Na úvod Marian Majer kritizoval slovenského premiéra Roberta Fica za jeho proruské postoje a jednání v Moskvě. Ficova návštěva v Moskvě podle něj nebyla prvním výstřelkem tímto směrem a současný premiér je ve slovenské politice největším nositelem proruského vidění světa. „Je to v rozporu s mnoha ostatními politiky, jako je prezident Andrej Kiska a další. Premiér pak návštěvu vysvětloval ekonomickými důvody v zájmu Slovenska, realita ale ukázala, že mluvil o věcech, které jsou spíš v rozporu s těmito zájmy. Ficovy postoje vedly k oslabení nezávislosti na ruských dodávkách plynu a Slovensko navíc narušuje jednotu Evropy, která je klíčová v řešení ukrajinské krize,“ řekl na adresu slovenského premiéra Marian Majer.
Do debaty o ruském vlivu vstoupil politolog Tomáš Šmíd, který se hned v úvodu prezentoval tím, že nemíní vystupovat jako rusofob, k současnému Rusku má nicméně zásadní výhrady a v současnosti považuje Ruskou federaci za hlavního viníka ukrajinské krize. „Vše začalo anexí Krymu. To, že Rusko na Krym pretenduje, považuji do značné míry za logické, nicméně způsob, jakým uskutečnilo připojení tohoto území, nesmírně vychýlil mezinárodní politickou stabilitu. A to mnohem více než kosovský precedens, Rusko porušilo smlouvy, které samo podepsalo. A co je ještě horší, na tyto smlouvy se odvolávají další a další mezinárodní dohody a smlouvy,“ vysvětlil svá východiska Tomáš Šmíd. Ruská federace se podle něj zavázala zachovat územní integritu Ukrajiny výměnou za její denuklearizaci, a tím vyslala nebezpečný signál pro další denuklearizační jednání jinde ve světě. „Představme si jednání o denuklearizaci s Íránem. Jak asi Teherán a jeho zkušení diplomaté budou důvěřovat nějakým zárukám při požadavku, aby nevyvíjeli jaderný program, když si vybaví postup Ruska?“ ptal se Tomáš Šmíd. Zmínil i další kroky Ruska k destabilizaci na východě Ukrajiny v doněcké a luhanské oblasti a dopad na geopolitickou situaci: „Když se chceme bavit s Ruskem, musíme si uvědomit, že se už nebavíme s partnerem, ale s geopolitickým protivníkem.“
Libor Rouček k tomu uvedl, že se evropské instituce od 90. let snažily navázat s Ruskem strategické partnerství a od začátku bylo jasné, že je spousta problémů, které bez účasti Ruska nelze řešit, ať už to byly jaderné odzbrojení bývalých sovětských republik, konflikt na Blízkém východě, nebezpečí islámského terorismu nebo energetická bezpečnost. Proto je nyní kvůli ukrajinské krizi situace zvlášť nebezpečná. Libor Rouček v souvislosti s připojením Krymu k Rusku použil i historické srovnání. „Představte si, že by si Německo začalo dělat nároky na hranice z roku 1938 a jako Rusové začalo chtít území zpět. Co kdyby se Němci rozhodli bránit práva každého Němce mimo území Spolkové republiky? Toto myšlení dnes vidíme v Rusku. Problémy nezačaly anexí Krymu, Rusové byli už od rozpadu Sovětského svazu frustrováni ztrátou impéria, Vladimir Putin to označil za největší katastrofu dvacátého století a systematicky krok za krokem začal měnit domácí povědomí směrem k nacionalismu,“ řekl Libor Rouček, podle něhož evropští lídři ve vztahu k Ruské federaci nezklamali, ale jen nepočítali s tím, že ruská reakce bude vůči Ukrajině tak brutální.
