Vy chcete víc řezníků než knihovníků, kroutil v debatě hlavou šéf Pirátů. Mladý Stropnický pak promluvil o kriminální činnosti a vykořisťování páchaném tatínkovým předsedou

Složení první předvolební debaty Českého rozhlasu na stanici Radiožurnál, které proběhlo v pondělí 9. října, určil los. Nedlouho před jejím zahájením vešlo ve známost vznesení obvinění vůči předsedovi a místopředsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi a Jaroslavu Faltýnkovi, týkající se dotace na farmu Čapí hnízdo. Zcela logicky se na tento fakt zeptal účastníků debaty moderátor Jan Pokorný hned na úvod. A protože byl přítomen jeden z obviněných, Jaroslav Faltýnek, dostal prostor jako první. „Všichni jsme to čekali, celá politická scéna. Máme deset dní před volbami. Považujeme to za politickou kauzu, která má za cíl ovlivnit letošní parlamentní volby. Pravda vyjde najevo, ale bude to trvat delší dobu,“ sdělil. „Dnes jsem obvinění převzal v Prostějově na poště a předal ho svému právníkovi. Pořádně jsem ho nečetl, protože ho považuji za vymyšlenou historku, která nemá reálný základ. Podáme stížnost na postup policie,“ vysvětlil.

„Mění tato situace možnou spolupráci s hnutím ANO po volbách?“ zeptal se Jan Pokorný ostatních šesti zástupců politických stran a hnutí. „Deklarovali jsme, že pro nás je problém být součástí vlády, kde je obviněný premiér,“ upozornil Tomio Okamura, předseda SPD. „Naš názor je, že jsou nastaveny špatně veškeré podklady pro čerpání dotací z Evropské unie. To bychom museli odstíhat polovinu národa,“ konstatoval Josef Zickler, předseda Řádu národa – Vlastenecké unie. „Dva tři měsíce před volbami by měla být jakási ochranná garanční doba, kdy by se poslanci neměli vydávat. Volby by měly být důstojné a čestné. Tím neříkám, že by to mělo někomu projít. Ale zatěžovat volební klání těmito kauzami je nesprávné,“ myslel si Pavel Sehnal, předseda ODA. „Před zákonem si musíme být všichni rovni. Pokud došlo ke spáchání trestného činu, policie musí konat. Naše případná spolupráce s ANO je vyloučená z jiných důvodů, než je farma Čapí hnízdo. Což je zřejmě evidentně vymyšlené Čapí hnízdo,“ uvedl David Štěpán, předseda Bloku proti islamizaci – obraně domova.

„Nepozorujeme žádné indicie, které by naznačovaly, že ta kauza je nějakým způsobem politicky či policejně vykonstruovaná. Je to podle všeho hospodářskokriminální delikt, respektive se bude prokazovat, jestli se skutečně stal, nebo ne,“ řekl předseda Strany zelených Matěj Stropnický, podle kterého tato kauza nic nemění na odmítavém postoji této strany ke spolupráci s hnutím ANO. „Máme opravdu velmi odlišný program. V oblasti levné práce chceme naopak, aby lidi brali více, než berou v Babišových továrnách. Chceme, aby potraviny byly vyráběny kvalitní. Nikoliv které vyrábí třeba Babišův Agrofert. Takže my podobnou spolupráci odmítáme,“ konstatoval. „Zaznělo tu, že volby by měly být důstojné a čestné. Důstojní a čestní by měli být hlavně politici. Vylučujeme jakoukoliv budoucí spolupráci i koaliční jednání takové vlády, kde budou lidé, kteří mají nějakou korupční minulost, která nemusí být v dané chvíli prokázaná. Status sdělení obvinění panu Babišovi a Faltýnkovi na našem stanovisku nic nemění. Díváme se i na historii některých politiků z jiných stran a toto naše stanovisko platí,“ vysvětlil předseda Pirátské strany Ivan Bartoš.

Skončila politika škrtů. Ale jsme levnou montovnou

Nezaměstnanost je právě teď na nejnižší úrovni v historii České republiky. „Nedá se za to pochválit vláda?“ zazněla další otázka. „V žádném případě. Že jsme teď v ekonomickém růstu, není zásluha této vlády. A musíme se ptát, jaké jsou platy. Tato vláda pokračuje v politice Evropské unie a předešlých vlád, které z nás udělaly lacinou montovnu. Naším sociálním systémem v podstatě dotujeme nízké mzdy, které tu dávají nadnárodní korporace, sociálními dávkami. Protože ten, kdo má nízké mzdy a potom nemá třeba na bydlení, dostává ještě sociální dávky. Je to umělá zaměstnanost. My říkáme, dejte důstojné mzdy,“ upozornil Tomio Okamura. SPD navrhuje zákon o regulaci vývozu kapitálu z České republiky.

