Podle jeho názoru německá snaha o snížení napětí a návrat k normálním vztahům s Ruskem ukazují, že se Německo vrací jako samostatný a v rámci Evropy dominantní subjekt. Navzdory tomu ale o vývoji ukrajinské krize rozhodne dynamika vztahů USA a Ruska.
Podle Duhana se v postoji Německa odrážejí protichůdné zájmy a tendence, které se snaží vybalancovat. Na jedné straně se stalo nejsilnějším státem Evropské unie s nesmírně silnou ekonomikou a jejím faktickým lídrem, na straně druhé odmítá vojenské řešení. „Německo sice považuje ruské jednání za nepřijatelné, ale touží po dobrých vztazích a dalším obchodování s Ruskem,“ vysvětluje Duhan.
Poukazuje na to, že Německo podporovalo prozápadní síly na Ukrajině, ale v roce 2008 zablokovalo vstup této země do NATO.
Podle Duhana se zdá, že Němci jsou ochotní respektovat ruské červené linie mnohem více než Američané či Východoevropané. „Německo chce mít vliv ve východní Evropě, která tradičně patří k jeho hlavním zájmům, ale nehodlá se přímo střetnout s Ruskem, ani se vojensky angažovat,“ shrnuje Duhan. Zdá se rovněž, že Německo akceptuje ruské odmítnutí ukrajinského zapojení do západních struktur. „Kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že členství Ukrajiny v NATO není reálné,“ připomněl student s tím, že hlavním německým zájmem je snížit napětí, a proto bude nadále spojovat zmírnění či zrušení sankcí s plněním minských dohod a snažit se Rusy přimět k umírněnosti, aby předešlo tvrdšímu americkému postupu, pokud by nebyly naplněny.
Německo ví, že ustupovat Rusku jen kvůli obchodu je krátkozraké
Na druhou stranu ale v otázce sankcí bude Německo neústupné a zruší je až po splnění západních požadavků. Berlín totiž ví, že ustupovat Rusku jen kvůli obchodu je krátkozraké a pro Rusy projevem slabosti, a realisticky si vyhodnotil, že vyhrocení konfliktu je politicky i ekonomicky drahé. „Eskalace konfliktu USA a Ruska ohledně Ukrajiny není v zájmu Německa, protože by utrpělo nejvyšší ztráty, a to nejen obchodní,“ domnívá se Duhan.
Německou strategií je naplnění minských dohod, neutralizace Ukrajiny a návrat k normálním vztahům s Ruskem
Uvádí také, že v bezpečnostních otázkách Německo zatím zcela nevystupuje ze stínu USA zejména proto, že odmítá vojenské řešení. Politicky se však stalo samostatným hráčem. Německou strategií je naplnění minských dohod, zrušení sankcí, neutralizace Ukrajiny a návrat k normálním vztahům s Ruskem.
Američané se snaží okolo Ruska vytvořit neformální pás
Ze zvýšené diplomatické aktivity podle Duhana vyplývá, že se Američané snaží postupně vytvořit neformální pás okolo Ruska, přičemž jeho pilíře tvoří baltské státy, Polsko, Rumunsko, Bulharsko a potenciálně Turecko. „Tyto země, na rozdíl od západoevropských členů NATO, považují Rusko za hrozbu či geopolitického protivníka. Tuto neformální alianci sice zaštiťuje NATO, ale mohla by existovat i na základě bilaterálních vztahů – spojuje ji totiž shodný nepřítel,“ uvádí Duhan.
Liberální smýšlení nutí Obamu opovrhovat vším, co Putin ztělesňuje
Snaží se také analyzovat ne zcela čitelný postoj USA. Jeho příčiny lze podle něj hledat v několika zdánlivě protichůdných faktech. Prvním je nezájem prezidenta Baracka Obamy o zahraniční politiku, který převládal na začátku ukrajinské krize. Vyrušila ho totiž z jeho plánů na domácí scéně. Navíc se Obama domnívá, že USA svým silovým působením napáchaly ve světě více škody než užitku. Liberální smýšlení ho však nutí opovrhovat vším, co ztělesňuje Vladimir Putin. Obamův nezájem o zahraničí je tedy spojen s velkou antipatií k Putinovi.
