Tématem setkání byl Miloš Zeman, konkrétně jeho sto dní v prezidentském postu. Hodně se rozebíral vztah prezidenta k alkoholu. „Na vysoké škole nebylo většího askety, Miloš byl zapřisáhlý abstinent,“ vzpomněl Opatrný.
Mluvilo se i o Zemanově předchůdci Václavu Klausovi. „Nemyslím si, že by byl schopným politikem. Naopak to, co předvedl, je sonátou politické tragédie a odstrašujícím příkladem. Založil to, co dnes prožíváme,“ ohodnotil bývalého prezidenta Opatrný.
Dokonalý trh je ukrutná blbost
Výrazně se podílel například na privatizaci v devadesátých letech. Ta je podle Vladimíra Opatrného důvodem současných potíží. „Současná podoba společenského uspořádání je sociologií hodnocena jako mafiánský kapitalismus,“ objasnil.
Vysvětlil, že rozdělování nashromážděných zdrojů by mělo přispět ke zvýšení kvality života lidí za respektu k přírodě. Zdeformoval ho ale už minulý režim. „Nyní však přišel další blud. Že o všem rozhoduje trh, který je geniální. A je dokonalý tehdy, když se nereguluje. Což je ukrutná blbost,“ zdůraznil.
Privatizace proběhla rychle a špatně
Způsob privatizace vybrali politici pod tlakem určitých skupin proto, že byla nejrychlejší. „Ale také nejhorší,“ uvedl Opatrný. „V důsledku toho se ekonomická moc spojila s tou politickou a o zdrojích se nerozhoduje tak, abychom z nich něco měli všichni, ale pouze někteří. V tomto prostředí není možné dosáhnout nějaké dobré kvality politiky,“ vysvětlil. Tato krize hodnot se projevuje nejenom u nás, ale v celém euroamerickém prostoru.
„Současní politici nemají k dispozici nástroje, aby v národním měřítku zajistili ekonomickou prosperitu. Dnes není možné ovlivnit banky ani nadnárodní korporace. Vláda otěže ekonomického řízení nemá,“ vypozoroval Opatrný. Podle něj jsou vlády pouze vyjednávači mezi skutečnou mocí, která jim dává zadání, a občanskou společností.
Psali jsme:
Druhý pílíř důchodové reformy je nesmyslný
„Jako ekonom musím říci, že druhý pilíř důchodové reformy je naprosto nesmyslný,“ ohodnotil Opatrný. Za ekonomiku dává současné vládě pětku. Vzpomněl i na problém daňových rájů. 11 500 českých firem je v daňových rájích, což představuje několik desítek miliard korun. „Politici k tomu mlčí. Je pravda, že se začínají v Evropské unii objevovat hlasy, že pokud se podobné praxi neučiní přítrž, dopadneme špatně,“ ozřejmil.
„Kam dospějí státní dluhy v situaci, kdy se desítky miliard zcela legálně odlévají z našeho teritoria? A ti, co tak činí, používají všechno co financujeme z našich daní – infrastrukturu – dopravní i energetickou, veřejné služby, legislativu, školství, zdravotnictví. Tohle se musí radikálně změnit. Ale nevím o žádném politickém subjektu, který o to usiluje,“ sdělil Opatrný.
Zlatá léta šedesátá
Oba hosté také ozřejmili svůj vztah k současnému prezidentovi. Vladimír Opatrný s Milošem Zemanem studoval na vysoké škole ekonomické v polovině šedesátých let a od té doby trvá jejich přátelství.
„Byla to krásná doba. Druhá polovina šedesátých let byla vyvrcholením pozitivní periody minulého režimu. V té době se rozkládala dogmata marxismu leninismu i stalinismu a současně ve společnosti nepůsobily žádné mocné ekonomické subjekty, které by udávaly tón. Vznikla ojedinělá situace. Začaly se prosazovat myšlenky, programy a vize. Přišli jsme do Prahy za vrcholného kulturního vzestupu – ať už divadelního, filmového či spisovatelského,“ vzpomenul Opatrný.
„Ostatně naše architektura, dominanta tyčící se nad Libercem, je produktem obrození druhé poloviny šedesátých let,“ připomněl geniální dílo architekta Hubáčka na hoře Ještěd.
Student Zeman byl zapřisáhlý abstinent
„Nebylo mezi vysokoškolskými studenty většího askety než Miloš Zeman. Byl zapřisáhlý abstinent, nekuřák, v průběhu studia, pokud vím, neměl ani žádné vážné známosti,“ zmínil Opatrný. Z akademického prostředí však po sovětské okupaci Zemana v roce 1970 vyhodili a střet s reálným světem patrně pozměnil jeho asketický způsob života.
Miloš Zeman si vybírá špatné spolupracovníky
„Nabalovali se na něj různí kariéristé. Varoval jsem ho, že až ho nebudou potřebovat, hodí ho přes palubu. Což se stalo v roce 2003, kdy se i kvůli hlasům části sociálních demokratů nestal prezidentem,“ upozornil. Podobný vývoj vidí kolem Zemana i teď. „Ale jsem rád, že se stal prezidentem, protože ho znám jako člověka pronikavé inteligence. Má předpoklady pro to, aby řešil velice složité problémy,“ uvedl Opatrný.