Psali jsme:
Jak dál na Ukrajině
Z čeho máte největší strach?Anketa
Dalším tématem debaty byly možnosti dalšího vývoje ukrajinské krize. Podle Mariana Majera bude záležet hlavně na tom, jak budou reagovat Evropská unie a svět. Současná reakce dnes je podle něj spíš rozpačitá a debaty o sankcích i reakce na anexi Krymu byly nedostatečné, pomalé a neukázaly rozhodnost Západu. To Rusko přesvědčilo o tom, že je jeho postup správný. „Z ruské strany nyní bude sílit snaha narušit jednotu evropských států, a jak je vidět na příkladech premiéra Fica nebo řeckého Tsiprase, se to daří. Rusko umně využívá ekonomické vlivy a energetiku a existují různé spekulace, co je vlastně hlavním cílem Vladimíra Putina. Je jisté, že je to destabilizace Ukrajiny, a řekl bych, že stav, který je tam dnes, mu celkem vyhovuje. Je otázkou, jaká bude další vojenská činnost. Debata o Krymu se už na evropské úrovni nevede, sankce se už týkají jen dění na východě Ukrajiny, a to je podle mě velký nedostatek našeho postoje, už jsme se s anexí smířili,“ řekl k aktuálnímu vztahu Evropy a Ruska Marian Majer.
S tím souhlasil i Tomáš Šmíd, podle něhož Vladimir Putin dělá jen takové kroky, které mu svět umožní. „Putin má největší strach a obsesi z „barevných“ revolucí, bojí se jakékoli úspěšné revoluce a prozápadně orientovaného režimu v geopolitickém prostoru bývalého Sovětského svazu, a to je možná hlavní důvod ukrajinské krize. Je pravda, že Janukovyč nebyl odstaven od moci standardně, byl to politický převrat, ale byl nesen na vlně prozápadních postojů. Je ale samozřejmě nesmyslné tvrdit, že Majdan byl organizován fašistickými skupinami. Sami zastánci tohoto názoru mají často blízko k fašismu a od začátku se snažili diskreditovat Porošenkův režim,“ tvrdí Tomáš Šmíd.
Sever se bojí Ruska
Debata dále směřovala k problematice bezpečnosti pobaltských států. „Je přirozené, že nejohroženější se cítí země sousedící s Ruskem, tedy Pobaltí, Polsko, případně Rumunsko. U pobaltských států je největším problémem jejich ruská menšina, která nebyla například v Estonsku integrována do společnosti. Rusko tuto menšinu podporuje, takže je třeba tyto společnosti vnitřně stabilizovat. To ale platí i o Ukrajině, dokud nebude stabilizována vnitřně, vojenské řešení neexistuje,“ řekl Libor Rouček. Státy NATO přitom situaci vidí různě a každý z nich má jiné zájmy, pro Itálii je mnohem palčivější problém přistěhovalců z jihu, ne Ukrajina. Kromě znepokojeného Pobaltí jsou zde ale podle Roučka i Švédsko a Finsko, kde rostou obavy z Ruska, protože na jejich hranicích probíhají akce, které tyto země nepamatují ani z dob studené války. „Musíme najít řešení, jak garantovat bezpečnost Pobaltí, aby v případě konfliktu bylo možné naplnit závazky NATO. Už dnes se vytvářejí jednotky rychlého nasazení a do budoucna bude záležet na vyhodnocení hrozeb. Pokud budou třeba stálé základny, jsem přesvědčen, že se budou budovat,“ řekl Rouček. Rusové ale podle něj budou mít vždy prostředky, jak narušovat jednotu aliance. „Tady ale půjde i o hlas samotných lidí v Rusku – pokud se nebudou chtít přiblížit západním hodnotám, budou se stále více izolovat a dostanou se do slepé uličky, jak už se v dějinách několikrát stalo. Rusko se samo už nyní dostalo do pozice, kdy se z partnera stalo protivníkem. Bez reforem a budování právního státu zlepšení nenastane, ale k tomu musejí Rusové dospět sami,“ uvedl Libor Rouček. Tomáš Šmíd pobaltským státům vzkázal, že by v případě, že se cítí ohroženy, měly samy nejprve začít plnit závazek k NATO a dávat dvě procenta HDP na obranu.
