VIDEO Věříte dezinformačním webům a ne tradičním médiím? Tak to jste jako ti, kteří v roce 1968 vítali ruské tanky. Brutální hodinové školení za vaše peníze z ČT. Janda, Stropnický, oba Romancovovi...

24. 5. 2017 15:08

Co dokáže lež. Dokumentární film po velké reklamě v médiích odvysílala v úterý večer Česká televize. Za cíl si kladl objasnit principy proruské propagandy a popsat, jak ovlivňuje naši společnost. Diváky druhého veřejnoprávního kanálu z něj oslovili Jakub Janda, Eva Romancovová, Michael Romancov nebo Sabina Slonková, mezinárodní kontext dodala například Anne Applebaumová.

VIDEO Věříte dezinformačním webům a ne tradičním médiím? Tak to jste jako ti, kteří v roce 1968 vítali ruské tanky. Brutální hodinové školení za vaše peníze z ČT. Janda, Stropnický, oba Romancovovi...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Česká televize, ilustrační foto

Film režiséra Tomáše Kudrny, produkovaný přímo Českou televizí ve spoluráci s ARTE G.E.I.E, začíná dramatickými záběry ze srpna 1968. „Češi vyděšeně sledují, jak jejich zemi obsazují cizí vojska,“ oznamuje hlasatel. Vojenská operace je řízena z Kremlu a má jediný cíl – udržet nás v jeho sféře vlivu. Dvacet let se to daří a Češi prý patří k nejposlušnějším vazalům Moskvy.

„Takzvaná ‚sametová revoluce‘ přináší Čechům samostatnost a demokracii. Heslem je návrat do Evropy,“ slyšíme při záběrech na mávajícího Václava Havla na tribuně. Střih a sledujeme dramatické záběry ze současného Ruska: „Kreml dnes znovu usiluje získat moc tam, kde ji ztratil. Od událostí na Ukrajině už o tom pochybuje málokdo.“

Metody se ale prý změnily. Spíše než na vojáky dnes kremelští stratégové sázejí na dezinformace a vyvolávání emocí. „Dezinformace, lži a polopravdy zaplavují internet a pronikají do médií,“ varuje čtenáře dramatický hlas, zatímco sleduje hlavní stránky českých webů, označovaných za „proruské“. Tím prý je „v nepřehledném světě ještě více posilováno zmatení a chaos“.

Střih a jsme v pracovně ministra obrany, odkud Martin Stropnický se zachmuřeným výrazem národu sděluje: „Dezinformace jsou určitě fenomén současnosti. Je to jeden z prostředků, jak se pokoušet manipulovat se společností,“ varuje. Jsou prý navíc čím dál agresivnější.

Jakýsi anglicky mluvící expert pak vysvětluje, že vedeme boj. Boj s iracionalitou, dezinformacemi, projevy nenávisti a v hlubším smyslu s narušováním důvěry a porozumění. Při záběrech na hořící kyjevské Náměstí nezávislosti z roku 2014 je pak čtenáři vysvětleno: „Do tohoto boje je zatažena celá Evropa.“ Tento boj je prý cílen na mysl každého člověka.

Po tomto úvodním dvouminutovém náporu se obrazovka rozbliká velkým titulkem: Co dokáže lež.

Následují záběry na spokojenou a sluncem zalitou Prahu, nad kterou se vesele třepotá vlajka Evropské unie. V zemi prý vládne bezpečí a blahobyt, protože ji poslední sovětský voják opustil již před pětadvaceti lety. Na pohled to prý vůbec nevypadá, jak tvrdý se zde vede boj.

Pokračujeme záběry do karlínského newsroomu vydavatelství Economia (Respekt, Hospodářské noviny), kde novinář Ondřej Kundra zkoumá proruské konspirační weby a metody, které používají. „Je to takové celé jakoby tajemné, no,“ rozebere investigativec web Aeronet. „Těch webů přibývá, a mě by fakt zajímalo zjistit, jestli ti lidé jsou nějak propojeni s Ruskem,“ představil Kundra výsledky své investigativní činnosti.

„Zatímco tradiční média jako televize, rozhlas či noviny se stále snaží dodržovat pravidla klasické žurnalistiky, nové zpravodajské weby tato pravidla programově ignorují,“ je divák poučen. Místo klasické žurnalistiky jsou prý záměrně šířeny dezinformace, polopravdy a poplašné zprávy.

Pak je představena analytička Ivana Smoleňová z nevládní organizace Prague Security Studies Institute. „Proruské weby majú viacero společných znakov,“ objasní hned na úvod, že se jedná o jednu skupinu. Protizápadní, antisystémové, v menší míře proruské, vypočítává tyto charakteristické znaky.

O NEZISKOVCE SI ZJISTĚTE VÍCE ZDE

Velkou zásluhu na tom, že se pozadí těchto webů začíná rozkrývat, prý mají nevládní organizace. Při těchto slovech sledujeme sídlo spolku Evropské hodnoty, do kterého přichází jeho nejznámější tvář Jakub Janda. Pod obrovskými vlajkami EU a NATO je představen jako „přední znalec toho, jak dezinformace vznikají a jak se šíří“.

Ondřej Kundra, Jakub Janda a devadesát minut o dezinformacích:

Ten uvedl jako příklad dezinformace tvrzení, že demonstrace s červenými kartami proti prezidentu Zemanovi byla organizována americkou ambasádou. Podle Jandy tato dezinformace vznikla jen na základě toho, že web Aeronet vyfotil jakousi dámu, která dávala několika svým známým karty, a zjistil o ní, že kdysi pracovala pro americké velvyslanectví jako lektorka angličtiny.