Šolc volil knížete
Že se stal prezidentem Zeman, je rád svým způsobem i Jan Šolc, i když volil Karla Schwarzenberga. „Ale když vidím, jak usíná i při rušných jednáních v Parlamentu... A být prezidentem je permanentní starost. Takže Karel může být šťastný jako blecha,“ myslí si Šolc.
Za své přátele považuje Jan Šolc oba soky z prezidentské volby. S Milošem Zemanem se poprvé setkal na začátku roku 1990 ve Federálním shromáždění. Do tehdy rudého Parlamentu byli postupně pod tlakem veřejnosti dosazováni lidé z Občanského fóra. Šolc přišel v první vlně ještě v prosinci 1990, Zeman o něco později.
Miluj hříšníka, nenáviď hřích
„Vítal jsem ho ve dveřích Parlamentu se štrúdlem od své ženy. Ptal se mě, jak jsem tu dlouho. A pak mě přivinul na svou hruď. A víte, za koho já tady jsem. Já jsem tady za Korčáka,“ řekl Zeman. Ale Šolc ho trumfnul. „Já jsem tady za Kabrhelovou.“ Na vysvětlenou pro neznalé – Marie Kabrhelová byla dlouholetá předsedkyně Československého svazu žen.
Zeman se se Šolcem spřátelili i díky svým výrazným rétorickým schopnostem. „S Milošem mi bylo dobře a mám ho stále rád,“ sdělil a použil přirovnání „Miluj hříšníka, nenáviď hřích.“
Spor o opoziční smlouvu
Organizátor Martin Fryč na Šolce navázal. „Tato filozofická premisa o hříšníkovi ale platí jen v případě, že dotyčný uzná trochu své chyby. Pokud ale ten člověk nepřizná, že opoziční smlouva byla jedním z útoků na západní směřování k demokracii, že přivedl do politiky Miroslava Šloufa a podobně,“ prohlásil provokativně ve snaze rozproudit debatu.
Psali jsme:
Další z řečníků ale opoziční smlouvu hájil jako taktický tah. „Koalice sestavit nešla, proto se Zeman domluvil s Klausem a vznikla jednobarevná vláda. V té době došlo k určitým hospodářským výsledkům,“ domníval se.
Klaus je sonátou politické tragédie
Kritice neušel ani bývalý prezident Václav Klaus. „Schopnosti obrovské, morálka u podlahy,“ zhodnotil ho Šolc. Vztah Zemana ke Klausovi je pro Opatrného hádankou. „Rozděluje nás to. Je k němu vstřícný a smířlivý, což nedovedu pochopit,“ uvedl.
Psali jsme:
„Nemyslím si, že by Václav Klaus byl schopným politikem. Naopak to, co předvedl, je sonátou politické tragédie a odstrašujícím příkladem. Vůbec neměl do politického prostoru vstoupit. Založil to, co dnes prožíváme,“ ohodnotil nemilosrdně bývalého prezidenta.
O prezidentovi rozhodla sociální situace lidí
Rozebíraly se i prezidentské volby. „Rozhodla je – a bude tomu tak i v budoucnu – sociální zkušenost a situace lidí a vědomí její prognózy. Karel Schwarzenberg představuje vlídnou tvář. Ale jak se s tím slučuje nehumánní a nesystémové opatření, kdy ministr financí z jeho strany stopnul valorizaci důchodů na úkor všech těch děr, které existují? To mělo určitě vliv při rozhodování o prezidentovi,“ zmínil Opatrný.
Zeman je kontroverzní protřelý politický profesionál
A jak vlastně hodnotí působení prezidenta Zemana? „Kontroverzní, protikladné, těžko uchopitelné, nesourodé. Miloš Zeman takový je. Jde o schopného, protřelého politického profesionála,“ ohodnotil Jan Šolc.
Psali jsme:
Všechna zklamání jsou dobrá. Protože každá iluze je špatná
„V politice si nikoho neidealizujte,“ vyzval Šolc přítomné. „Všechna zklamání jsou dobrá. Protože každá iluze je špatná,“ glosoval. „Respektujte v politice každého, kdo má v sobě nějakou tvořivost. A hlavně, všechny politiky musíme hlídat,“ zdůraznil Šolc.
Lidé mají jen malou šanci něco ovlivnit
Skeptičtěji zakončil debatu jeho kolega Vladimír Opatrný. „V roce 2011 jsme jako hospodářská komora formulovali takzvané protikrizové a stabilizační desatero. Rozeslali jsme ho poslancům a senátorům a snažili jsme se s nimi osobně jednat. Je to ale hrůza. Řekli ano, my s vámi souhlasíme, ale budeme se řídit stanoviskem našeho poslaneckého klubu. A takhle to funguje,“ ozřejmil.
„Bohužel jsem dospěl k názoru, že lidé mají pramalou šanci něco ovlivnit. I když by měli být zdrojem veškeré moci ve státě. Navodí sice v určitých dějinných okamžicích historickou změnu, jako třeba v roce 1918 či 1989, změna ale vždycky končí tím, že se ve společnosti velice bystře zorientují síly, které nejdou po nějakých idejích, obsadí úřady a uchopí moc,“ povzdechl si Opatrný.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
