Upozorňuje také na postupnou, ale jasnou změnu v myšlení Němců, v jejich přístupu k uprchlíkům, kdy počáteční nadšení opadlo a více než polovina obyvatel začíná nesouhlasit s navyšujícími se počty příchozích a uvědomuje si těžkosti s jejich následnou integrací.
V této souvislosti může být zajímavé citovat z druhé knihy Heinze Buschkowského, kterou napsal a vydal v roce 2014 pod názvem Die andere Gesellschaft a stejně tak jako jeho první kniha z roku 2012, která měla velký úspěch, stala se i tato bestsellerem, má již 4. vydání a sklízí značný ohlas.
Buschkowsky sám o této knize říká: „Otázka, zda byla naše integrační politika v posledních padesáti letech chytrá nebo hloupá, není tentokrát mým tématem. Mě zajímá, kam naše společnost směřuje. Přiznávám, že mi tento vývoj dělá starosti. Obraz budoucnosti, který jsem načrtl, není veselý.“
V kapitole Was uns unterscheidet (česky Co nás odlišuje) Buschkowsky píše: „Zcela zásadní, z mého pohledu, je víra. V posledních deseti letech se výrazně poukazuje na to, že přibývající přistěhovalecké náboženské zvyklosti vstupují stále více do veřejného prostoru. Nemohu si v žádném případě vzpomenout, že bychom v 60. a v 70. letech vedli debaty o islámu tak, jak je to dnes téměř na denním pořádku. Ale ta dominance, se kterou samozvaní představitelé či misionářští přívrženci islámu zkouší dostat svou víru do naprosto běžného všedního dne, tak ta se podle mé zkušenosti vyvinula za posledních 25 let. Spolková republika Německo není žádným božím státem, zemí zaslíbenou, a také by jí neměla být. Již za samotný pokus o takový přístup je třeba politicky bojovat.
Já osobně se budu vždy angažovat za to, že víra je naprosto privátní věc a měla by takovou zůstat.
Náboženská svoboda není žádná záře Persilu a generální pardon před všemi normami. Stávající obyvatelstvo zcela samozřejmě očekává, že nově příchozí do jejich země se srovnají s obvyklými životními zvyklostmi.
Ti ‚noví‘ by se měli nejen držet životních zvyklostí, jež jsou v zemi již rozšířeny, ale i respektovat to, jak se v regionu dříve žilo. Tradice a obyčeje jsou v Německu regionálně velmi rozdílné.“
Kniha byla psána zhruba před dvěma lety a nikdo tehdy ani ve snu nemohl tušit, k jaké situaci v celé Evropě může dojít. Text knihy je výsledkem zkušeností autora ve funkci starosty městské části Berlin-Neukölln, kde působil od roku 2001 až do 1. 4. 2015 (kdy odstoupil ze zdravotních důvodů), tedy zkušeností z obvodu, který má přes 300 000 obyvatel a kde žije 160 národností.
A co říká Heinz Buschkowsky dnes?
Tento týden s ním uveřejnil německý Die Welt rozhovor – Am Ende steht doch wieder die Ghettoisierung čili Na konci je opět ghettoizace. Na otázku o počtech přistěhovalců reaguje: „Dnes je v Německu zhruba 1 milion uprchlíků. Za každým z nich přijdou tak tři až čtyři další osoby, zjednodušeně počítáno. Někteří při výpočtech pracují i s podstaně vyššími čísly. Z toho jednoho milionu bude nenápadně během pár let čtyři až pět milionů. Na základě předpokladů EU by mělo do Německa do roku 2020 přijít tedy osm až deset milionů dalších přistěhovalců. A to je velmi střízlivý výpočet na základě předložených faktů. V Africe a v arabském prostoru sedí třetina obyvatelstva na zabalených kufrech, aby vyrazila do Evropy za lepším životem, za hledáním šťastnější budoucnosti. Náboženská válka na Blízkém východě tento vývoj pouze urychlila.“
K otázce kulturní proměny země odpověděl: „Německo se nebude měnit naráz, ze dne na den. Proměna bude nenápadná, aniž by si toho někdo všiml. Oněch přibližně deset milionů příchozích z jiných kultur od Afghánistánu po Somálsko přinese jiné úhly pohledu a životní způsoby. Ty se stanou impulsem změn pro stávající kulturu. Uvidíme to ve stravovacích návycích, oblečení, módě sestřihu vlasů, ve filmech i v reklamě.
Mnoho se změní a stane se zvykem, obyčejem. A půjde to ještě dál: vánoční trhy se změní na zimní, abychom neuráželi muslimy, ve slabikáři se objeví malé dívky se šátky na hlavě. Nejsou to ale žádné kulturní inspirace, ale prostý boj o dominanci ve veřejném životě. A co politické strany? Na to Buschkowsky odpovídá: „Počet muslimů se ztrojnásobí nebo zečtyřnásobí. Jejich politický a hospodářský význam zásadně vzroste. Někde založí politické strany, aby prosazovaly jejich zájmy, aby se jejich náboženské zvyky – obřady staly oficiální součástí společenského života. To vše povede v sekulárně vybudované společnosti k atmosféře napětí – spory o volání muezzina a uznání muslimských svátků připraví scény vedlejších válek. Když hovořím s lidmi, narážím na strach ze současného vývoje. A strach je špatný rádce. Doposud mají lidé z nejnižší třetiny obyvatelstva pouze nechuť k nutnosti nového boje o rozdělování. Zatím to zde ještě není. V okamžiku, kdy změnu situace skutečně pocítí, nálada se obrátí – jakmile bude mít obyvatelstvo pocit, že je znevýhodňováno při přidělování levných bytů, v přístupu na pracovní trh či že existuje diskriminace jejich dětí ve škole.“ K otázce dopadu uprchlíků na Německo řekl: „Bude záviset na tom, jak důrazně budeme integraci požadovat. Politika přistupuje k věci pomalu a malátně, jen hlavně někoho neurazit, jen hlavně někoho nevylekat. Lidé se chovají jako voda – hledají vždy tu nejsnazší cestu. Přesto musíme vytrvat a ukázat, kde to jak chodí. Dát jim mantinely, dle nichž se mohou orientovat a jichž se mají držet. Integrace potřebuje vedení."
Alexandra Dlouhá
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
