V ostravské nemocnici zemřelo po útoku muže zbraní sedm lidí. I když podobných útoků bývá za hranicemi více a ani u nás to není poprvé, jistý šok Čechů je znát. Jak útok vnímáte vy?
Útoky v místech, která odedávna měla nepsaný určitý status bezpečí, se vždy vnímaly jako podlé zločiny nejhrubšího zrna, protože byly vedené proti nejen bezbranným, ale i nemocným lidem, kteří měli sníženou možnost obrany. Vyřizovat si účty na slabých je neomluvitelná zbabělost.
Tragédie v Ostravě byla činem vyšinutého jedince, i když ne natolik vyšinutého, že by nevěděl, co dělá. Ten kalkul byl jasný. Zabít co nejvíce. Proti takovým je těžká obrana: zjeví se a jednají. Takových, kteří jednají v náhlém pominutí smyslů, je však minimum. Mnohem více činů podobného charakteru je však záměrných, stojí za nimi politické cíle. Pachatelé těchto činů z našeho kulturního okruhu nepocházejí.
Vítáte vítězství Borise Johnsona v britských volbách ?Anketa
Je pravda, že ve zprávách jsou podobné tragické události čím dál častěji. Proč? Vypovídá to něco o společnosti? Nebo jsou to i média, která podobným událostem věnují velkou pozornost?
Podobné události se v médiích objevují stále častěji, pokud se četnost oproti minulým dekádám dá posoudit bez prozkoumání statistik. Zdá se však, že útoky jedinců, jejichž cílem není zisk nebo určitý politický cíl, přibývají. Naskýtá se tedy otázka, jestli v pozadí činů těch tichých střelců a jiných zoufalců není vnitřní pnutí ve společnosti. Určitý druh frustrace, se kterou si nevědí rady.
Psychicky nemocný pachatel je vždy výjimkou svého druhu v každé společnosti, to nevypovídá o ničem. Snad jen o tom, jak je snadné nebo nesnadné se dostat k nelegálně držené zbrani. Ale jasně, zbraní může být cokoliv. Jde jen o možnost přístupu k ní.
Fotogalerie: - Daj-li medaili
Znovu se mluví o bezpečnosti a opatřeních. Útokům tichého střelce se příliš zabránit nedá. Jsme tedy dostatečně informováni o tom, co dělat ihned po té? A jak hodnotíte práci policie v tomto případě?
Obecně vzato, oproti časům minulým, často proklínaným, ztrácí tato společnost přirozené obranné reflexe. Starší generace, které prošly vojenskou službou, minimálně cvičeními a školením civilní obrany, si v podvědomí udržují, že mohou nastat kritické situace, kdy je třeba jednat, a že slunečný den není zárukou toho, že nemůže být poslední.
Kolik nejen mladých, ale i starších se motá po chodnících s kapucemi na hlavě a se sluchátky v uších, zírá do mobilů, v lepším případě s rukama v kapsách? V krizových situacích budou prvními oběťmi a jádrem bezhlavé paniky. Kolik z nich zvládne zareagovat v kritických situacích?
Nevím, jaké má policie instrukce v takto výjimečných případech. Asi žádné, jen ty všeobecné jako zjistit situaci, zneškodnit útočníka v rámci daných možností, zajistit blízké okolí, informace, v případě útěku pachatele zajistit možné únikové směry. Nakolik se jim toto podařilo, se asi úplně nedozvíme. Být na místě okamžitě je určitě primární úkon, ale stejně důležité je zvládnout paniku na místě činu a zároveň tipovat osoby pro případ, že útočník by nestačil zmizet nebo měl komplice v davu. Tento útočník odjel autem, to se vědělo vzápětí, ale nezdá se, že by policie přikročila k silničním uzavírkám na perimetru města.
Jak reagovat na střelbu v nemocnici v Ostravě?Anketa
Zlepšila se Česká republika podle vás nějak v prevenci terorismu za poslední léta?
Pokud jsou prevencí betonové zátarasy a hlídky se samopaly, které se ostatně stěží dají efektivně využít v davu lidí, tak nijak. Opatření jen ukázala případným teroristům, kam nemají chodit. I když se zdá, že měkkých cílů je dostatek, tak případný násilník by měl vědět, že měkký cíl u nás není žádný. Že vždy může narazit na ozbrojeného občana, který nebude váhat svoji zbraň použít. To je nejlepší prevence.