Druhým faktorem jsou tvůrci americké zahraniční politiky. Okolo Obamy je řada lidí vyznávajících zahraničněpolitický konsensus liberálních intervencionistů a neokonzervativců – například šéfka evropské sekce ministerstva zahraničí USA Victoria Nulandová, manželka předního neokonzervativce Roberta Kagana. Jejich cílem je uštědřit Rusku lekci. Jestřábí postoj Nulandové a spol. podporuje řada vlivných republikánských i demokratických kongresmanů. Neokonzervativní touha pokořit Rusko se setkává s Obamovou averzí vůči Putinovi.
Když nebudou minské dohody splněny, USA zřejmě začnou dodávat na Ukrajinu zbraně
Ve hře prý může být i změna ruského režimu. Americkým stratégům se rovněž může nelíbit německé nadbíhání Rusku a snaha o větší samostatnost v bezpečnostních otázkách. „V uplynulých 15 letech bylo málo témat, na kterých by se USA a Německo shodly. Střet o Ukrajinu může německé úsilí o samostatnost i větší spolupráci s Ruskem významně omezit,“ podotýká Duhan.
Podle něj tak lze spekulovat, zda je Ukrajina, která nikdy nebyla středem zájmu USA, pouze zástěrkou v širší americké strategii. V tuto chvíli však Obama podporuje iniciativu Německa a jeho podporu minských dohod. „Pokud však nebudou splněny, Obama zřejmě bude muset ustoupit jestřábům a začít dodávat Ukrajině zbraně,“ domnívá se Duhan.
Riziko německého postoje vidí Duhan v nedostatečné tvrdosti vůči Rusům, a tudíž v jeho nízké váze. USA se naopak zřejmě připravují na zadržování Ruska. Riziko amerického postoje je prý v nedostatečné sofistikovanosti a uměřenosti cíle, což může vyvolat silovou konfrontaci až přímý střet s Ruskem.
Putin má velký smysl pro realitu
Postoje a cíle Ruska jsou prý čitelnější. „Vladimir Putin provádí ryzí realpolitiku, především má velký smysl pro realitu, pečlivě definuje vlastní zájmy a způsoby, jak je zabezpečit, a neustále poměřuje vlastní síly a síly ostatních mocností. Putin využil situace a taktické převahy po anexi Krymu k rozdmýchání konfliktu a k následné podpoře separatistů ve východní Ukrajině. Správně si analyzoval, že Západ kvůli Ukrajině válčit nebude a že Rusko může sankce přestát,“ vysvětluje Duhan.
Myslí si také, že Putin nechce zabrat celou Ukrajinu. Možná si to přeje, stejně jako obnovu Sovětského svazu. „Ale je příliš velký realista, aby se o to pokusil. Taktickou převahou a iniciativou Putin umně zakryl strategickou slabost Ruska, jež ho však navzdory tomu dostihla. Nebýt poklesu cen ropy, vše mu mohlo projít,“ myslí si Duhan.
Jakmile válka vypukne, získá vlastní logiku
Podle jeho názoru se současná situace ve třech věcech podobá té před sto lety.
Za prvé, v neschopnosti představit si totální válku, již doprovází přesvědčení, že není možná.
Za druhé, v neujasněnosti zájmů: Proč Západ chce Ukrajinu ve své sféře vlivu? Proč nepředvídal ruskou reakci? Je ochotný kvůli Ukrajině válčit? Tvoří Ukrajina a Západ jeden celek?
Za třetí, v úpadku diplomacie jako umění urovnávat konflikty a snižovat napětí kompromisy přijatelnými pro obě strany, přičemž účinnými, a dokonce nezbytnými nástroji jsou například hrozba silou, vojenské manévry či ekonomické sankce, ale v jejím rámci. Diplomacie a zahraničněpolitická strategie musejí určovat, proč a za jakým účelem budou uplatněny. V opačném případě nabudou svébytnosti a mohou se vymknout kontrole.
Závěrem Duhan uvádí, že je nutné si uvědomovat paralely s první světovou válkou. „Jak totiž prohlásil pruský generál a významný válečný stratég a teoretik Carl von Clausewitz (1780–1831), jakmile válka vypukne, získá vlastní logiku a neustále eskaluje k extrémům,“ varuje Andrej Duhan.
- Celý text je ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: vam
