Robert Šlachta původně být policistou neměl. Jeho rodiče chtěli, aby pracoval v zemědělství – vyučil se tak opravářem zemědělských strojů, po maturitě však odešel k mužům zákona. S čím, jak říká, jeho otec bytostně nesouhlasil. 

Práce u policie se však pro něj stala vším. Roky žil v Praze na ubytovně, na protimafiánském útvaru býval mezi prvními, odcházel jako poslední. „Když jsem měl dovolenou, měl jsem černý svědomí,“ říká. O práci se de facto Šlachta baví neustále. I odpověď, zda má z něčeho strach, míří k práci. „Bojím se, že bych mohl zklamat. Selhat lidsky vůči podřízeným,“ uvedl. 

I proto se možná nerad zmiňuje o tom, že začínal na učilišti. V životopisu uvádí jako startovací bod střední zemědělskou školu. A když jej nedávno jeden z levicových aktivistů nazval ušatým traktoristou, urazil se. Tvrdí, že jezdil na kombajnu, nikoliv na traktoru (i když některé starší rozhovory přiznávají i traktor), uši má navíc úhledně u hlavy – lékaři mu je přišili. Ješitnost – tuto vlastnost mu ostatně připisuje jeho bývalý náměstek Ivan Černík.

„Co si ho pamatuji, on šel vždycky za svým cílem. Snažil se zkrátka prosadit svou a když mu o něco skutečně šlo, dokázal si najít lidi, aby toho dosáhl,“ popisuje jej Miroslav Strmiska, který s ním rovněž spolupracoval. Černík pak dodává, že Šlachta vedle sebe nesnese nikoho dalšího jako soka. 

„Jednou jsem ho vytáhl, že půjdeme nakoupit nějaké oblečení. Hádal se, nechtěl. A víte, jak to dopadlo? Nešel se mnou ani dovnitř. Zůstal před obchodem a psal SMS, což dělal stále. Vypadalo to, že se prostě stydí,“ popisuje Černík. Bývalý náměstek ministra vnitra Jaroslav Hruška pak říká natvrdo, že Šlachta je asociál, který se nepohyboval v reálném světě. „Nadto si řešil své mindráky, které souvisely s jeho vzhledem i tím, že je z vesnice. Pamatuju si, jak si dělal srandu z toho, když jsem odešel z vnitra, že jsem začal chovat kozy. Posměšně tomu na nějaké poradě říkal, že jsme dopadli, když chováme ty ‚kozenky‘. Prostě mu ta vesnice nějak ležela v hlavě,“ podotkl. Zároveň dodal, že tato izolace se nepochybně promítala i v jeho práci. „Když žijete s prominutím ve sračkách, pak se vám stane, že máte permanentně negativní pohled na svět,“ sdělil. 

Černík pak závěrem také popsal, že Šlachta řešil všechny problémy okamžitě. „Někdy jsem poznal, že chce rozhodnout; a pokud jsem k tomu něco měl, nebo jsem tušil, že neví všechno, snažil jsem se to oddálit. Měl jsem už pro tyhle případy napsáno na papíře velkými písmeny ‚NEROZHODUJ‘. Vždycky jsem do něj kopl a ukázal mu to. Občas zkrátka vypálil od boku a pak to někdy bylo blbě,“ poznamenal.