Kozler popisoval případ vojáka, který střežil bránu, když k němu přiběhla rodina místních lidí s umírajícím děťátkem v náručí. „Dožadovali se ošetření, vstupu na základnu. Voják zavolal dozorčímu. 'Ne, nemůžeme je přijmout.' A voják je musel odmítnout,“ popsal situaci, kdy voják sice ne z vlastního rozhodnutí, ale osobně, v podstatě odeslal na smrt malé dítě.
Cynismus není řešení
„On to prožil na vlastní kůži, nikoli ten dozorčí na telefonu a velitel základny, který určil taková pravidla. Voják neudělal žádnou chybu, ale nese si velké trauma,“ popsal hlavní vojenský kaplan s tím, že pokud voják s takovým prožitkem nezačne vědomě pracovat, bude jeho duše nejspíš reagovat tím, že se preventivně uzavře a nastoupí cestu cynismu.
To by prý ale mělo fatální následky v jeho osobním i profesním životě. Aby se tak nestalo, nastupují kaplani, kteří o těchto dilematech s vojáky mluví. Cynismus se sice může jevit jako výhoda, jenže člověka nakonec dovede pouze k chybě. „Nechci si hrát na to, že kaplani nesou na dlani řešení, ale nabízíme možnost se svěřit, nabízíme své uši. Případně vojáky odkazujeme k vojenským psychologům,“ popsal roli vojenských kaplanů.
Kozler také přiznal, že služba kaplanů je mnohem těžší než služba farářů. „Tady fakt není nic zadarmo, kaplan většinou nebývá spontánně uznáván a obdivován, protože působí mezi vojáky jiných církví, i mezi vojáky bez víry.“
Popsal také, jak si získává důvěru ateistických vojáků. „Přirozeným zájmem o člověka. Myslím, že umím ukázat, že mi nejde o získání 'ovečky', ale že se skutečně zajímám o to, jak se voják cítí, co prožívá. Pokud z vás voják - ať už věří v Boha, nebo ne - cítí skutečný zájem, máte vyhráno,“ tvrdí s tím, že kaplani nabízejí vojákům „důvěru, otevřenost a mlčenlivost“. A že nemají za úkol misionářskou činnost, tedy získávat do své církve další věřící. „Bůh má rád všechny lidi, tedy i všechny vojáky. A nás za nimi posílá, abychom jim pomáhali,“ dodal hlavní vojenský kaplan v české armádě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
