Latinskoamerická Brazílie patří k největším ekonomikám na jihoamerickém kontinentě a sehrává významnou roli v místní, regionální politice včetně integračního projektu Latinskoamerické unie a ekonomického regionálního projektu MERCOSUR. Brazílie se svými 200 miliony obyvatel a sedmým nejvyšším HDP na světě prošla během posledních 30 let významnými proměnami, které z ní do finanční krize v roce 2008 učinily rychle rostoucí ekonomiku světa. Jako taková má Brazílie nepochybné ambice posílit svůj vliv nejen v regionu, ale také celosvětově.
Čína je nepřehlédnutelným hráčem v mezinárodních vztazích a v ekonomické rovině ji vývoj posledních 30 let přivedl do role globální továrny, ze které se nyní snaží vytěžit maximum pro svůj domácí rozvoj, i když se to neobejde bez kontroverzí a negativních trendů v oblasti práv člověka (sociálních) anebo ve sféře ekologie a udržitelnosti. Dnešní Čína je země, které má další ambice a podle mnohých se právě tam přelévá také mocenské a finanční ohnisko globálního kapitalismu. Už před lety použil vynikající chilsko-německý ekonom Andre Gunder-Frank metaforu ReOrient(ace), která měla vystihovat nový vývoj globálního kapitalismu směrem k Číně a Asii. Čína představuje dnes největší ekonomiku světa (v roce 1980 byla na 10. místě) a nejlidnatější zemi světa se silnou a modernizovanou armádou a řadou velkorysých plánů do budoucnosti.
Fotogalerie: - Zeman v USA
Na rozdíl od prezidentů Obamy a Putina nebyli oba lídři pod tlakem zaujmout stanovisko nejen k obecným otázkám, ale především k současným ohniskům konfliktu na Blízkém východě a na Ukrajině. Ani Brazílie, ani Čína nejsou v pozici Ruska a USA, takže měly do značné míry volnější prostor bez toho, že by musely promýšlet svoje slova z hlediska strategie nebo taktiky. To nicméně nedělá projevy D. Rousseffové a Si Ťin-pchinga nedůležité nebo irelevantní.
Rozvoj, chudoba a globální Jih
Brazilská prezidentka organizovala svůj projev velmi konvenčně a vyzdvihla v něm především téma rozvoje, potírání chudoby a ekologické aspekty. To jsou všechno otázky, které odpovídají zájmům a prioritám země tzv. globálního jihu. Pro tyto země je prioritou právě pojem rozvoje a až po něm pojem růstu. Rousseffová zdůraznila řadu kroků, které brazilská vláda v posledních letech učinila ve vztahu k potírání chudoby, hladu, inkluzivního rozvoje a ekologie včetně omezení deforestace Amazonie a výsadby nových lesů. Nicméně otázku rozvoje viděla jako globální problém, který je třeba usilovně řešit. Bylo nicméně zajímavé, že byla nucena přiznat, že v současné době se politika její vlády ohledně vyrovnávání dopadů krize z roku 2008 ocitla v problémech způsobených fiskálními ohraničeními. Rousseffová nicméně tvrdila, že na cestě je nový, hlubší cyklus růstu brazilské ekonomiky.
Reforma OSN a otevřená náruč Brazílie
Nebylo překvapením, že prezidentka Brazílie se dotkla otázky reformy OSN a především problematiky, která se stává stále aktuálnější, a to reformy Rady bezpečnosti. Podle jejích slov je třeba, aby se RB stala reprezentativnější a rozšířila se (v podtextu) o nové stálé členy. Skutečností je, že RB a její organizace odpovídají půdorysu z doby v roce 1945 a v podstatě konzervují privilegia minulosti, která jsou stále méně relevantní pro 21. století. Jako nestálý člen RB je Brazílie frekventovaným nestálým členem za země Latinské Ameriky a Karibiku. Je ale nabíledni, že svoje postavení chce upevnit.
Poměrně obšírně se D. Rousseffová věnovala uprchlické krizi na Blízkém východě, v severní Africe a v Evropě. Lídryně Brazílie řekla, že její země vítá uprchlíky jako otevřená, mnohokulturní země, ve které rozdíly společně koexistují. Uprchlická otázka se podle ní musí řešit na základě praktické solidarity a chápe jako absurdní, že ve světě, kde je volný pohyb kapitálu a zboží, není volný pohyb lidí. Rousseffová sice pojmenovala příčiny, které k uprchlictví vedou, ale bohužel nepojmenovala principy a kroky, jak tyto příčiny odstranit. Volný pohyb lidí je jistě lidské právo, ale nemělo by převažovat nad právem na mír a právem žít ve vlastní zemi a kultuře.
Multipolární svět win-win kooperace
Čínský lídr se věnoval jiným otázkám a uprchlická krize pro něj nebyla tématem. Si Ťin-pching připomenul význam vítězství ve druhé světové válce, které se letos slavilo, i roli a význam čínských obětí v boji proti fašismu. Mluvil také o dějinách jako zrcadle, ze kterého je nutné se učit chybám, ale přitom se dívat do budoucnosti. Jak řekl, dějiny změnit nelze, ale „budoucnost utváříme“.