„Z ČR se vyvádí až 300 miliard ročně formou dividend a dalších 300 miliard na základě různých faktur ohledně marketingu, účetnictví a podobně. Chceme, aby tyto peníze zůstaly tady a zvyšovaly se mzdy,“ upozornil. „Ani důchodcům nezbývá v peněžence více než za Kalouska. Takže je to prašť jako uhoď,“ dodal. Okamura navrhuje, aby se minimální mzda pevně svázala s průměrnou mzdou. „Minimální mzda by byla na úrovni 40 procent průměrné mzdy. Byli bychom také rádi, aby výše minimálního důchodu se svázala s výší minimální mzdy. Tedy aby minimální důchod byl od příštího roku 12 200 korun. Jinak se z těch důchodů nedá vyžít a vláda s tím neudělala vůbec nic,“ domníval se.

Podle Jaroslava Faltýnka je růst české ekonomiky a nízká nezaměstnanost způsobena kombinací několika faktorů. „Oponoval bych Tomiu Okamurovi, když říkal, že naše vláda zvedala důchody jako Kalousek. Ale on je zvedal o 40 korun. My jsme je zvedli více v rámci toho, co rozpočet umožňoval. A bylo to proto, že jsme byli první vláda, která začala vybírat daně. Shodli jsme se, že je nebudeme zvyšovat, ale pokusíme se stávající vybrat. Zdá se, že se to podařilo. Přijalo se k tomu několik nástrojů, které peníze do státního rozpočtu dostávají. Vybralo se za čtyři roky řádově o stovky miliard více,“ konstatoval místopředseda hnutí ANO. „Nečasovo-Kalouskova vláda zdevastovala platy státních zaměstnanců – policistů, hasičů, vojáků, učitelů. My jsme jim to postupně vrátili a budeme v tom pokračovat,“ uvedl.

Matěj Stropnický si myslí, že vláda si určité ocenění zaslouží. „Zejména proto, že po dvou volebních obdobích těžkých restrikcí přestala politika škrtů, která podvazuje veškerý hospodářský růst a vývoj. Což se pozitivně projevilo,“ vypozoroval lídr Zelených. „Bohužel nenásledoval v dostatečné míře nárůst platů, zvyšování minimální mzdy. Tohle je naše priorita. Chceme v průběhu příštího volebního období dosáhnout výše minimální mzdy až 15 tisíc korun. Rádi bychom přidali učitelům a zdravotním sestrám. To jsou dvě skupiny, které na to, jakou obrovskou službu veřejnosti poskytují, nemají adekvátní ohodnocení,“ domníval se. Poté se věnoval levné práci. „Byla to sociální demokracie, která sem 20 let tahala levnou práci, montovny. Organizovala investiční pobídky, zajišťovala daňové prázdniny. A na billboardech dnes pan Zaorálek vyhlašuje válku levné práci. Tomu moc nerozumím. Jestli sociální demokracie přehodnotila tuto svoji politiku, doufám, že se to skutečně dozvíme. Oni jsou ti, kdo sem levnou práci přivedli,“ sdělil.

„V rámci politiky zaměstnanosti se vláda dá pochválit z pohledu občanů. Skutečně na zvýšení platů ve zdravotnictví i ve školství se nakonec těsně před volbami peníze našly. Ale investice do školství a na zvýšení tabulkových platů pedagogů mohly být klidně už před čtyřmi lety,“ uvedl Ivan Bartoš. Věnoval se investičním pobídkám. „Pokud přijde nějaký velký investor, úplně to neřeší problematiku zaměstnanosti v tom kraji. Může se to vrátit velmi negativně za pět let, až pobídka skončí. Tato nová firma vycucne z pracovního trhu kvalifikované lidi už zaměstnané v jiných firmách. Po dobu toho zvýhodnění je za vyšší plat zaměstná. Když pak se to už firmě nevyplatí – pokud jí pracovní agentury nevozí zahraniční dělníky jako na Plzeňsku – z regionu odchází. Ale buďme rádi, že je nízká nezaměstnanost a dá se tlačit na minimální mzdu. A to se sociální demokracii – na rozdíl od jiných opatření – podařilo zvýšit,“ upozornil.

