Kterého intelektuála máte nejraději? (Obnovené hlasování, spuštěno 19.4.)Anketa
„Dánské úřady nově trestají své občany, kteří se snaží pomáhat uprchlíkům. Obvinění z nezákonného převaděčství tak například čelí sedmdesátiletá důchodkyně Lise Ramslog, jenž převezla dvě mladé rodiny do Švédska,“ hořekuje americký deník s tím, že to je dalším z důkazů obratu dánský úřadů ve vztahu k uprchlíkům. „Ztrácíme respekt v očích ostatních, protože se vzdáváme hodnot, na kterých byla vybudována naše země i celá Evropská unie,“ cituje deník šéfa Dánské rady pro uprchlíky Andrease Kamma.
Postoj Dánska je podle The Washington Post od začátku migrační krize vůči uprchlíkům nepřátelský. „Vláda snížila uprchlíkům sociální dávky a poté tyto informace inzerovala v libanonských denících, aby další uprchlíky odradila od vstupu do země. Následně umožnila policii konfiskovat cennosti uprchlíkům, aby se tak podíleli na nákladech, které přináší jejich pobyt v Dánsku. Vedle toho úřady zvýšily čekací lhůtu, po jejímž uplynutí budou moci za úspěšnými žadateli o azyl dorazit i jejich rodinní příslušníci z jednoho na tři roky,“ žaluje deník.
Celý text v angličtině najdete ZDE.
Zmíněná dánská důchodkyně se stává objektem „heroizace“ amerického deníku, který mezi řádky považuje její čin za skutečně obdivuhodné gesto. „Jsem hrdá na to, co jsem udělala a nikdy bych toho nelitovala. Na druhou stranu nechci být považována za kriminálníka,“ cituje Ramslog americký deník a pro zvýšení emotivnosti okamžiku dodává, že má důchodkyně v očích slzy. Naproti tomu politik Peter Kofod Poulsen je v celém příběhu deníkem líčen jako záporná postava, protože trvá na dodržování dánských zákonů.
„Ramslog a další lidé porušili zákony. Převaděčství není správná věc. Bez ohledu na to, jestli se jím zabývá konkrétní organizace nebo jedinci. Počet přijímaných migrantů by se měl blížit nule. Naše země se začíná rozpadat. Je nutné, abychom uchránili naši monokulturní společnost ,“ prohlásil Poulsen z Dánské lidové strany, který je ve svých šestadvaceti letech třetím nejmladším členem dánského parlamentu. The Washington ještě nezapomíná uštěpačně dodat, že Poulsen je „štíhlý, blonďatý a sebejistý“.
Dále The Washington Post naprosto „netendenčně“ informuje své americké čtenáře o tom, že přitvrzení postojů dánské veřejnosti vůči uprchlíkům nenastalo ze dne na den, ale probíhá postupně v posledních několika letech. Bod zvratu ve vnímání veřejnosti však nastal loni 7. září, kdy televize ukazovala zástupy zástupy žadatelů o azyl jdoucích po dálnici. Když dorazili do Dánska, byli jim zabráněno použit veřejné dopravní prostředky. „Lidé si při pohledu na uprchlíky řekli, že jich je příliš a není možné jim pomoci,“ tvrdí politolog z kodaňské univerzity Kasper Moller Hansen.
Vedle důchodkyně Ramslog jsou z ilegální převaděčství migrantů obvinění také dánská aktivista hájící práva děti Lisbeth Zornig a její manžel, bývalý novinář Mikael Lindholm. „Nikdy jsem v Dánsku neviděla lidi v tak zoufalé situaci. Byli hladoví a žízniví. Kromě oblečení, které měli na sobě, neměli vůbec nic. Malou skupinu Syřanů jsme ubytovali v našem minivanu. Sotva si lehli, tak ihned usnuli,“ líčí podle mínění amerického deníku „další kladná postava příběhu“ Zornig, která je později se svým manželem odvezla za příbuznými do Švédska. Porušili tak zákon, za což museli každý zaplatit v přepočtu asi 3350 dolarů.
Zdaleka ne všichni Dánové se však spokojili s tím, že je jejich země líčena v tendenční reportáži The Washington Post bezmála jako „peklo pro uprchlíky“. Jednu z nesouhlasných reakcí také americký deník nakonec zveřejnil. Byť patrně jen proto, že obsahovala výčitky adresované směrem k americké vládě a její neochotě přijímat ve větším počtu uprchlíky. „V roce 2015 do Dánska dorazilo 21500 migrantů, kteří zde požádali o azyl. Kdyby Spojené státy přijaly stejný počet lidí v přepočtu na jednoho obyvatele, bylo by to 1,2 milionů migrantů. Kolik, že jich doposud přijali Američané ve skutečnosti?“, tázal se v ironickém duchu Niels B. Larsen.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
