Robejšek poukazuje na to, že zatímco francouzský prezident Hollande a ostatní vůdci koalice hovoří o válce, v pozadí cítíme tradiční představu o dobytí země, porážce nepřítele a změně režimu.
Jenže koalice pro tento styl války nemá vhodného nepřítele. „Několik desítek tisíc bojovníků, kteří operují podle partyzánské taktiky, se nedají porazit v několika rozhodujících bitvách. Tenhle protivník se při masivním útoku rozplyne, a i když utrpí ztráty, vzápětí ožije,“ píše Robejšek s tím, že nepřátele, jakými jsou Tálibán nebo ISIL, nelze porazit tím, že obsadíme hlavní město a jmenujeme loajální vládu. „Sotva se otočíme zády již opět zvedne hlavu. Obětovali jsme vojáky, vydali peníze a můžeme začít znovu,“ varuje.
Celý text je ZDE.
Irák a Sýrie jsou prý pro ISIL to co Afghánistán pro Tálibán; prostor, na kterém se suverénně pohybují. „Když na ně zaútočí hypermoderní armáda, tak se stáhnou, a když nebezpečí pomine, opět se vrátí. Západní armády sice dokážou toto území dobýt, ale nedokážou je udržet,“ vysvětlil Robejšek.
Západní elity se mýlí ohledně počtu nepřátel
Podle něj se západní elity opakovaně mýlí ohledně toho, kolik je vlastně nepřátel. „Dívám-li se kupříkladu na dosavadní průběh války v Sýrii, tak se ptám, jak to, že ministři obrany a zahraničí a štáby jejich poradců nebyli po zkušenostech z okolních zemí schopni předem rozpoznat, že padne-li Asad, tak se ‚umírněná opozice‘ demaskuje jako ‚bad guys“, které tento diktátor dosud držel v šachu,“ přidává politolog další varování.
V ničení teroristické infrastruktury je třeba postupovat ještě energičtěji
Jak by tedy měl Západ proti teroristům bojovat? „Bezpečnosti západních zemí slouží vše, co ruší fungování teroristické infrastruktury a logistiky. V tomto ohledu se již hodně děje, ale je třeba postupovat ještě energičtěji,“ píše Robejšek s tím, že v boji proti terorismu mají dlouhodobé zkušenosti například Izraelci.
Teroristé spoléhají na naivitu veřejného mínění
Západní země by měly sledovat především dva cíle: Útočit na protivníka na těch „územích“, která jsou pro něj opravdu důležitá. „Měly by tedy hledat, napadat, ovládnout nebo alespoň výrazně narušovat systémy, které jsou pro teroristické operace rozhodující. Zároveň by měly – místo nekonečných a bezvýsledných válek kdesi daleko – o to důsledněji a za použití všech prostředků bránit svoje vlastní území. Nejdůležitějším z území významných pro teroristy je totiž jejich sociální a technické zázemí v západních zemích samotných,“ vysvětluje politolog s tím, že teroristé neoperují v západních zemích ve vzduchoprázdnu, nýbrž spoléhají se jak na sociální infrastrukturu (paralelní společnost), která je tam podporuje, tak i na naivitu veřejného mínění a bezbrannost institucí demokratické společnosti.
Největší chybou západních společností je jejich nízká přizpůsobivost
Lidé na Západě si zvykli, že se pokrok měří přibývajícími svobodami. „Zdá se však, že se budeme muset smířit se skutečností, že tento impozantní civilizační proces osvobozování může pokračovat pouze tak dlouho a v té míře, dokud uplatňování těchto svobod s sebou neponese jejich zneužívání, které ohrožuje existenci demokratické společnosti,“ varuje s tím, že to v podstatě znamená, že se demokratické společnosti nacházejí pod evolučním tlakem změněného prostředí. „V podmínkách, které se minimálně jednu dekádu v bezpečnostně politickém smyslu trvale zhoršují, přežije (společenský) organismus jen tehdy, když se na ně co nejrychleji adaptuje. A to se dosud nedělo skoro vůbec,“ píše Robejšek.
Závěrem uvádí, že největší chybou západních společností v boji proti terorismu byly dosud jejich nízká přizpůsobivost a nepoučitelná permisivnost. Jakýkoliv právní systém je efektivní jedině tehdy, když jeho struktura a obsah, tedy pravidla hry, odpovídají celkové situaci. Když se podmínky zhorší, je třeba pravidla změnit anebo dokonce porušit. „Když se na vás na křižovatce řítí kamion, také nečekáte na zelenou. Ačkoliv by to samozřejmě bylo žádoucí, pokrok neznamená vždy a za všech podmínek více svobod. Pokrok se totiž odehrává v rámci širšího evolučního procesu, a je tudíž podřízen vyšší hodnotě. A tou je přežití celého systému,“ vysvětluje Robejšek nutnost nepříjemných změn.
„Chceme-li vážně řešit problém terorismu, je vhodnější používat věcnější, ale ve svých důsledcích efektivnější pojem adaptace. Když se k tomu nedokážeme odhodlat, spějeme ve jménu neotřesitelné liberálnosti a svobodomyslnosti k zániku demokratického pořádku,“ uzavřel Petr Robejšek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