Chyby Západu popudily Putina
V diskusi vystoupila i ukrajinská studentka MU, která kritizovala Evropskou unii při určování podmínek pro přijetí asociační dohody a při dalším vývoji situace. Libor Rouček odpověděl, že podmínky pro stabilizaci Ukrajiny k tomu, aby se ekonomicky a společensky přibližovala Evropě, nemůže primárně určit Unie, která může jen pomoci, nabídnout zkušenosti. „Ty domácí úkoly musí udělat domácí společnost, problémy Ukrajiny jsou obrovské a nebyla je dvacet let schopna řešit, ať byli u moci ,oranžisté‘ nebo Janukovyč,“ uvedl Rouček.
Problémem s transformací bývalých sovětských republik podle něj souvisejí s odlišnou historií a jejím vlivem na myšlení obyvatel. „Když vznikal koncept partnerství pro mír, byl zde předpoklad, že národy jako Ukrajinci, Moldavané nebo Bělorusové mají stejné zájmy a zkušenosti jako Češi, Slováci a Maďaři. Realita byla ale jiná, dělaly se chyby, nabízelo se například členství v NATO, a to popuzovalo Rusko. Byrokrati v Bruselu stanovili kritéria a odškrtávali si je, a pak byli najednou překvapeni, že Rusko začalo s tvrdou real politikou. Nyní dochází k přehodnocení celé východní politiky EU a musí vzniknout mnohem více individuálních řešení pro jednotlivé státy,“ vidí perspektivu Libor Rouček.
Krym je ztracen, ale…
V panelové diskusi se mluvilo i o tom, zda má ještě smysl mluvit o navrácení Krymu k Ukrajině. Podle Tomáše Šmída je třeba realisticky přiznat, že Krym je ztracený a Ukrajina čelí mnohem fatálnějším problémům. „Ruský historický vklad na Krymu je silnější a politizace historie je vždy cesta do slepých uliček, ze kterých se pak těžko hledá cesta. Sankce by už asi neměly být vázány na změnu situace na Krymu, ale na změnu chování Ruska. Na to, aby tento způsob politiky putinského Ruska nepokračoval, aby se prostě k sousedním zemím nechovalo jako ke koloniím,“ vysvětlil politolog Šmíd.
Libor Rouček k tématu uvedl, že se na Ukrajině musíme připravit na dlouhý konflikt, během kterého se ale nesmí Evropa vzdávat základních mezinárodních a lidskoprávních principů. „Anexi Krymu nesmíme uznat, ale jako politici a společnost musíme vidět realitu, která vyžaduje, aby v první řadě byly dodrženy minské dohody, jinak ke Krymu přibude Mariupol a možná i Oděsa. I v nejoptimističtějším scénáři přijde Krym na řadu až nakonec,“ řekl Libor Rouček. Západ podle něj již udělal spoustu chyb, které dávají Putinovi munici k vymezování se vůči Evropě, důležitá je ale schopnost posílit koncept občanské společnosti a právního státu na Ukrajině a solidarizovat se se všemi lidmi, kteří tyto hodnoty hájí nejen na Ukrajině, ale i v Gruzii, Bělorusku nebo v Rusku. „Geopoliticky je Rusko protivník, ale v konečné podobě je snaha o demokratizaci i tam. Neměli bychom zapomenout na lidi, kteří byli kolem Borise Němcova, a další. I když se situace zdá beznadějná, má to smysl. Když jsem v roce 1977 odcházel do exilu, byla situace mnohem beznadějnější, ale nakonec ke změně došlo,“ shrnul své názory na současnou situaci Libor Rouček.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: David Daniel
