„Tento týden vysoký komisař OSN pro lidská práva prohlásil, že česká vláda systematicky porušuje práva uprchlíků. A to hlavně ve svých přísně střežených táborech. No tak. Jak to může vědět, když se do nich zatím ani čeští novináři nedostali? Přece dodnes i zdejší občan může jen tušit, co se například v ‚detenčním‘ zařízení Bělá pod Bezdězem skutečně děje,“ poznamenává Pape.
Kritizuje zároveň české veřejné činitele, kteří se zatím nenechali s uprchlíky vyfotit, narozdíl od německé kancléřky Angely Merkelové. „To se tak bojí, že budou před kamerami volat po svobodě?“ ptá se.
„Vláda nadále veřejně tvrdí, že skutečným uprchlíkům pomáhá. Jako první krok by mohla navrhnout řád pro Bělou. Nedávno se sice veřejnost dozvěděla, že se v táboře provozuje i ‚samotka‘, ale úplně chybějí informace o tom, za co se tam člověk dostane, za jakých podmínek či na jak dlouho tam může být držen anebo jak se případně proti takovému opatření odvolat,“ podotýká Pape. Zároveň podotýká, že podle něj jsou uprchlíci v našich věznicích traumatizováni, a to kvůli pobytu ve věznici s ostrahou. „A pak je div, že odtamtud chtějí utéct?“ ptá se.
„Vláda nadále tápe v otázce, jak ‚to‘ kočírovat. Na jedné straně se jí daří uprchlíky bloudící po evropských krajinách vystrašit samotným zacházením s nimi. Vedlejším účinkem této strategie však je, že odsud utečou i uprchlíci s právem na azyl, jež bude přijímat republika na základě kvót a kteří tady třeba chtě nechtě zůstanou, naučí se jazyk a najdou si práci. Proč by tu po nákladné ‚integraci‘ zůstávali, ‚nikdo je sem nezval‘. Podle evropského práva má řádně uznaný uprchlík po pěti letech pobytu právo na volný pohyb v rámci Unie,“ píše Pape a podotýká, že na druhé straně zkušenosti ukazují, že i tady „to jde“, neboť tisíce uprchlíků se už zde staly znovu lidmi a přínosem pro společnost.
„Postupuje se podle českých tradic. Na rozdíl od ‚západních‘ států neznala první republika právo na azyl, rozlišovala jen ilegální migranty nebo cizince se zájmem o imigraci. Mezi nimi si pečlivě vybírala takové, kteří měli podle papírů šanci na úspěšnou integraci. Tábory se za doby TGM provozovaly například pro slovenské nacionalisty. Ti pak byli na vlastní žádost vyhoštěni do zahraničí. Mnoho se o nich zatím neví,“ pokračuje Pape v historickém exkurzu a popisuje i situaci v době druhé republiky či za komunismu.
„Za německé okupace česká protektorátní vláda provozovala tábory pro Romy. Životní podmínky se tam sotva lišily od koncentračních táborů, také v nich zemřely stovky dětí uvězněných bez soudního rozhodnutí. Ani po válce za to nebyl nikdo nikdy odsouzen. Po nástupu komunistického režimu zase všude po republice vznikly tábory pro lidi opozičního názoru, kde zásadně „o facku nebyla nouze“. Proto i dnes v Bělé pod Bezdězem zatím vše jde podle platných, ale nepsaných norem. Průšvihem není, když se provozuje ‚lágr‘, ale když nemá řádné mechanismy veřejné kontroly,“ říká Pape s tím, že Nejvyšší soud zatím nedefinoval pojmy „koncentračního“, „detenčního“ anebo „zadržovacího“ zařízení.
„Nedávno se předseda Nejvyššího správního soudu obrátil na Evropský soudní dvůr se žádostí o rozklad, zda a za jakých podmínek smějí být na českém území zadržováni běženci, když zdejší právo nezná objektivní kritéria ‚vážného nebezpečí útěku‘. Když to neumí zdejší soud, tak mu to může definovat Evropa. Konečně přece k něčemu bude,“ uzavřel Pape.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
