Merunka tvrdí, že v Rusku stále žijí lidé, kteří se dovolávají myšlenky spolupráce všech slovanských národů, ale ve skutečnosti tím nemyslí nic jiného než to, že všichni Slované musejí poslouchat Kreml. Této myšlence čelil už František Palacký ve druhé polovině 19. století a v jistých ruských kruzích touha vkládat všechny Slovany včetně Čechů přežívá dodnes. Lidé, kteří chtějí z Ruska ovládat všechny Slovany, Ruské federaci ve skutečnosti škodí, protože nabízejí argumenty rusofobům.
„... objevují se různí podivní lidé, kteří se po roce 1990 začali hlásit ke slovanství a odvolávají se na podporu z nejvyšších míst právě v Rusku: Mají plná ústa bratrství a všeslovanské vzájemnosti, pořád chtějí něco sjednocovat a něco budovat, ale samozřejmě pod svým vedením,“ uvedl Merunka.
„Kdo tuhle frašku nechce, už není austroslavista jako dřív, ale je rovnou ‚fašíst‘. Je to hloupé, agresivní a hlavně úplně mimo, protože právě oni nás fašistickými metodami přesvědčují, že nemáme to, co ve skutečnosti už dávno máme. Tvrdí nám, že nemáme vlastní stát, že impérium zvané EU nebo židé, Vatikán, zednáři, USA nebo tohle všechno dohromady nás chce zničit, protože jsme Slované a Evropa je náš nepřítel. Jedinou záchranou je ruský protektorát, protože každý jedinec přece musí patřit do nějaké říše, které musí sloužit. Vůbec nechápou, co to je demokracie,“ pokračoval Merunka.
Bohužel se najdou Češi, kteří těmhle nesmyslům věří. Podle Merunky jde o lidi, kteří se silně sžili s normalizačním komunistickým režimem. Když se tento svět na konci roku 1989 zhroutil, tito lidé ztratili půdu pod nohama a dnes si znovu budují své postavení na vztahu k Rusku. Snahu přimknout nás k Rusku a případně izolovat postupně všechny Slovany od Západu považuje Merunka za nebezpečnou. Dokonce by se dalo říci nebezpečně podobnou islámským fanatikům, kteří také zavrhují Západ jako zdroj všeho zla.
Faktem je, že dnes už něco takového jako mocné ruské dubisko není třeba, protože Slované žijící mimo Rusko mají své vlastní svobodné státy, zatímco v samotném Rusku to se svobodou občas dost skřípe. Vyvraždění carské rodiny a fakt, že bolševici zemi na pár let zcela izolovali od okolního světa, vedl k tomu, že řada Rusů se na Západ dívá nepřátelsky.
„Kromě maličkého národa Lužických Srbů mají všichni Slované svoje vlastní samostatné demokratické státy, a naopak v Rusku vyvražděním carské rodiny a následnou masivní emigrací ruské šlechty i velké části ruské inteligence došlo k přetrhání civilizačních vazeb mezi ruským národem a Evropou a tato největší slovanská země na světě byla vržena do krvavé občanské války. Zbylé obyvatelstvo ruské říše bylo bolševiky propagandisticky manipulováno do civilizační opozice proti ostatním evropským národům, čemuž mnoho Rusů věří dodnes. Tehdy po první světové válce světové velmoci plánovaly, jak si rozdělí rozsáhlá území po zanikající ruské říši, a do Ruska dokonce ozbrojeně intervenovaly, jenže bolševikům se podařilo impérium udržet, ztratili pouze Mongolsko a několik evropských území, například Polsko, Západní Bělorusko a Západní Ukrajinu, Pobaltí a Moldávii, jež dokonce po druhé světové válce kromě Polska a Mongolska získali zpět. To je důvod, proč mnoho Rusů vnímá rozpad SSSR v roce 1991 jako úspěšné dokončení zahraničních intervencí po komunistické revoluci v roce 1917,“ pokračoval v popisu situace Vojtěch Merunka.
