pro mě existují pouze dvě věci, které odmítám. Nikdy nechci pracovat proti vlastní zemi a nikdy nebudu lhát svému národu,“ sdělil Vučić.
Nehodlá podle svých slov slibovat nesplnitelné nebo riskovat nějaký konflikt, který v minulosti Srby stál hodně. „Měli jsme krvavé hlavy, zlámané ruce a já už nechci posílat nikoho do nebe. Odtud se nám nikdo na zem nevrátí. Zde na Kosovu a Metochii jste zůstali vy nejsilnější a nejodvážnější. V roce 1991 nás zde žilo třikrát víc než dnes. Třikrát víc před necelými třiceti lety. Proto dnes mluvím o realismu, proto nezpívám bojové písně a nechci vám slibovat zbraně a munici. Slibuji vám ale, že nikomu nedovolíme, aby zbraně a munici někdo používal proti vám. To jsem řekl pětkrát, a to říkám i dnes na tomto obrovském shromáždění,“ pokračoval srbský prezident za bouřlivého potlesku.
„Když vám říkají, že chci měnit hranice, neříkají vám pravdu. Kde dnes máme hranice? Zná je někdo? My si myslíme jedno a Albánci, kteří jsou na Kosovu mnohokrát silnější, si myslí něco jiného. Jeden díl světa si myslí jedno, druhý díl světa si myslí druhé. Chceme vám zajistit veškerá práva, bezpečnost a důstojnost, jež vám náleží. Chceme vám zajistit to, čemu se říká život v civilizovaném světě. Chceme vám zajistit vaše právo na život, vaše právo na práci a vaše právo na svobodu, jistotu, pohyb, studium i léčení. I kvůli těmto právům musíme dělat kompromisy. My i Albánci, protože bez toho nebude mír. Říkám vám, že ti, kteří dny, týdny a měsíce opakují lež, že je někdo připraven a že někdo musí do nového roku uznat nezávislost Kosova, já tady před vámi všemi říkám: je to notorická lež! Nikoho z nás by ani nenapadlo se na něčem takovém podílet!“
Kdyby prý lidem přišel slíbit pušky, dostalo by se mu většího aplausu. „To ale já nemohu, to neumím. Zvolili jste mě pro svůj život, a ne pro smrt,“ uvedl prezident a vzpomněl na bombardování ze strany Aliance. „Srbsko v roce 1999 bojovalo proti NATO čestně a odvážně. Srbsko chránilo sebe. Ale prohráli jsme to. Oni byli mnohem silnější, mnohem bohatší a byli to zbabělci, když na náš národ z nebe házeli bomby,“ konstatoval Aleksandar Vučić a zkritizoval bývalé vedení Srbska za to, že vydalo haagskému tribunálu bývalého prezidenta a nejvýznamnější vojenské a policejní generály; a ti stejní lidé by dnes současným představitelům chtěli dávat lekce z vlastenectví.
„Stejně, jako se píše na této zdi: Odsud není cesty zpět! Ani ti nejsilnější nám to nikdy nevezmou! Buďme jednotní víc než kdy jindy. Přeji srbskému národu život! Loučím se s vámi naším nejlepším a naším největším a unikátním pozdravem: Ať žije Srbsko! (v originálu ‚Živela Srbija‘, pozn. red.),“ rozloučil se prezident Vučić a sklidil mnohaminutový aplaus.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