Osm set knihovníků, osmdesát řezníků. Školství nesměřuje tam, kam má

Jakou první změnu potřebuje naše školství? „Je potřeba vrátit do něj náročnost. Na všechny stupně vzdělávání. Je třeba se vrátit k tomu, co jsme vždycky uměli. Zvýšit kvalitu našeho učňovského školství, našich středních průmyslových škol a vysokých škol,“ řekl David Štěpán. „To znamená, že především přestaneme financovat soukromé střední školy, jejichž absolventi nejsou z padesáti procent schopni uspět u státních maturit. Co je to za střední školu, když její studenti nejsou schopni odmaturovat,“ zdůraznil. Stát podle jeho názoru musí financovat vysoké školy, které potřebuje.

„Nepotřebujeme, aby každý rok z nich vycházelo tisíc politologů. Kde je uplatníme? Potřebujeme vrátit kvalitu na technické vysoké školy, na ČVÚT, na ekonomku, na Vysokou školu báňskou a podobně,“ vyjmenoval. S výmluvnými čísly začal odpovídat na tento dotaz Pavel Sehnal. „Tisíc právníků, sedmdesát pokrývačů. Osm set knihovníků, osmdesát řezníků. Čísla jsou jasná. Školství nesměřuje tam, kam by mělo,“ objasnil. Je podle něj třeba změnit systém. „Navrhujeme duální systém jako v Německu a Rakousku. Student či učeň má jednu smlouvu se školou, kde se učí češtinu, dějepis, fyziku. Druhou má s firmou. Tam se učí materiály, stroje a podobně,“ sdělil a dal příklad. „Jsem majitelem tiskáren. Stroje stojí stovky milionů korun. Nemůže být v možnostech Vysoké školy polygrafické, aby si nakoupila stroje za stovky milionů. Takže praxe by měla být ve firmách,“ zdůraznil.

Ze slov svých předřečníků se vyděsil Ivan Bartoš. „Jeden chce zvyšovat úroveň státních škol tím, že chce zrušit školy soukromé. Druhý chce, abychom měli více řezníků než knihovníků. Musím zdůraznit, že absolventi oborů z humanitních studií mají na trhu práce vysoké uplatnění,“ konstatoval s tím, že vzdělání je hodnota sama o sobě. „Není to přípravka pro to, aby šel někdo dělat do nějaké firmy. Ona tady také za pět let nemusí být. Pak tady budeme mít lidi, kteří umějí dělat se stroji, ale nemají logické myšlení,“ vysvětlil. Nejdůležitější je podle něj ale tlak na mzdy ve školství, které se musí zvednout. „Když si škola vybírá pedagoga, nerozhoduje se ředitel mezi pěti uchazeči. Ale má jednoho, kterého tedy vezme, protože je ochoten za tyto peníze pracovat. U vysokých škol je to ještě horší. Je potřeba, aby tam učili lidé, kteří jsou v oboru nejlepší. Ne ti, kteří se neuplatnili v praxi, kde jsou větší peníze, a tak jdou učit na vysoké školy,“ sdělil. Týká se to nejenom učitelů, ale i vědeckých pracovníků, protože jsme ve vzdělanostní společnosti, nikoliv v industriální. „Jsme v informační vzdělanostní společnosti, kde schopnost porozumět informacím, zpracovávat je je daleko důležitější, než jestli ten člověk umí obsluhovat nějaké tiskárny. Protože obsluha stroje pro člověka, který má logické myšlení, je po chvíli praxe zvládnutelná,“ vysvětlil.

Tomio Okamura upozornil na málo peněz v českém školství. „Musíme navýšit prostředky do rozpočtových kapitol, které se týkají školství. Zadruhé neutrácet peníze za nepotřebné projekty. Například na nesmyslný projekt inkluze ve školství. Byly na něj dosud utraceny čtyři miliardy korun,“ řekl předseda SPD. Podle něj na těchto projektech parazitují různé neziskové organizace s politickým programem a vytahují další peníze z veřejných rozpočtů. „Nesouhlasíme ani s rušením praktických škol. Navrhujeme, aby průměrný plat učitele byl na 130 procentech průměrné mzdy v České republice. Je důležité pedagogické pracovníky motivovat k tomu, aby školství bylo kvalitnější a lepší. Myslíme i na nepedagogické pracovníky, což jsou například školníci či kuchařky ve školních jídelnách. Tam je také potřeba přidat větší peníze,“ konstatoval.
Josef Ziegler navrhoval změnu financování vysokých škol. „Je financováno z našich daní. Student se může rozhodnout, jestli bude studovat za svoje peníze, nebo státní. Pokud by školu absolvoval za peníze státní, měl by je nějakým způsobem vrátit státu zpátky,“ domníval se. Takovýto absolvent by podle jeho slov dostal umístěnku na tři až pět let do regionu, kde by to bylo potřeba, protože v některých oblastech vysokoškoláci chybějí a tyto regiony tím trpí.