Neměli bychom prý zapomínat na to, že se v 19. století potýkalo s Tureckem, res. s Osmanskou říší a západní státy tehdy pomáhaly Turkům, protože nechtěly, aby se ruský vliv rozšířil do Středozemního moře. Ruský pocit, že Západ není možné považovat za přítele, má tedy do jisté míry reálný základ.
Jsem přesvědčen, že proruské weby neplatí Moskva
Merunka se však domnívá, že toto tvrzení ještě automaticky neznamená, že se Rusko snaží rozvrátit EU a platí si tzv. proruské weby.
„Jsem přesvědčen, že to ruská vláda nefinancuje, ani neorganizuje. Ti lidé to dělají sami a dobrovolně. Sami se stávají hlásnou troubou této propagandy, kterou si sami pro sebe vytvořili. Je to jejich přesvědčení, mají pocit, že bojují za pravdu, znovu našli ztracený smysl svého života. Je to jejich politický protest proti dnešku a v dnešním Rusku stále vidí svůj bývalý SSSR, kam zamlada rádi jezdili na politická školení. Je to síť lidí, kteří se znají od 70. a 80. let a významnou funkci tam mají kromě českých podobné staré struktury z jiných zemí bývalého sovětského bloku. Prvním předsedou této hejslovanské party založené po rozpadu SSSR byl zvolen běloruský prezident Lukašenko, který je tam, myslím, dodnes nějakým čestným předsedou,“ poznamenal pan docent.
Problém celé řady Čechů, kteří se stavějí za myšlenku slovanství – podřízení se Moskvě, věří, že každý člověk, který přijede z Ruska a tvrdí, že má kontakty v Moskvě, je důležitý. Mnohdy to vůbec není důležitý člověk, ale blázen. V roce 2018 tito lidé chystají sjezd v Praze a snad doufají, že je přijme prezident Zeman.
Navzdory všemu, co už Vojtěch Merunka řekl, stojí za to rozvíjet slovanskou spolupráci. Ne s blázny, ale s normálními lidmi, kteří se domluví třeba nově vznikajícím jazykem novoslověnštinou, vzájemně si obohatí obzory v literatuře, v hudbě i jinde a budou spolu diskutovat.
„Já mám rád ruskou kulturu a vědu. Také některé oblasti techniky, například kosmonautiku. Mluvím, čtu a píšu rusky a ruštinu často používám. Proto vím, že Rusové měli složitou historii a Evropa je Rusům dost dlužna, neboť oni čelili velkým útokům na evropskou civilizaci (Mongolové, Otomani, Napoleon, Hitler...) a pokaždé ji dokázali za cenu velkých obětí ubránit a nepřítele porazit. Kromě toho jen málokterý národ se může pochlubit lidmi, kteří si v dobách materiálního nedostatku stále kupují vstupenku do divadla, na koncert, do muzea... Rusové umějí žít, pracovat a obětovat se pro budoucnost. Mnozí Češi by se mohli od Rusů učit, co to je vlastenectví,“ podotkl pan docent.
Ještě bychom se smutkem vzpomínali, jak nám bylo v EU dobře
To ovšem neznamená, že by se chtěl přimknout k Rusku. Pokud bychom se stali součástí Ruské federace, tesknili bychom prý po EU. Kdo o tom pochybuje, ať se podívá, jak je Rusko chudé. Navzdory své velikosti a nepřeberným zásobám surovinového bohatství není Rusko tak bohaté, jak by mohlo být. Zatímco na malou Jižní Koreu hledíme jako na ekonomického tygra, Rusko vidíme jen jako trh, kde můžeme prodat své zboží, ale o ruské ledničky nebo televize nestojíme.
„Se slzou v oku bychom vzpomínali na bruselskou byrokracii a děti mých dětí by nejspíše mluvily od první třídy rusky a česky by dokázaly zazpívat jen dvě až tři lidovky – Tancuj, tancuj, vykrůcaj nebo tak něco, které by organizovaně s obrovskou mašlí na hlavě předváděly na školní besídce oblečeny do napodobeniny českého národního kroje. Jak to vím? Protože přesně takhle dopadla ukrajinská a běloruská kultura. Ne, tudy cesta nevede,“ varoval Merunka.
Psali jsme:
autor: mp
