„Bez ohledu na to, jaké zprávy přicházejí z Frankfurtu či Bruselu, válka na východní Ukrajině se chýlí ke svému závěru. A to i přes sporadické útoky, které se ozývají z obou stran. Investoři předpokládali, že příměří nebude fungovat. Především proto, že ruský prezident Vladimir Putin je prý lstivý, chamtivý a bude chtít získat další území. Jiní tvrdili, že důvodem nefungování příměří může být nesouhlas jeho ukrajinského protějšku Petra Porošenka s rozdělením země, jak požaduje Rusko. Všichni se však ve svém ,módním pesimismu' mýlí," je přesvědčen Kaleckij.
Příměří už podle publicisty nezávisí na dobré víře či shovívavosti, ale na sblížení zájmů. „Putin již dosáhl všech svých klíčových cílů a Porošenko pochopil, že snažit se zvrátit stávající územní zisky Ruska by bylo národní sebevraždou. Byť je pravda, že v Kyjevě se stále ozývají váleční jestřábi pod zdánlivým vedením premiéra Arsenije Jaceňuka, který vyzval NATO, aby jeho zemi pomohla vést totální válku proti Rusku. Ale schválení dočasné autonomie v ukrajinském parlamentu napovídá tomu, že většinu politiků naděje na vítězství ve válce či západní vojenskou pomoc již opustila,“ poukazuje Kaleckij.
„To ode mě může znít jako poněkud defétistická analýza, ale faktem zůstává, že skromné vítězství pro Rusko je vlastně tou nejlepší variantou ze špatných výsledků, jaké jsme mohli očekávat. Existuje proto mnoho důvodů, proč bychom stávající vyústění krize na Ukrajině měli vítat. Za prvé je takové řešení pro všechny strany jednoznačně lepší než vleklá válka. A to přesto, že musel Porošenko udělat četné ústupky. Tomu se však nedalo vyhnout. Ve skutečnosti se konflikt k mírové dohodě blížíl za přispění německé vlády coby prostředníka v jednáních již v průběhu léta. Tento pozitivní trend však byl narušen sestřelením malajsijského letadla,“ připomíná publicista ve svém textu.
„Za druhé, nic nenapovídá tomu, že by Putin měl po anexi Krymu a destabilizaci Donbasu zájem na dalších územích. Jasně se však ukázalo, že Rusko bude bojovat proti jakémukoli rozšíření Evropské unie a NATO ke svým hranicím. To však neznamená, že by snad Putin ještě věřil v obnovení vlivu např. nad Polskem či Litvou, které již členy EU a NATO jsou. Ať už jsou ambice Putina jakékoli, ruský prezident chápe, že je jeho země příliš slabá na to, aby se pouštěla do ekonomického souboje s EU a NATO. Putin je realista, proto se alespoň snaží zachovat stávající sféry vlivu,“ konstatuje Kaleckij.
„Za třetí, faktické oddělení východních částí Ukrajiny nepředstavuje pro mezinárodní právo tak velkou katastrofu. Ruská anexe Krymu nebyla, jak se často mylně tvrdí, prvním pokusem v období po roce 1945 překreslit hranice mezi státy vojenskou cestou. Podobně tomu přece bylo i v případě rozdělení Jugoslávie, turecké invaze na Severní Kypr a v Moldávii, Gruzii a Ázerbajdžánu,“ připomíná Kaleckij.
Kyjev může ohrožovat Polsko i Francii, proč by tedy Evropa Ukrajině pomáhala?
Podle publicisty by se měly zmínit také ekonomické důsledky pro Rusko a Ukrajinu. Kyjev může ohrožovat dominantní postavení Polska coby nejvlivnější mocnosti ve střední Evropě a Francie coby největšího evropského producenta zemědělských výrobků. Klíčovou otázkou tedy podle něho zůstává, jak moc bude chtít Evropská unie pomoci zemi finančně či jiným způsobem.
„Ukrajinská populace je se 44 milióny srovnatelná se součtem obyvatelstva žijícího v Rumunsku, Bulharsku a bývalé Jugoslávii dohromady. To, jestli bude Evropská unie ochotna tak velké zemi poskytnout obrovské množství peněz, času a lidských zdrojů, je pro Ukrajinu mnohem důležitější než precizně vypracovaná dohoda o autonomii Donbasu,“ má jasno Kaleckij.
V případě Ruska prý zatím nelze v dlouhodobém horizontu přesné dopady krize na Ukrajině odhadnout. Země prozatím jistě strádá ekonomickými sankcemi, ale z ekonomického pohledu může být za pár měsíců všechno jinak. V oblasti politiky je zřejmé, že se budou ještě více prosazovat autoritářské tendence.
„Ruská ekonomika je založená na vývozu energie a prostřednictvím těchto zisků je financován dovoz západního spotřebitelského zboží a kapitalových statků. Rusko tak představuje učebnicový příklad ,prokletí přírodních zdrojů'. Na druhou stranu specializace na vývoz v určité oblasti efektivně pomáhá dovozu jiného zboží. Pokud by Rusko snad chtělo překonat svoji závislost na vývozu energií, přišlo by tím zároveň o komparativní výhodu. V každém případě je tak možné učinit prostřednictvím obchodního protekcionismu,“ zmiňuje Kaleckij možnou variantu.
„Země, která se chce stát méně závislou na vývozu přírodních zdrojů, musí podniknout veškeré kroky k omezení jejich dovozu a podpořit domácí výrobky. Zatímco politiky soběstačnosti vždy katastrofálně selhaly (Indie, Argentina či SSSR), ochrana domácího průmyslu se může stát zásadní pro úspěšný hospodářský rozvoj (Japonsko, Jižní Korea, Čína a Brazílie). V prvotní fázi vývoje se to potom týkalo i Spojených států a Německa,“ udává publicista několik příkladů.
Rusko se podle mínění Kaleckého ve svých dvou dekádách postkomunistického vývoje horlivě řídilo ekonomickou teorií založenou na komparativních výhodách a stalo se nejvíce otevřenou ekonomikou mezi velkými státy mimo OECD. „Příjmy z exportu tvoří 52 % z HDP a v tomto ohledu se země může srovnávat i s Čínou, je daleko před Indonésií či Indií a na dvojnásobku hodnoty Brazílie. Jestliže sankce přimějí Rusko vydat se po cestě za větší samostatností, jeho výroba a služby se budou rychle rozvíjet. A to i přesto, že jejich úroveň za západnímí standardy poněkud zaostává. Pokud chce Putin posílit domácí průmysl, bude však muset zlepšit podmínky pro podnikání a zároveň rovněž posílit fungování právního státu,“ je přesvědčen Kaleckij.
„Krize na Ukrajině a následné sankce by mohly Rusku pomoci se změnit ze země závislé na vývozu přírodních zdrojů a dovozu západního luxusního zboží do sice chudší a méně efektivní ekonomiky, která by ovšem mohla být stabilnější a silnější,“ uzavírá Kaleckij.
Nesouhlasíte s tímto názorem na geopolitickou situaci? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Františka Janoucha, Cyrila Svobody (z 1. 9. 2014), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Jaroslavy Janderové, Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (22.8.2014), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
