V roce 1986 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 2000 byl Václav Neckář v Necenzurovaných novinách uveřejněn na seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti v kategorii Důvěrník pod krycím jménem „Bacil“.
A právě tímto spisem z fondu svazků tajných spolupracovníků se ParlamentníListy.cz podrobně zabývaly. Materiál čítá zhruba devadesát stran a číst ho lze odkudkoli. Většinou totiž zahrnuje zprávy takzvaně z první ruky, tedy přímo od Neckáře, okrajově jsou v něm obsažena zjištění, která se zpěváka a herce týkají.
Pojďme konkrétně.
„Dne 16. 1. 1981 se uskutečnila schůzka s Bacilem. Pramen na schůzce informoval o situaci na PKS (Pražské kulturní středisko, pozn. red.). Uvedl, že nový ředitel Maršík nemá žádnou podporu umělců ani ostatních pracovníků PKS, protože svým jednáním nezískal potřebnou autoritu mezi umělci. Jeho rozhodnutí si velmi často protiřečí a mnohdy vyvolávají negativní reakci. Dalším problémem je proplácení honorářů, což na PKS trvá i půl roku. Tato situace zapříčiňuje zbytečné emotivní nálady zpěváků a hudebníků. Schůzka proběhla bez vnějších rušivých jevů,“ stojí v jednom ze záznamů.
Svazek důvěrníka Bacil (Bacily jsou hudební skupina, která působí od roku 1971 a je známá především jako doprovodná kapela Václava Neckáře) je pod číslem 29313 badatelům dostupný a podle záznamů byl jmenovaný získán ze strany StB dne 15. 3. 1978 při zpravodajském pohovoru, který byl prováděn s cílem získání potřebných informací k osobě Hanuše Bunzela, manažera hudební skupiny Bacily.
Bunzel za druhé světové války prošel koncentračním táborem v Terezíně, odkud se vrátil pouze s matkou. Po její smrti se ho podle Českého hudebního slovníku ujala rodina Štaidlových, díky čemuž se dostal ke spolupráci s bratry Jiřím a Ladislavem Štaidlovými hned od jejich hudebních začátků. Společně s nimi začal spolupracovat také s Karlem Gottem.
„V průběhu pohovoru se jmenovaný projevil vcelku kladně a vzhledem k těmto skutečnostem je u něho reálný předpoklad zpravodajského využití co do problematiky zpěváků a hudebních skupin,“ uvádí orgán tehdejší státní moci.
S Bunzelem Neckář spolupracoval od léta roku 1971 a tato spolupráce byla zakotvena v jeho pracovním úvazku na agentuře PKS. Jak Neckář sám uvedl, od té doby se datují také jejich společné cesty do zahraničí, převážně do NDR a západního Berlína.
„Tyto cesty jsem vykonal do roku 1978 asi desetkrát, s Bunzelem asi sedmkrát, toto ale přesně nevím,“ svěřil se Neckář. „Pakliže šlo o soukromé cesty, jeli jsme vždy na platné turistické doložky a prostřednictvím československého konzulátu v Berlíně jsme dostali na základě těchto doložek propustky do západního Berlína,“ sdělil také Neckář.
V řadě záznamů zpěvák a příležitostný herec (Ostře sledované vlaky, Šíleně smutná princezna, Pan Vok odchází) informuje velmi obecně, co se v zahraničí během jeho turné, vystoupení nebo návštěvy dělo. Někdy šlo o nákup aparatury, která byla v Československu prakticky nesehnatelná, jinde pouze o zdvořilostní setkání se známými. Ani v jednom případě Neckář jakkoli nezachází do detailů, zkrátka jen sdělil, co se dělo, popsal, co logicky mohlo dosvědčit několik svědků, a tím tato spolupráce (pro daný okamžik) skončila.
Další výňatek ze spisu hovoří kupříkladu o tom, že mělo v červnu 1978 dojít ke schůzce s režisérem Janem Moravcem, tehdejším manželem zpěvačky Marty Kubišové. K tomu ale nakonec nedošlo, jelikož Kubišová měla poskytovat rozhovor pro dva západoněmecké novináře, „kteří s ní prováděli interview“. Neckář s Moravcem probírali její další angažmá, jelikož prý Kubišové klesla životní úroveň. To samozřejmě zapříčinil striktní zákaz vystupování po jejím angažmá u Charty 77.
„Ona nemůže na Barrandov, dostává pouze paušální plat, který je asi 1 400 Kčs. Kromě toho si vydělává v dabingu, kde píše komentáře. Za tuto práci má asi 300–400 korun. Dále (zdroj) řekl, že jistá možnost pro Martu by zde byla, protože StB má zájem, aby zpívala. Zpočátku by nešla u nás a na veřejnost, ale jisté možnosti by zde byly, mimo území ČSSR,“ stojí v přepisu zmíněného rozhovoru. „V úvahu připadá NDR nebo Polsko. Režisér Moravec podotkl, že je o zpěvačku velký zájem ve Francii, kde by prý mohla začít také vystupovat.“
Tyto schůzky lze považovat za nevynucené a přirozené, stejně jako Neckářovu snahu své kolegyni pomoct. Neckář, Kubišová a Vondráčková spolu mezi lety 1968–1970 tvořili velice populární trio Golden Kids. Ještě v 90. letech se konalo několik koncertů Golden Kids a další se chystaly v roce 2008. K nim ale už nedošlo, a trio tak definitivně zaniklo.
Marta Kubišová & Václav Neckář – Časy se mění (Live 2009)
Zpátky do minulosti.
Jedním z posledních záznamů je pak Neckářova informace o výše uvedené agentuře PKS. V té prý mělo ze strany vedoucího dramaturga Borise Michajlova docházet k braní úplatků za úspěšné složení těchto nutných rekvalifikačních zkoušek. V té souvislosti prý padalo jméno zpěváka Petra Nováka. Proč, na to se nikdy nepřišlo…
Závěrečné slovo patří zpracovateli záznamu, kdy uvádí, že většina informací od Václava Neckáře byla pouze informativního charakteru, a nemohla být proto dále rozpracována v problematice hudebníků. „Vzhledem k těmto skutečnostem navrhuji svazek Bacil uložit do archivu MV na dobu pěti let.“
Ke skartaci ovšem nikdy nedošlo. Psal se 26. leden roku 1987.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
