Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Nejdříve mi prozraďte, jak jste se stal islámofobem?
Jsem dětským psychologem a žiji v Kodani. Před deseti lety jsem neměl žádné vědomosti a žádný názor na islám. Potom jsem ale dostal práci jako psycholog, terapeut ve věznici pro mladistvé delikventy ve věku od 12 do 17 let, sedmdesát procent z nich je z muslimského prostředí. Snažil jsem se pochopit, proč se dostali do potíží se zákonem. Zjistil jsem, že u mých terapií se nedostavují výsledky. Chtěl jsem z toho důvodu vymyslet novou metodu pro jejich léčbu, musel jsem proto pochopit jejich kulturu a náboženství, abych jim mohl pomoci. Našel jsem rozdíly, které tu jsou – když pracujete jako psycholog, je potřeba těmto věcem rozumět.
O islámu pozitivně: Renomovaný religionista Ostřanský na ParlamentníchListech.cz
Jaké jsou to rozdíly?
Jsou čtyři. První zahrnuje hněv. My tady na Západě vidíme hněv jako známku slabosti. Když se hodně hněváme, ztrácíme tvář. V muslimských kulturách a zároveň i v koránu je hněv viděn jako síla. Oni dokonce mají Dny hněvu. Je to vždycky pátek. Je to svatý den v daném týdnu, když jdou do mešity.
Opačný pohled: Co původního ParlamentníListy.cz též přinesly k tématu imigrace:
Který středoevropský politik je váš nejoblíbenější?Anketa
Druhý rozdíl je v sebevědomí.
My vidíme sebevědomí v tom, že dokážeme snést kritiku; a zůstaneme při tom klidní, protože věříme sami sobě. Ale islám toto neustojí. Islám je hodně „křehký“! – neustojí kritiku. Dokonce ani když kritizujeme doslova stupidní věci, mají muslimové problém to vstřebat. Pakliže někdo, kdo je kritizován, nepřejde do hněvu, je to vnímáno jako nečestné jednání. Pokud někdo není schopen vnímat logiku a argumentovat, tak další zbraň, kterou má, je agrese.
Třetím rozdílem je zodpovědnost. Na Západě my rozhodujeme sami o svém životě a, pokud máme problém, podíváme se nejdříve sami na sebe a hledáme, jak dospět k řešení. V islámu je všechno na základě vůle Alláha, ve jménu Alláha. Většina věcí je rozhodována na základě mužských autorit a je tam velice velice málo prostoru pro osobní svobody. Oni vyvinuli kulturu, kde život jedince je řízen vnějšími autoritami.
Znamená to, že i ti zločinci, se kterými jste se setkával, počítají s tímto alibismem? Že to, co způsobili, bylo zapříčiněno vnějšími vlivy, společností a podobně, tudíž tam chybí i ta zodpovědnost za toto jednání?
Velice často. Například když mluvíte s mužem, který znásilnil ženu, často uslyšíte argument, že to byla chyba té ženy, protože ona měla sexy oblečení, vypadala vyzývavě. Nebo že oběť násilí vyprovokovala.
Fotogalerie: - Stavíme Blok proti islámu
Tato interpretace je nám již známa, toto se tu již probíralo. Hovoří se i o tom, že příčinou řady obtíží a nevyrovnaností muslimů tkví v tom, že jejich rodiny jsou jaksi citově „rozbité“, vztahy mezi dětmi a matkou jsou uměle natrženy, a podobně. Neznají lásku, jak ji vnímáme a prožíváme my…
Určitě. To je velmi dobře vypozorováno. Tak to je. Když přijdete z islámské kultury, kde náboženské tradice jsou důležitější než láska, pak si dokážete představit, co to udělá s atmosférou v rodině. Když žena si nemůže vybrat svého vlastního partnera – jak bolestivé to může být… Nebo jste nucena mít sex každý večer se svým bratrancem. Tam není žádná láska. Ale imám je šťastný, protože následujete tradici Mohameda.
Zmínil jste na začátku čtyři rozdíly, který je ten poslední?
Ten se týká tolerance. Na Západě jsme toho názoru, že být tolerantní a otevřený je správné. Ale islám káže nenávist a násilí proti nevěřícím. Je to přímé. Není možné, aby bylo přátelství mezi věřícím a nevěřícím. Musí tam být vždy distanc.
