Řada lidí má své výhrady, případně mávne rukou. Ale několik místních se přece jen dalo přesvědčit pod záštitou anonymity k tomu, aby pro ParlamentníListy.cz svůj názor sdělili.
První z nich byl mladý, ještě ani ne pětadvacetiletý mladík: „Když se řekne Václav Havel, tak se mi vybaví spousta věcí. První prezident České republiky. Já Václava Havla respektuji jakožto osobnost, jako kulturní osobnost, dramatika. Jenom si myslím, že by umělci neměli vstupovat do politických sfér, a to v žádném případě. Často je může docela snadno to soukolí semlít,“ říká a pak se poněkud zamračí: „Kolem Václava Havla se nyní buduje až takový kult osobnosti a napadá mě otázka, zda on sám by si to vůbec přál, aby si jej dnes spousta lidí brala na přetřes. Ale samozřejmě to jsou čisté spekulace, protože nikdo už přece dnes neví, co by si pan Havel opravdu přál. Mám k němu také spoustu výhrad, právě k té politické činnosti, i když si myslím, že byl do jisté míry v lecčem nevinně (...) ač sám dramatik, tak byl asi dost často režírovaný. A výhrady? Až nekriticky stranil západnímu světu a ten výrok o ‚humanitárním bombardování‘, který je dnes pomalu klišé, ale spousta lidí mu to neodpustí. Spousta věcí pak šla jinam. Byl docela dost slabým prezidentem. Za tu jeho éru se leccos nasměřovalo úplně jinak, než by se mělo. Na jednu stranu si jej neskutečně vážím, tu jeho práci kolem Charty, bití se za underground a svobodné umění v čase, kdy to nebylo úplně jednoduché. Za to si jej cením,“ uzavírá mladý muž.
Jak se vám líbily oslavy narozenin Václava Havla?Anketa
„Kámoši z undergroundu, na druhé straně kámoši od komand, protože těm nechal rozkrást tuto republiku.“
Chasník ve středních letech je razantnější: „Když se podíváte, tak všude slyšíte Havel. Nevím, jestli je dobré pojmenování letiště a náměstí a laviček po něm. Taky by se mohlo přemýšlet o tom, co třeba neudělal až tak moc dobře. Spolupráce s těma Kocábama a dalšíma, kterým dopomohl k milionům a milionům. A nevěřím tomu, že by zblbnul Junka. Spíše Junek a spol. zblbnul jeho,“ začíná brunátnět rozčilením. „ A potom taková povídání o jeho útlaku. Vždyť on byl excelentní vězeň, vždyť tu měl na Borech všeho dost, chodilo se mu pro cigárka, nepracoval, mohl si přemýšlet, měl návštěvy, to nebyl normální mukl. A co ti další političtí vězni, co by tomu řekli? To mně strašně vadí, a o tomto se nemluví.“ Zapomíná se prý na paní Olgu a „…nekriticky se zase vyzdvihuje Dáša. Vůbec je to takové divné; a na jeho hodnocení je určitě ještě hodně času. Co tedy dnes mlátíme dětem do hlav, to je snad ještě horší, než když se mlátilo do hlav za Stalina. Jeho bratr Havel, Lucerna a všechny tyhle věci se pomíjí, je zapomenuto a teď mu stavíme nějakou gloriolu. A další věc je, zda by tohleto vůbec vlastně chtěl. Ona moc chutná. Na jedné straně kámoši z undergroundu, na druhé straně kámoši od komand, protože těm nechal rozkrást tuto republiku. Takže to ukazuje, že byl jejich koněm. Takovým koněm všech. Komoušů, Amíků,“ položí hřmotně a poněkud vztekle sklenici na stůl místní občan, pracující jako většina zdejších v krajské metropoli.
