Děti po revoluci běžně dostávaly pod stromeček auto na dálkové ovládání, on dostával bankovky. Miroslav Švarc, zastupitel z Podbořan na Žatecku a zároveň starožitník z Prahy, je vášnivým schraňovatelem české a československé měny. Ta letos slaví 100 let svého zavedení v roce 1919. Výstava, kterou sběratel otevřel v podbořanském muzeu v Ústeckém kraji, představuje řadu platidel za posledních sto let: někdy i nečekaných či vážících se k dalšímu blížícímu se – sametovém – výročí.
Přestože 100 let od vzniku samostatného Československého státu jsme si připomínali loni v říjnu, první peníz nového státu, kterým byla 100korunová státovka, se objevil až v roce 1919. Československá koruna jako peněžní jednotka samostatného státu tak slaví svou stovku právě letos.
Švarc se nechal volně inspirovat letošní výstavou České národní banky „100 let česko-slovenské koruny“, která se konala pod záštitou prezidentské kanceláře a byla pro velký zájem prodlužována. Bývalý „úřednický“ premiér a dnešní guvernér ČNB Jiří Rusnok tehdy – při příležitosti vystavení 100milionové obří zlaté mince – uvedl, že „sto let bohaté a někdy dramatické historie československé a české měny odráží bouřlivý vývoj historický, ekonomický a politický.“
Návštěvnice Eva Fošenbauerová si zrovna prohlédla protektorátní bankovky. Foto: Lucie Bartoš
Ten zahrnoval třeba období „národnostních třenic“ – tak určité opakující se úseky posledních sta let českých dějin označuje lounský historik Michal Pehr. V rámci Švarcovy expozice na mnohonárodnost a vícejazyčnost unie Rakouska a Uherska odkazují desetijazyčné bankovky. Jsou zejména pro severočeské regiony, dříve s převážným německým obyvatelstvem, bezesporu typické.
němčina | maďarština | čeština |
Např. Židé se často hlásili k používání němčiny v každodenním životě, ve statistikách jazyků v té doby proto nefigurují – jidiš navíc nemělo oficiální status, takže nebylo ani na penězích. Také slovenština na vícejazyčných bankovkách z dané doby nebyla.
Rakousko-Uhersko tvořila unie dvou států – Rakouska a Uherska, přičemž každý z nich měl pro společnou měnu vlastní název – v Rakousku Krone, v Uhersku korona. Byly tedy víceméně „dvojjazyčné“, kdy na jedné straně byl velký nápis hodnoty německy a na druhé straně maďarsky. V ostatních – osmi – jazycích byla však hodnota přeložena ve spodní části bankovky.Infobox
Jazyky na měně Rakouska-Uherska
srbština a chorvatština | polština |
ukrajinština | rumunština | slovinština | italština
Terezín měl vlastní peníze. Šlo jen o „cár papíru“?
Mnohem pochmurnějším historickým mementem pro takzvané Sudety a česko-německé vztahy jsou připomínky na veškerá nacistická zvěrstva. Pořadatel proto překvapil vystavením platidel z někdejšího židovského ghetta Terezín na Litoměřicku. V tamním památníku, který představuje památná místa jako například Muzeum ghetta, Park terezínských dětí, Židovský hřbitov, modlitebnu i márnici, se každý rok koná mimo jiné Terezínská tryzna za účasti nejvyšších představitelů země včetně prezidenta.
Terezínských poukázek je na výstavě vícero. Foto: LB
„Terezínská platidla, respektive poukázky, jsou jedním z dochovaných artefaktů, o kterém se málo ví,“ podotkl sběratel. Sloužily sice k placení, ale nebylo v podstatě pořádně co za ně zakoupit. Byly tak víceméně součástí promyšlené propagandistické funkce ghetta z doby, kdy na Německo ve 40. letech minulého století byl vyvíjen ze zahraničí nátlak a nacisté připravili „terezínské městečko“ – mystifikaci ve stylu Potěmkinových vesnic, a dovolili návštěvu Mezinárodního výboru Červeného kříže. V té době dokonce vznikla i „Banka židovské samosprávy“, tištěné poukázky dostávali vězni naoko jako mzdu za práci – sice si je mohli do banky ukládat, reálnou hodnotu však tyto poukázky pozbývaly.
Terezínské poukázky z let 1943-45 lze dodnes sehnat na numismatických portálech, například padesátikorunová má hodnotu kolem 850 korun, desetikorunová kolem šesti set. Jednokorunová se nabízí ale i za 650 korun.
Miroslav Švarc (uprostřed) v rozhovoru s fotografkou Laurencií Heláskovou. Foto: Lucie Bartoš
Sondou do socialismu, který většina z návštěvníků pamatuje, jsou tuzexové bony.
Sbírka ale pochopitelně začíná oběživem z dob Rakouska-Uherska. „První československé bankovky jsou vlastně ty nejvzácnější. Ty jsem získal v kopii, protože jejich cena je dnes ve statisícových až milionových částkách. Nedají se již skoro nikde sehnat. I na Pražském hradě byly vystaveny jen duplikáty,“ zdůrazňuje Miroslav Švarc, s kterým jsem vedli také přímo rozhovor pro PL.
I jeho úplně první úlovek do budoucí sbírky, s kterou začal několik let po „sametu“, byla jedna z rakousko-uherských bankovek, kterou mu dala spolužačka v šatně. „Vytáhla ji srolovanou z kapsy a řekla: To mám po babičce, to by tě mohlo zajímat. Druhá moje bankovka byla tisícikoruna, kterou jsem koupil ve starožitnictví v Lounech – krásný portrét dívky od Josefa Mánesa. A tak se to začalo rozrůstat. Sám jsem si pak na střední škole kupoval bankovky v antikvariátech,“ vzpomíná, starožitník, díky němuž je v těchto dnech možné prohlédnout si zblízka podobu 111 bankovek za posledních sto let.
Nechybí ani platidla protektorátní, slovenské koruny z období Slovenského štátu za 2, světové války, emise moskevské a londýnské, bankovky po měnové reformě, nebo i kolkované bankovky, které platily po vzniku České republiky. Na panelech lze nalézt i ty, které se považují za nekrásnější – tisícikoruna z roku 1934 podle návrhu Maxe Švabinského a rytce Karola Wolfa. V roce 1937 dokonce získala za výtvarné ztvárnění ocenění na mezinárodní výstavě v Paříži.
Projít si příběh československé a české koruny od roku 1919 do současnosti, mohou zájemci od 25. října do konce ledna příštího roku. Muzeum Podbořany, kde je expozice instalována hned ve vestibulu, je možné navštívit po domluvě, kontakty jsou uvedeny na stránkách instituce. Vstupné je zdarma.
Vzhledem k absenci československých platidel krátce po založení státu byla v první fázi provizorně převzata platidla rakousko-uherské korunové měny, vydaná Rakousko-uherskou bankou. Jednalo se o kolkované prozatímní státovky.
Prvním penízem nového státu byla 100korunová státovka z 15. dubna 1919. Prvními mincemi byly dvacetihaléř a padesátihaléř s ročníkem ražby 1921 vydané v únoru 1922. První korunová mince byla do oběhu uvolněna také v roce 1922. První skutečnou bankovkou (nikoli státovkou) byla dvacetikoruna s datem 1. října 1926, ale do oběhu se dostala až v březnu 1927. (Zdroj: wikipedie)
Bankovky a státovky po roce 1945. Foto: Lucie Bartoš
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