Tvrzení v dokumentu zpochybněno nebylo, zato byli diváci ujištěni, že se jedná o „vymyšlenou konspiraci“.

Pak už dostává slovo novinářka Sabina Slonková, kterou prý mocní lidé financující určité skupiny nenávidí natolik, že čelila pokusu o vraždu. Nyní sestavuje databáze proruských serverů a v dokumentu pohovořila o své práci.

DATABÁZE PRORUSKÝCH WEBŮ DLE WEBU SABINY SLONKOVÉ

Zjistila prý, že některé weby se ani netají, že dělají prokremelskou propagandu. Jiné jsou sofistikovanější, dávají prostor i oponentním názorům, ale na základě hloubkové analýzy jejich proruskost přesto odhalila.

Mezinárodní lesk boji proti ruské propagandě dodává britský think-tank Legatum Institute. Z něj je divákům představen Peter Pomerantsev, ve kterém poznají rozohněného experta z úvodu, který je přesvědčoval, že je třeba bojovat. Nyní je představen jako „londýnský novinář ruského původu, který je autorem několika knih o Putinově éře“.

A divákům vysvětlí, že jakákoliv informace těmto lidem slouží pouze jako nástroj k vyvolávání zmatků a nesvárů a právě tak je třeba k jakékoliv informaci, kterou poskytnou, přistupovat. Lidé jsou prý po přečtení těchto dezinformací ztraceni a nedokáží se rozhodovat.

Historickou souvislost těmto aktivitám novinář dal vzpomínkou na „aktivní opatření“, která prý v sovětské éře byla propagandistickým předchůdcem dnešních dezinformací.

Toto používání dezinformací je prý součástí komplexní ruské strategie. Dokument zmiňuje „Gerasimovovu doktrínu“, kterou měl Vladimír Putin spustit v roce 2014. Koordinovaná snaha Kremlu šířit po celém světě mlhu dezinformací je vyvozována z věty v dokumentu ruského armádního velení, která zní: „K dosažení strategických cílů je třeba kombinovat vojenské i nevojenské prostředky.“ Divákovi ČT2 je následně přeloženo, že „nevojenské prostředky“ má číst jako „dezinformace“.

Vracíme se do pracovny ministra obrany Stropnického, který varuje, že dezinformátorům se jejich záměry velmi těžko prokazují. Česká republika podle něj čelí útokům, které mají za cíl zpochybnit Evropskou unii, NATO, Spojené státy, a do skupiny dezinformací je prý třeba zařadit jakoukoliv kritiku neduhů v Evropě.

Dezinformátoři prý velmi šikovně využívají například migrační vlny. „Je tam jasná propagace moskevského výkladu dějin a současnosti,“ shrnul ministr. A varoval, že hlásání takových názorů může vyvolat „společenské posuny“ a proto není neškodné a musí se mu čelit.

Ondřej Kundra pak opět v redakci Respektu vykládá, co všechno ještě nezjistil, ale rád by zjistil, načež nasedá do vlaku a vyráží do Nizozemska, kde má sídlit redakce webu Aeronet. Na uvedené adrese nic nenajde, holandské recepční před pražskou návštěvou bezradně rozhazují rukama, tak se raději přesuneme za Sabinou Slonkovou, která se rozpovídá o „ruských občanech s mediálními projekty“.

Nakonec ale Slonková přiznala, že nemůže najít spojnici mezi „prokremelskými weby“ a Kremlem. Můžeme prý těmito weby opovrhovat, ale důkazy bohužel nejsou. „Ale myslím si, že z devadesáti procent to tak je,“ dodala novinářka.

A po Slonkové nastupuje Jakub Janda, který představí web AC24. Jako příklad jejich manipulace uvádí článek, který v titulku tvrdí, že až 60 procent evropských muslimů schvaluje terorismus. Janda si z toho dovodí, že to musí být nějaký průzkum, aby následně z textu zjistil, že to není průzkum, ale názor francouzského politologa, což je prý naprosto skandální manipulace.

Jako druhou stranu pak dokument představí Ondřeje Geršla, šéfredaktora zmíněného webu AC24. Ten vysvětlil, že chce dát prostor informacím, které se v médiích běžně neobjevují.

Tvůrci dokumentu Geršla konfrontují se studií Kremlin Watch report, kterou zpracovala organizace Kremlin Watch. Zatají přitom divákům, že tato organizace je spojena s výše zmíněným think-tankem Evropské hodnoty a nejčastějším mluvčím organizace je již výše představený Jakub Janda.

Pak je divákovi objasněno, že ten, kdo píše kontroverzní zprávy s výbušnými titulky, má větší návštěvnost a díky tomu větší příjmy z reklamního prostoru.

Analytik: Přídavné jméno je nálepka. Tu dezinformační weby používají často

Následuje představení studie Masarykovy univerzity, která rozebírala manipulativní techniky dezinformačních webů.

Její tvůrce Miloš Gregor divákům vysvětlí, že sice nedokáže říci, zda vybraná média píší proruskou propagandu, ale lze říci, že to, co píší, vyhovuje Rusku.

Divákům jsou představeny manipulativní techniky, které byly v článcích použity, jako je svalování viny, fabulace, nálepkování nebo apel na strach. Ukáže se přitom jakýsi sloupcový graf, z něhož není vůbec zřejmé, co ukazuje.