S podobnými případy vždy zesílí diskuse kolem držení zbraní, jeho zpřísňování či uvolňování… měla by se pravidla nějak měnit? Navíc útočník měl zbraň drženou nelegálně…
Ne, naše legislativa, co se držení a získání zbraně týče, je dostatečná. Rozumný člověk bez postranních úmyslů si nelegální zbraň získávat nebude. Chce-li zbraň vlastnit, může si zažádat o zbrojní pas.
Pomáhá tedy v boji s terorismem nějakým způsobem omezení přístupu bezúhonných občanů ke střelným a jiným zbraním? Jako příklad k zamyšlení může posloužit Velká Británie, kde jsou pravidla mnohem přísnější, ale k útokům stejně dochází. Má přísnost v tomto případě smysl?
Žijeme v období, kdy si nemůžeme být jisti, kdy nějaký terorista zaútočí. Dnes se hranice nechrání, mohou se pohybovat všude. Omezováním legálního držení zbraní jen zvětšujeme akční bezrizikový prostor pro případné útočníky. Policie nemůže být všude. Každý občan by měl mít právo na ochranu vlastního života, života svých blízkých. Pro zdravou společnost je ozbrojený občan přínosem. Je to otázka míry důvěry mezi státem a občanem. Jde i o viditelný signál všemi směry, že tato společnost není a nebude pro žádného protivníka lehkým soustem.
Budeme i my muset zabarikádovat naše náměstí různými betonovými a jinými prvky? A vadí to vám osobně?
Vadí. Je to vizitka politiků, kteří nechali věci dojít až takto daleko. Jedna ze základních funkcí státu, na který jsme převedli starost o naši bezpečnost výměnou za daně, je efektivně bránit občany a jejich majetky. A stát selhává.
Viděl jsem obrázky z německého města, kde ty betonové zátarasy měly podobu vánočního stromku nabarveného nazeleno. Výsměch. Výsměch politiků té země, která na jedné straně zakazuje nože a limituje osobní obranu a na druhé straně stavěním barikád přiznává, že nebezpečí je. Výsměch, který může stát lidské životy.
Ptám se na to často, i když jde o smutnou otázku. Máme si začít na podobné události zvykat?
Nezvykejme si. Žijme podle vlastních pravidel. Tato země je naše. Jen si zpětně uvědomme, že nežijeme ve světě plném milujících a objímajících se lidí. A že na každý centimetr, který uvolníme, se vtěsnají mnohem agresivnější, čekající na každou naši slabost, aby ji využili. Ti nečekají proto, aby si ten centimetr slušného žití odpracovali jako generace před námi. Ti čekají, aby to místo zabrali a nás vytěsnili. Jejich zbraní je násilí. Naší zbraní by měla být odplata stejnou mincí. Jak se do lesa volá…
Fotogalerie: - Okupace pražského magistrátu
Jaká je podle vás šance, že prožijeme vánoční svátky bez dalších, podobných incidentů? Internet už používá ironický humor v souvislosti s rovnítkem mezi Vánoci a útoky…
Vánoce jsou označované jako svátky míru. Dokonce i v surových válkách existovalo nedomluvené příměří. Uspořilo to i nějaké životy. A my tady řešíme paradoxní situaci, že naopak svátky míru a klidu se mohou stát opakem. Nic nemůže být více paranoidní.
V čem dělá – při podpoře bezpečnosti – největší chybu Česká republika a v čem Evropská unie?
Vyšinutým jedincům se nevyhneme. Budou vždy latentní hrozbou. Nejsou však na denním pořádku. Na denním pořádku jsou ovšem násilnosti páchané takzvanými uprchlíky, jejichž příliv Evropská unie podporuje. To se nedá označit za chybu, to je nebezpečný záměr.
Jednou ze zemí, která je tvrdě postižená násilnou kriminalitou přistěhovalců, je Švédsko. Úřad pro prevenci kriminality uvolnil statistiku, která říká, že jen ve Stockholmu bylo letos více než tisíc přepadení dětí. Tato čísla každý rok stoupají. Situace je hodně vážná, když i předseda vládní Umírněné strany, která ostatně má podíl na této situaci – něco jako TOP 09 – Ulf Kristersson varuje, že nastane doba, kdy rodiče vezmou právo do svých rukou, aby své děti ochránili. Říká: být přepadený, to není jenom, že přijdeme o telefon nebo tašku. To je také o tom, že se tváří v tvář přímo střetneme s brutalitou a surovým opovržením. To je něco, co probudí tygra v každém rodiči, což nakonec vyústí v osobní vypořádání se s násilníky. Před tím chci varovat. Tak tohle řeší země, kde se před padesáti lety ani nezamykalo. Snad dalších komentářů není třeba.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
