Mises se ve svém komentáři vrací k podpisu memoranda mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a firmou European Metals o těžbě lithia. „To vzbudilo zájem politiků a veřejnosti. Začaly se šířit různé nepodložené zvěsti o tom, že pod Cínovcem leží lithiový poklad, naše gigantické národní bohatství, které ministr prodal do ciziny,“ napsal Mises s tím, že je třeba se podívat na to, jak to je ve skutečnosti.

„Nikdo z nás není zrovna nadšen z toho, že toto memorandum bylo podepsáno necelé tři týdny před volbami. Je totiž možné, že budou ve volbách zvoleny politické strany s jiným názorem na těžbu a ty budou zažívat horké chvilky, až budou vysvětlovat buď těžebním firmám porušení deklarace memoranda, nebo voličům důvody neplnění slibovaného programu. Mnohem logičtější je takový dokument podepsat na začátku volebního období, a pak z něj vyplývající závazky několik dalších let plnit,“ zmínil úvodem Mises. 

Jisté však podle něj je, že memorandum samo o sobě není právně závazné. „Pouze shrnuje výsledky dlouhodobého jednání mezi dotčenými stranami. Ty skutečně důležité dokumenty se teprve budou podepisovat,“ zmínil Mises.

Následně pak pohovořil o rizikovosti celého projektu těžby na Cínovci. „Lithium se totiž nebude vyrábět ze solanek, které jsou v hlavních nalezištích hned pod povrchem, ale z lithné slídy obsažené v cinvalditu, jejíž hlubinná těžba i zpracování je pracnější, obsah lithia nižší a nebyla dosud těžena v takové míře,“ sdělil a poukázal také na cenu lithia. 

„Ta je teď sice na rekordní úrovni díky spekulaci na masové rozšíření elektromobilů, otázkou ale je, zdali bude vysoká i za těch několik roků, kdy se začne těžit. Technologické firmy se snaží k relativně vzácnému lithiu nalézt alternativu a je možné, že dojde k technologickém průlomu a cena lithia klesne natolik, že těžba na Cínovci nebude výnosná,“ dodal.

Obává se tak, že předpokládaná desetimiliardová investice do zpracovatelského závodu se tak ve skutečnosti nikdy nemusí vrátit. „Když k tomu přidáme chybějící zkušenosti v oblasti těžby lithia, byla by těžba státní společností pouhým hazardem s penězi daňových poplatníků,“ zmínil Mises. Podle něj tak větší smysl dává těžbu nechat soukromé společnosti. 

To však neznamená, že z toho občané nic mít nebudou – podle vyhlášky platné od 1. ledna 2017 těžební společnost odvede z každé tuny lithia úhradu z vydobytých nerostů 10 692 Kč (rozděluje se mezi stát a okolní obce), k tomu úhradu z dobývacího prostoru (pouze okolní obce) a samozřejmě bude státu odvádět standardní daně jako DPH nebo daň z příjmu. Můžeme se bavit o tom, zdali je úhrada z vydobytých nerostů u lithia přiměřená, ale stát by určitě neměl bránit v těžbě soukromým společnostem, pokud se řádně vyrovnají s majiteli dotčených pozemků,“ poznamenal.

Původní text ZDE

„A jak to je s cenou lithia pod Cínovcem? Některá média uváděla astronomické cifry jako 3 biliony korun. Toto hausnumero pravděpodobně vzniklo prostým vynásobením veškerých zásob lithia v celém kopci a očekávané ceny. Jenže těží se postupně a vytěžit všechny zásoby by dle plánu těžby trvalo nějakých 275 let. Vytěžení Cínovce se tak nedožijeme ani my, ani naše vnoučata,“ sdělil jasně Mises.

Závěrem pak dodal, že Svobodní budou vždy obezřetní k tomu, aby stát podnikal, vlastnil firmy a provozoval činnosti, které dokážou dělat soukromé firmy. „Zároveň však budeme chtít, aby stát určil dostatečné poplatky z vytěženého nerostu a aby jich naprostá většina skončila u obcí a měst dotčených těžbou, nikoli na účtech ministerstev. A jednoznačně odmítáme, aby stát umožnil kvůli těžbě vyvlastňování nemovitostí, ať už bude těžit kdokoli,“ uzavřel.