Jan Berwid Buquoy je svérázný komentátor, člen KDU-ČSL, někdejší přispěvatel Dikobrazu, později emigrant a dnes majitel zámku v Táboře- Měšicích. Na blogu Aktuálně.cz se rozepsal o tajemných podvodech komunistů.
„Jejich Velká říjnová revoluce ve skutečnosti s říjnem neměla nic společného a vypukla až sedmého listopadu 1917. Začala výstřelem z křižníku Aurora, ale novější postbolševické výzkumy prokazují, že křižník v té době nebyl schopen provozu, a i kdyby byl, neměl k dispozici žádnou munici,“ zdůraznil Buquoy.
Podle bolševické legendy výstřel z Aurory měl znamenat signál pro něvský dělostřelecký pluk k útoku na Zimní palác, a tím zahájit Velkou říjnovou revoluci. Ve skutečnosti na Zimní palác prý nikdo nezaútočil.
Podle slov Berwida Buquoye o žádnou revoluci nešlo. Skupinka bolševiků vnikla zadním vchodem do paláce, prohlásila právě jednající prozatímní ruskou vládu za nelegitimní a převzala moc do svých rukou.
„Členové vlády nekladli ani nejmenší odpor. Vše se odehrávalo v klidu, bez jediného výstřelu. Nikdo nebyl zabit ani zraněn. Nedošlo ani k žádnému zatčení,“ upřesňuje Buquoy s tím, že Velká říjnová revoluce vůbec nikdy neexistovala. „Jedná se o propagandistický podvod,“ napsal.
„To, co se v říjnu 1917 v Zimním paláci v Petrohradu odehrálo, bych nazval sametovým pučem,“ rozhořčuje se. S neexistujícím výstřelem z Aurory to celé nemělo nic společného.
Jako mystifikaci Buquoy označuje i pozdější film sovětského režiséra S. M. Ejzenštejna z roku 1927 Říjen – deset dní, které otřásly světem, kde je znázorněn útok na Zimní palác. „Něco takového se nikdy neudálo. Scéna je hraná. Není historickým dokumentem,“ míní. Často se buď z neznalosti reálných faktů, nebo úmyslnou propagandou za historický dokument vydává. „Režisér Ejzenštejn si scénku vymyslel,“ upozorňuje Buquoy.
Dr.Dr. Jan N. A. Berwid-Buquoy
To, co bylo po neexistující Velké říjnové revoluci nastoleno, se podle Buquoye nazývalo diktatura proletariátu. Ve vládních lavicích však žádný proletariát nezasedal.
Ani vedení bolševické strany nemělo s proletariátem podle slov Buquoye absolutně nic společného a členové vládních složek pocházeli z buržoazních, nebo dokonce šlechtických rodin a používali smyšlená jména, jež si sami vymysleli.
Například Vladimir I. Lenin byl pravým jménem Vladimir I. Uljanov. Byl šlechticem „dvorjanin“, v hodnosti barona.
Josef Stalin byl pravým jménem Soso Džugašvili. Studoval na kněze. Jeho otec byl podnikatelem v oboru obuvnictví.
L. D. Trockij byl pravým jménem L. D. Bronštejn. Vystudoval matematiku v Oděse. Jeho otec byl na Ukrajině velkostatkářem.
Grigorij J. Zinověv byl pravým jménem Grigorij J. Hirsch-Apfelbaum, vystudoval filozofii, literaturu a dějiny. Jeho otec byl úspěšným sadařem. Na Ukrajině obchodoval s ovocem.
Lev B. Kameněv byl pravým jménem Leo Rosenfeld, studoval na Moskevské univerzitě. Jeho otec vystudoval technologii na Petrohradské univerzitě a posléze nastoupil službu coby železniční ředitel na nádraží v Tiflisu.
Vječeslav M. Molotov byl pravým jménem Vječeslav M. Skrjabin, vystudoval v Petrohradě ekonomii. Jeho otec byl správcem šlechtického velkostatku. Matka pocházela z velmi bohaté obchodnické rodiny.
Michail N. Tuchačevskij byl pravým jménem Michal hrabě Tuchaczewski, aristokrat polského původu. Studoval na Smolenské vojenské akademii. Jeho otec vlastnil zámek, který byl v první světové válce zničen německým dělostřelectvem. Jeho matka byla hraběnkou z Flandern.
„Tito uvedení proletáři rozpoutali neexistující Velkou říjnovou revoluci a ustanovili vládu dělnické třídy, ve které vládli oni sami nad dělnickou třídou a nemilosrdně zatočili s každým, kdo by se odvážil jim odporovat,“ říká Buquoy s přesvědčením, že šlo o jakýsi druh únosců a pracující lid byl jejich rukojmí.
„Podařilo se jim vytvořit novodobý totalitní stát, jenž doposud neměl žádné historické zázemí,“ dodal.
Tento způsob vládnutí jedné politické strany nad celým národem převzalo po roce 1933 i nacistické Německo. „Po roce 1945 se totalitní rudá diktatura rozšířila do ostatních částí Evropy a Asie, kde získala název lidová demokracie.
„Ty nejbrutálnější zásahy komunistických vůdců arogantně se vydávajících za dělnickou třídu a režiséři těch nejkrvavějších politických procesů, byly provozovány pod heslem lidová demokracie,“ napsal. Podle Buquoye jde o vrchol lidské arogance a cynismu.
V letech 1917–1989 bylo v komunistických zemích tohoto světa popraveno, umučeno anebo zemřelo ve věznicích okolo dvaceti milionů lidí. K takovému gigantickému číslu se doposud žádný režim v dějinách lidstva od dob Adama a Evy ani náznakem nedopracoval.
„Kdo na této planetě volí komunistickou stranu, buďto přišel o rozum, anebo patrně propadl z dějepisu,“ vzkazuje Buquoy voličům.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
