Jiří (Marie) Feryna nechvalně proslul v souvislosti s autonomním sociálním centrem Klinika, ve kterém měl znásilnit dvě ženy. Feryna se k celé situaci vyjádřil tak, že za jeho problémy tehdy mohla deprese, kterou se snažil „léčit“ alkoholem, takže si z uvedené doby nic nepamatuje. Podle posledních zpráv Lidových novin z konce listopadu ani nález Ústavního soudu nepřiměl aktivisty z Kliniky vyklidit objekt, který patří Správě železniční dopravní cesty, a dle advokáta Tomáše Sokola by se na místo již mohl dostavit exekutor s policejní eskortou a začít konat.
S Petrem Fischerem řešil Feryna básně. Jeho tvorba byla označena jako radikální lyrika a noise (v angličtině hluk). „Právě ten noise není taková libozvučnost, ale opravdu tvrdý, hnusný věci, který navozujou příslušný emoce,“ popsal termín básník. Tento hluk nás prý má přimět k přemýšlení, zbytek je dle Feryny určen k tomu, aby se musel číst několikrát. „Reakce kritiků a publika, které poezii sleduje, jste se nebál...a? Nebála, já vám musím říkat nebála,“ omlouval se Fischer, že si na zájmena transgender aktivisty nemůže zvyknout.
Fischer se také Feryny ptal, jestli kdyby nebyl znám tím, že je transgender aktivista, tak zda by se o jeho tvorbě vědělo. Feryna odvětil, že by ho většinový diskurz nadále ignoroval a potvrdil Fischerovi domněnku, že aktivismus k němu přitahuje pozornost více než básně. Své básně Feryna prý cílí na čtenáře, který již má něco načteno, nebo se řadí k subkultuře, která ten odkaz na jeho člověka, autora či autorku pozná. Petr Fischer se pak Feryny ptal, jak si svého čtenáře modeluje a jak vypadá. „Když to trochu nadsadím, tak je to velice queer intelektuálně založený levičák,“ popsal své čtenářstvo Feryna.
Fischer se pak ještě zastavil u toho, že u své dřívější tvorby o sobě teď Feryna mluví jako o ženě, ačkoliv se tehdy jako žena neprezentoval, a zda tedy již tehdy „byl ženou“? „Já si myslím, že rozhodně, protože třeba mezi patnáctým a osmnáctým rokem jsem si prožila půlroční období nenávisti k vlastnímu tělu, k tomu, že je biologicky koncipované tak, jak je, včetně reprodukčních orgánů, a z toho důvodu, že nezapadám do toho typicky maskulinního světa, ale nevěděla jsem o žádném zdroji, kde bych se mohla poučit, zjistit, že nejsem sama, kdo to má takhle podobně, takže jsem setrvávala v té mužské roli a snažila jsem se ji víc jako maskulinizovat. Ale věřím tomu, že tam už od těch šestnácti byla ona, akorát ji vlastně nějaká ta společností koncipovaná identita vědomě zatlačovala do pozadí,“ popsal Feryna svůj vývoj.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas