Důvody, proč se Vondra rozhodl pokusit se vrátit do politiky a kandiduje na post europoslance, jsou tři – dva politické a jeden osobní. Zmínil, že v 90. letech se povedlo získat více svobodného prostoru v naší zemi, ale nyní se začíná svoboda v Evropě znovu stříhat. „Tím, že se to děje kousek po kousku a nenápadně, je to možná nebezpečnější než kdyby to hrozilo jednorázově,“ dodává s tím, že lidé si toho nevšimnou, protože se mají dobře ekonomicky.
Jako druhý důvod vedoucí ho k návratu do politiky uvádí, že patnáct let od našeho vstupu se EU ocitá na křižovatce. Na jedné straně jsou prý ambiciózní jedinci, kteří chtějí vše směstnat do jednoho saka. „Mám obavu, že se tam všichni nevejdeme. Evropa je příliš pestrý kontinent, aby se z toho dal dělat superstát,“ říká Vondra, podle nějž bude výsledkem jen protireakce. „Lidi se naštvou. Z druhé strany mašírují nacisté, fašisté a anarchisté, kteří chtějí EU úplně rozbít. To si ale tedy také nepřeji,“ podotýká.
Nedávno Vondra prezentoval analýzu s kontroverzním názvem Antimacron, jiný pohled na evropskou integraci. Nakopl ho k tomu prý Emmanuel Macron se svými ambiciózními projekty, které jsou nebezpečné. „Chtějí směstnat Evropu pod jednu kazajku harmonizovaných daní, což by brutálně omezilo naši konkurenceschopnost,“ varuje Vondra s tím, že by to znamenalo automaticky zvyšovat daně.
Macron chce, podle Vondry, sjednocovat azylovou politiku – čili jinými slovy, nutit nás měnit demografické složení naší země, stejně jako se to stalo v případě Francie. „Moje instinktivní reakce je, že touto cestou jít nemůžeme, protože to bude jen další vytváření tlaku v ‚papiňáku‘, který jednou bouchne a bude to špatně,“ míní exministr.
I Němci prý dobře vědí, že když bude „po francouzsku“, hrozí, že za to budou muset platit. A stejnou otázku si musíme prý klást i my. „Výhledově budeme patřit mezi velmi bohaté státy EU. Macron zkusil něco doma reformovat, ale do dvou týdnů měl lidi v ulicích. Byla to přímá reakce odstrčených na ambiciózní projekty elit,“ dal za příklad.
Kdo však bude v tomto ohledu spojencem Česka v EU? „Německo, Holandsko, Švédsko, Dánsko a Finsko jsou naši spojenci,“ vyjmenoval Vondra. Ti prý nechtějí platit nezodpovědnost za druhé, a v tom jsou naši spojenci. Pak vidí spojence v zápasu proti sociálnímu inženýrství v migrační politice, kteří se vytvořili ve střední Evropě: „Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česko docílily toho, že se vítací kultura změnila,“ uvedl a doplnil, že Italové a další významně změnili politiku o 180 stupňů.
„S tím se pojí širší spojenectví proti těm, kteří se všude cítí dobře. To je ale fakticky pouze 20 procent ve společnosti, většina je připoutaná k místu. Jedni snídají v Praze, obědvají v Bruselu a večeří v Paříži. Ale těch je málo,“ poznamenal Vondra s tím, že těch 20 procent je špatně. „Oni vytvářejí většinu bohatství ve společnosti. Jsou to úspěšní podnikatelé, kteří dávají lidem práci. Není ale možné, aby to oněch dvacet procent nalinkovalo tak, že těch zbývajících 80 procent bude řadit jenom bobky podle velikosti, jak si přejí,“ doplnil.
Současná Evropa se dostává pod vnější tlak různých globálních dodavatelů a členské státy nevědí, jak si například s giganty typu Huawei poradit. „Když budeme držet konkurenční prostředí uvnitř Evropy, tak tu budeme mít potenciálních dodavatelů více. Nechceme imperiální monopol, ale renesanční soutěž,“ podotkl.
Když se nebude Evropa vyvíjet jako impérium, ale jako renesanční Itálie, tak bude prý soutěžit Florencie s Benátkami. „Což byla mimochodem doba, kdy evropská civilizace přinášela nejvíce objevů a vynálezů. Leonardo da Vinci je toho typický produkt,“ sdělil. Tedy máme sto důvodů se obávat, pokud bude Huawei ovládat nervová centra... „Víme, jak je čínská společnost a ekonomika kontrolovaná. To není svobodný trh. Vše je pod dohledem nejvyšší autority,“ dodal Vondra na závěr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
