Klaus připomíná, že po roce 1989 u nás neproběhla pouhá „výměna vlády“, jak někteří tvrdí, ale hluboká systémová transformace. „Tato společenská změna, respektive její první `horká` fáze, jejích prvních tři až pět let, byla v naší zemi provedena s nesporným úspěchem,“ píše Klaus. Nerealizovaly se prý nejrůznější katastrofické scénáře, například oblíbený „milion nezaměstnaných“ Valtra Komárka.
Klaus zdůrazňuje, že tato transformace proběhla rychle, klidně a lidsky únosně a nedošlo při ní k sebemenšímu náznaku násilí. „Šlo o evoluční, v mnoha ohledech spontánně vyvolaný a spontánně se utvářející proces, který nikým nemohl být plně organizován,“ připomíná Klaus. Nevyhnutelně omezená proto podle něj musela být role „mužů Listopadu“, pro které to bylo do značné míry zklamání.
Transformace byla podle Klause úspěchem milionů českých lidí, a tento úspěch by dnes neměl být pro několik dílčích nezdarů zpochybňován.
„Každá revoluce s velkým R chce měnit lidi, vytvářet nového člověka, a to jsme tehdy nechtěli. Na rozdíl od všech elitářů, intelektuálních celebrit či aktivistů kulturní sféry si lidé jako já na `lidi` nikdy nestěžovali,“ zdůrazňuje. Takové stěžování podle něj současně znamená vydělovat se a považovat se za někoho mimořádného.
„Neschovávali jsme se proto za výroky, že nás a naše spoluobčany komunismus na našich mravech a na celém charakteru poškodil natolik, že to bude trvat celé generace, než se to změní,“ poznamenává Klaus. Podle něj si zastánci této teze do značné míry idealizovali člověka žijícího na Západě, který nebyl vystaven nejrůznějším omezením jako my.
Politická garnitura, která po listopadu 1989 nastoupila, se podle Klause shodovala pouze v tom, že je třeba provést systémovou změnu. Představy o podobě této změny ale už byly zcela odlišné a v praxi se tento rozpor projevil například rozpadem Občanského fóra.
V první polovině devadesátých let existoval podle něj jediný jasný a srozumitelný program společenské transformace. Byl to program, který se dá nazvat programem „kapitalismu“ - parlamentní demokracie a tržní ekonomiky. Proti tomuto programu se prý mnozí vymezovali, ale alternativu nedokázal předložit nikdo.
Výsledky tohoto systému v první polovině devadesátých let byly podle Klause oslnivé. „Jedině nám se podařilo vyhnout se ničivé trojciferné, či dokonce čtyřciferné inflaci, a tím uchránit významnou část v minulosti vzniklých úspor občanů naší země,“ připomíná.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