Školy nejsou žádná cvičiště ani armádní jednotky

Zelení si identifikovali dvě skupiny učitelů, které hlavně potřebují přidat peníze. „Jsou to nastupující učitelé. Když se po absolvování pedagogické fakulty rozhodují, kam jít, jdou tam, kde je více peněz. Chceme proto dorovnat plat nastupujícího učitele na plat průměrný. Což je kolem třiceti tisíc. Znamenalo by to nárůst o šest tisíc,“ vypočítal Matěj Stropnický. Druhou skupinou jsou odborní asistenti na vysokých školách, kteří berou často ještě mnohem méně. Předseda Strany zelených se zastal inkluze. „Je to způsob, jakým dáváme všem českým dětem rovnou šanci vystudovat. To je zásadní věc. Pokud se argumentuje financemi, tak na úkor těchto dětí. Což je sprosťárna, pane Okamuro. Je také nabíledni, že děti studující ve speciálním školství následně velmi často nedostanou kvalifikovanou práci, pokud ji vůbec získají. Jsou to lidé, kteří často končí na sociálních dávkách. Daňové poplatníky pak stojí mnohem více, a ještě to má zásadní vliv na kvalitu jejich života,“ upozornil. Tomio Okamura kontroval tím, že si o inkluzi udělali anketu mezi učiteli. „Učitelé s ní nesouhlasí, stejně jako odborná i laická veřejnost. Měl jsme tu řadu japonských skupin, které obdivovaly naše speciální školství. Děti, které absolvovaly naše speciální školy, se dokázaly velice dobře připravit pro život v normální společnosti,“ vysvětlil.
Matěj Stropnický reagoval také na slova Pavla Sehnala. „Mám velkou obavu z toho, že do politiky chodí další a další milionáři či miliardáři, kteří si tam chodí zajišťovat pracovní sílu. Pan Sehnal v minulém příspěvku dokonce mluvil o školství jako o nějakém výcviku. Školy nejsou žádná cvičiště ani armádní jednotky. Tam neprobíhá výcvik, ale vzdělání, případně výchova. Opravdu to nejsou přípravky do nějakých továren nebo na stavební práce developera pana Sehnala,“ zdůraznil.

Závěrečným tématem bylo zdravotnictví, aneb jak zastavit odliv zdravotníků do zdravotnictví. Tomio Okamura navrhoval, aby nástupní plat začínajícího lékaře byl na úrovni 130 procent průměrné hrubé mzdy. Je podle něj potřeba zavést digitalizaci zdravotních výkonů pro zabránění duplicit a různých podvodů a transparentní nákupy zdravotních zařízení. Zdravotnictví podle Pavla Sehnala není zadarmo. „Pokud přijdete do ordinace, chovejte se tam jako zákazník, toho lékaře si platíte,“ konstatoval. David Štěpán si myslí, že pokud chceme udržet lékaře, musíme jim zvednout platy. „Nejvíce peněz ale utíká na lékové politice,“ domníval se. Josef Ziegler vidí největší problém zdravotnictví v mnoha pojišťovnách. „Nechme jednu státní pojišťovnu a libovolné množství pojišťoven, které budou platit soukromé zdravotnictví,“ uvedl. Ivan Bartoš upozornil na to, že kromě zvyšování platů je i cesta – jak to dělají v některých regionech – dávat potřebným zdravotnickým pracovníkům i jiné výhody. „Pokud v tom regionu třeba odešli zubaři, snaží se je nalákat tím, že jim nabídnou levný pronájem či i byt a snaží se nefinančními výhodami tam tato pracoviště udržet,“ konstatoval. Jaroslav Faltýnek se domnívá, že naše zdravotnictví není řízeno. „Pokud by bylo řízeno efektivně, nekupovaly by se předražené přístroje – například nejdražší kybernetický nůž ve střední Evropě, který koupil bývalý ministr zdravotnictví Němeček v Ostravě – peněz je relativně dost,“ upozornil. Matěj Stropnický zdravotnictví pochválil. „Mám zkušenost s některými zdravotnickými zařízeními v Evropě. Naše zdravotnictví je naprosto špičkové. Úroveň péče, prostředí a v zásadě i dostupnost. Snažil bych se, aby politici v něm vrtali pokud možno co nejméně,“ sdělil. Zdravotnictví je podle něj veřejná služba. „Proto by měla mít stejnou úroveň pro všechny občany. Proto jsme si rovni, platíme stejným dílem zdravotní pojištění. Zásadním způsobem odmítáme i privatizaci nemocnic a pojišťoven, protože by to vzdalovalo pacienta dostupné zdravotní službě,“ uzavřel.