No, my tu už dnes máme docela dost lékařů z muslimských končin a mnozí vám řeknou, že ten jejich lékař či zubař je k nim po celou dobu, několik let, přátelský a vstřícný…
Přátelští lidé jsou všude. Zvláště když je platíte. Ti lidé, co spáchali teroristický útok na letiště v Glasgow, zhruba pět let zpátky, ti byli velice přátelští a byli to doktoři. Máme spoustu přátelských lidí, kteří dělají ve svém volném čase různé věci. Pokud jsou vaši arabští doktoři k vám po celou dobu přátelští, tak je to tím, že nenásledují korán doslovně. To, o čem se tu bavíme, nejsou lidé. Bavíme se tu o náboženské ideologii. My nemáme nic proti lidem. Máme rádi všechny lidi. Jen chceme, aby všichni byli svobodní. To, co chceme zastavit, je ideologie, která říká lidem, aby byli násilní.
Náš stát podle vás spěje k problémům… Jste tu dnes tedy proto, abyste nám pomohl a podpořil vzniklý Blok proti islámu, protože víte, co nás může čekat?
Přicházím sem s varováním a několika dobrými radami. Žiju v západní Evropě, kde v Kodani můžeme vidět rozvoj za posledních dvacet let. Je to nádherné město, s úžasnou architekturou starší osmi set let, zelené parky, spousta vody. Ale čím dál větší část Kodaně i dalších měst západní Evropy je pojídána lokalitami, kde dominují muslimové. Není žádných pochyb, že budete mít stejné problémy. Nemůžete to zastavit, protože Evropská unie je příliš silná. Dotlačí vás k tomu, že budete nuceni přijmout muslimy ze zemí velmi nábožensky založených. Budete tady mít to samé.
Martin Konvička z Bloku proti islámu hovoří o tom, že nezadaří-li se petici proti vynuceným uprchlickým kvótám, bude na řadě petice pro vystoupení z Unie. To by nás podle vás zachránilo?
To by vás mohlo zachránit, protože pak byste si mohli zavřít hranice a rozhodnout si o své vlastní imigrační politice.
A to byste nám opravdu doporučoval?
Ano. Viděno z bezpečnostního hlediska a uchování kultury určitě ano! K uchránění vašich krásných měst. A speciálně z důvodu bezpečí žen! Můžete se například podívat na statistiky znásilnění ve Švédsku i na jiných místech…
Myslíte, že naše země, naši politici mají do těchto věcí dobrý vhled? Že si bereme příklad a ponaučíme se ze zemí, kde je islám déle etablován, a budeme se varovat dopadů toho, co tu nastiňujete?
Myslím, že česká mentalita je velice zajímavá. Jste celkem upřímní a přímí. Máte vynikající smysl pro humor. Rádi zkoušíte nové věci. Zdá se, že naštěstí nejste příliš „politicky korektní“. Takže rozhodně máte šanci. Také jste byli odstřiženi, stejně jako zbytek východního bloku, od totalitní ideologie,když jste žili pod SSSR; dokázali jste ucítit svobodu, když začala klepat na dveře. To my jsme rozmazlení.
Mám stále silnější pocit, že západní Evropa se blíží k válce. Itálie a Francie mají už teď několik tisíc vojáků permanentně v ulicích, aby chránily obyvatelstvo před islámským terorismem. Další země regulérně užívají armádu k ochraně civilního obyvatelstva proti islámskému terorismu. A nezdá se, že tenhle negativní vývoj by měl být zastaven v nejbližší době. Možná bude Evropa opět potřebovat záchranu. Já vidím, že ta záchrana tentokrát přijde z Východu, ze zemí jako je ta vaše.
Až takhle doufáte, že to riziko zvládneme…?
Jeden z důvodů, proč tu jsem, je mimo jiné to, abych vás varoval před chybami, které jsme udělali my. Myslím, že západní Evropa vás inspirovala spoustou dobrých věcí – například k revoltě proti Sovětům, přivezli jsme Coca Colu a Disneyland, ale je pár věcí, které byste se od Západu učit neměli! A to je politická korektnost a neupřímná média. Prosím, vyhněte se tomu. Prosím, informujte objektivně a neutrálně.
Nicolai Sennels se narodil roku 1976. V únoru 2008 svůj poznatek, že existuje „muslimská kriminalita“, předestřel na konferenci „Diverzita a bezpečnost v Kodani“. Tehdy si mnozí mysleli, že za imigrantskou kriminalitou je nespravedlnost společnosti či nepřizpůsobivost, rasa, chudoba a podobně, ale podle něj je to jednoznačně jediné – islám, který jim brání ve studiu, bortí vztahy k rodičům i dětem, vztah k ženám a sexualitě, a vede k ublíženeckým pocitům, na které reagují agresí. Tehdy byl pochopitelně označen za rasistu, došlo i na výhrůžky smrtí. Vydal knihu „Mezi muslimskými zločinci: Psychologovy zkušenosti z kodaňských věznic“, kde na základě faktických údajů objasnil, k čemu dospěl po studiu „vzorku“ 150 muslimských a 100 nemuslimských delikventů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