„Pojmenovávají po něm každej patník. Nevím, jak by se zachoval teď, když je tu takový binec.“
Žena, důchodkyně, která evidentně Václava Havla nemá ráda, stručně odpoví: „Pojmenovávají po něm každej patník. Nevím, jak by se zachoval teď, když je tu takový binec. Všechno se analyzuje, ale o něm se neříká, jak by to dělal. Jinak se o něm nic neříká, co by dělal, až teď si na něj najednou vzpomínají,“ seznámí okolí se svým stručným, poměrně kategorickým názorem. Žena ve středních letech má zas diametrálně odlišný názor: „Pro mne je to osobnost, která reprezentovala náš stát, uznávaná v zahraničí od východu na západ, což bohužel od té doby nemáme a nevím, zda ještě budeme mít. Názorově určitě ani tehdy nemohl vyhovovat všem, ale od prezidentské funkce by se mělo očekávat především to, že bude důstojným způsobem reprezentovat stát, což on dělal. Že se na něj vzpomíná a pojmenovává se po něm všechno možné a že jeho zastánci to prosazují, tak to bylo vždy, když se vzpomínalo na Masaryka a všechny tyto osobnosti, tak se po nich pojmenovávalo.“ To je podle učitelky přirozený proces, který se zas bude líbit jen části obyvatel, zastáncům jeho názorů. „I jeho divadelní tvorba nesedne každému,“ dodává a na otázku ke kultu osobnosti říká: „Zas až tak extrémně vyzdvihovaný není.“ A na závěr ještě dodává: „Dnes, bohužel, trpíme nedostatkem osobností.“
Parlamentní listy oslovily známé osobnosti. „Riskoval život pro sen,“ říká režisér Renč
V souvislosti s výročím 80 let od narození prvního polistopadového prezidenta ParlamentníListy.cz oslovily řadu osobností veřejného života. Mezi nimi i režiséra Filipa Renče, který Václava Havla pokládá za největšího, nejodvážnějšího a nejtvrdšího chlapa, kterého kdy v životě potkal. „Byl to chlap, který riskoval své zdraví a svůj život pro sen, který se zdál být naprosto neuskutečnitelný, ale on ho nakonec dotáhl do konce. Hovořím o změně režimu,“ uvedl také v rozhovoru Renč. Upozorňuje na to, že Havel dělal svou práci, ve kterou věřil a dokázal ji naplnit, a rozhodně nebyl jen nastrčenou figurkou. Přesto jsou věci, s kterými nesouhlasí: „Co bych mu vytkl, se stalo v době jeho působení na Hradě, kdy se nesnažil zakázat komunistickou stranu, tedy zločineckou organizaci. Asi k tomu měl svoje důvody, třeba to, že by se ti lidé rozprostřeli do jiných politických stran. Druhá věc, která se mi nelíbila, byla ona ohromná amnestie pro všechny.“
Díky Havlovi jsme se těšili privilegované pozici mezi všemi postkomunistickými zeměmi. I to si myslí bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová (ODS). „Nevím, kolik z nás by bylo schopno se dát pro své přesvědčení uvěznit jako Václav Havel nebo se stát občanem druhé kategorie bez nejmenší možnosti pokračovat ve sportovní či pracovní kariéře jako Věra Čáslavská,“ uvedla v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Nejdůležitějším odkazem Václava Havla podle ní je, že se stal věrohodným symbolem návratu tehdejšího Československa mezi svobodné a suverénní země, našeho vymanění se z moci Moskvy a směřování na Západ. „Jsme lidmi omylnými a bezchybný ideál po Zemi nechodí. Snad by nám prospělo více snášenlivosti a velkorysosti,“ podotkla.
Ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský se domnívá, že zájem o myšlenky prvního polistopadového prezidenta bude sílit. „Negativní dojem se naopak snaží prostřednictvím médií vytvářet někteří politici, kteří nemohou trvalý zájem a úctu k osobě Václava Havla doma i ve světě vydýchat. Jejich úsilí je ale směšné. Daleko víc by si pomohli, kdyby se snažili si z Havlova odkazu také něco vzít.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