Psali jsme:
Budoucností, respektive nezadržitelnou realitou je multipolární svět, svět vícera center moci, jehož kooperace by měla být podle slov čínského lídra otázkou win-win situací. Pojem win-win kooperace ostatně ve svojí řeči opakoval několikrát. Si Ťin-pching předestřel svět budoucnosti a mezinárodní vztahy budoucnosti, které by neměly být postaveny na mocenské nerovnosti, ale na rovnosti všech zemí bez ohledu na velikost a moc. Logika „vítěz bere všechno“ i unilateralismus nemají mít v mezinárodních vztazích svoje místo.
Autonomie a civilizační dialog
Podobně jako Vladimir Putin čínská hlava státu podtrhla význam, který Čína vidí v autonomní volbě svého vlastního modelu rozvoje a sociálního systému, ve kterém ta která země chce žít. Tato věc nemá být podle něj otázkou vnějšího vměšování. Nicméně nijak se nevyjádřil k morálnímu dilematu, které vzniká v případech, kdy volba „vlastního modelu“ vede například ke genocidě. S ohledem k rozdílným modelům rozvoje Si Ťin-pching zmínil čínskou snahu o synergii mezi trhem a státem, která má zaručovat efektivitu i spravedlnost. V souvislosti s otázkou rozvoje se zmínil také o „čínském snu“, který má být součástí globálního rozvoje. Volba pojmu „čínský sen“ byla příznačná. Navíc věnoval část svého projevu otázce rozvoje civilizačního dialogu, kooperace a harmonie, zatímco odmítl snahy jedné civilizace nahradit jiné či se chápat exkluzivně.
Čínský mír: Miliarda sem, miliony tam
Si Ťin-pching se v projevu snažil o to, potvrdit čínský zájem o další budování míru, což je téma, které různě adresovala celá řada projevů Valného shromáždění. „Čína bude pokračovat ve výstavbě světového míru. Jsme pro mírový rozvoj.“ Bez ohledu na konkrétní mezinárodní situaci a na to, jak silná bude Čína, nepůjde země cestou expanze či politiky sfér zájmu. Nabídl také určitou vizi čínského míru v kontextu svých představ a návrhů o win-win kooperaci.
Projev ovšem zcela otevřeně a za potlesku mnoha definoval Čínu jako „hlas rozvojového světa“ v Radě bezpečnosti. Tato slova čínský lídr ještě posílil závěrem projevu, kde oznámil, že Čína dá miliardu dolarů na mírový a rozvojový projekt OSN, posílí policejní modré přilby o 8000 mužů a konečně investuje 100 milionů dolarů v budoucích pěti letech při pomoci vyzbrojit vojenské jednotky rychlého nasazení v rámci Africké unie.
Vystoupení čínského prezidenta nebylo konfrontační a vyhýbalo se jakékoliv adresné kritice, netematizovalo problémy, jako jsou světový terorismus nebo situace kolem Jihočínského moře, kde probíhá letitý územní spor mezi Čínou a dalšími zeměmi a ve kterém také figurují Spojené státy. Projev nemluvil o reformě Rady bezpečnosti, kde Čína zaujímá v souvislosti s navrhovanými změnami mlčenlivý a vyčkávací postoj. Vyhnul se také tématu uprchlické krize, protože čínské vedení – zdá se – volí strategii: „Nehas, co tě nepálí.“
Dva hlasy, dvě pozice
Oba projevy ukázaly na odlišnost obou zemí a odlišnost jejich perspektiv na současný svět, i když se scházely v tématech, jako jsou otázky udržitelného a inkluzivního rozvoje, potírání chudoby a hledání cest k mírovému soužití v rámci OSN. V souvislosti s BRICS se často mluví o rozdílnosti členů spolku a tyto rozdíly tu vyšly na povrch poměrně viditelně.
Brazílie se ve slovech její prezidentky situovala na spíše prozápadní škále pomyslného kontinua, zatímco Čína na umírněné pozici nezápadní škály, blízko postojům Ruska. To platí především v ohledu ke koncepci multipolárního světa, odmítání unilateralismu a trvání na vnitřní autonomii rozvoje bez vměšování. Ovšem dodejme, že pozice Ruska na tomto kontinuu je mnohem nestálejší – vzhledem k jeho kulturní blízkosti v Evropě a určité „těkavé“ národní a kulturní identitě. Pojem rozvoje ale obě řeči výrazně sbližoval.
Už v 18. století napsal anglický politický myslitel Edmund Burke, že „okolnosti jsou to, co činí každé politické a sociální schéma prospěšným nebo škodlivým pro lidstvo“. To platí také pro vize, které na půdě představili OSN oba státníci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veronika Sušová-Salminen
