Podle Kostlána bychom měli být optimisty - vyjednává se o odstranění vepřína v Letech, který stojí na části území bývalého koncentráku, kde umírali čeští Romové, i se hovoří o zákonu o sociálním bydlení. Ten změní jeden z hlavních důvodů sociálního vyloučení chudých Romů a Čechů, a na světě již je zákon, který umožní romským dětem učit se společně s ostatními a být tak odmala přirozenou součástí okolního společenství.
"Optimismus ovšem brzdí naše zkušenosti, zdravá skepse proto neuškodí. Kolik ministrů již říkalo, že vepřín v Letech už dlouho neodolá, nebo že zákon o sociálním bydlení se již připravuje? Těžko si všechny ty sliby a optimistické odhady pamatovat, možná bychom prostě mohli spočítat ministry všech dosavadních polistopadových vlád, kteří měli tyto problémy na starosti, a dostali bychom to správné číslo. Jistě, nový přístup ke školství začíná vypadat nadějně, ale…" podotýká kriticky Kostlán.
Stěžuje si také na to, že byla nastartována jen jedna výseč integrace. Podle něj mělo jít ruku v ruce se školským zákonem i sociální bydlení a odstraňování bludného kruhu zadlužení. Mělo by být také, dle jeho názoru, více moderně pojaté sociální práce, více nabídek práce a motivace k jejímu hledání, ale také napomáhání tomu, aby Romové mohli „zvednout hlavu“.
"Dokud Romy nezačne brát společnost jako rovnocenné partnery, a dokud Romové žijící na okraji společnosti nezlepší svůj přístup k okolí, s žádnou integrací nepočítejme. A jak se mají cítit rovnocenně ve společnosti, která nechává na pietním místě smrdět prasata? Odstranění vepřína je třeba chápat jako akt uznání rovnocennosti Romů. Představme si, že by ten prasečák stál třeba na území památníku Lidice či terezínské pevnosti, asi bychom se kvůli tomu oprávněně bouřili - nebo snad ne?" poznamenává Kostlán.
"Integrace je proces dvoustranný (případně vícestranný), nestačí k němu dobrá vůle jedné ze stran, ztotožnit se s ní musejí všichni, respektive velká většina lidí na obou stranách. A v tom je zatím největší problém integrace chudých Romů, kteří žijí v ghettech nebo v lokalitách, kam je soustřeďují města, obce, realitky či majitelé domů a ubytoven. Tyto lidi a jejich sousedy rozdělují oboustranně špatné zkušenosti, Češi si stěžují na Romy, ti zase na Čechy - a zdá se, že vzájemná nedůvěra je nepřekonatelná," řekl Kostlán. Podle jeho názoru nestačí vyloučené lidi rozstěhovat a nastěhovat do sociálních bytů či přesunout romské žáky do běžných škol.
"Češi z ničeho nic neřeknou, že jim Romové jako sousedé už nevadí (a někteří z chudých Romů skutečně nejsou příjemní sousedé). A Romové nepřestanou z ničeho nic tvrdit, že Češi jsou rasisti (a někteří z Čechů jsou bezesporu rasisti a xenofobové)," uzavřel Kostlán s tím, že oboustranná nevraživost rozhodně nezmizí. Řešením by dle jeho názoru byla nově zřízená centra, kde se budou místní lidé setkávat, diskutovat, vzájemně se poznávat, případně spolu dělat i jinak běžné věci - třeba hrát fotbal.
Původní text ZDE.
"Některá města jdou na tento problém se sekerou v ruce s tím, že integrovat se mají Romové. A to tak, že se ve všem všudy přizpůsobí. Litvínov a Duchcov přijaly politiku nulové tolerance, což obnáší neustálé buzerování lidí a zjevné omezování jejich osobní svobody. Duchcov je úplně beznadějný, zde společně vládnou extremistické z Dělnické strany sociální spravedlnosti, Komunistické strany Čech a Moravy a sociální demokracie," všímá si také Kostlán. Zároveň dodává, že politika nulové tolerance nikde žádné problémy nevyřešila.
"Podle zprávy o stavu romské menšiny za loňský rok, kterou projednala vláda, se počet chudinských domů, ulic a čtvrtí mezi lety 2006 až 2014 zdvojnásobil. Zvedl se ze tří na šest set. Přibylo i lidí, kteří v těchto lokalitách bydlí - místo 80 000 jich je kolem 115 000. Naprostá většina z nich jsou Romové. Jak ukazují i zkušenosti z terénu, situace se rok od roku horší, což činí integraci čím dál obtížnější. Už vážně není na co čekat," uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
