To nejlepší na začátek. I tak lze uvést pravidelný přehled mediálních zajímavostí, jenž se v úvodu zabývá článkem Marka Stoniše „Extremismus Ivana Bartoše aneb ‚Údajné‘ znásilňování dětí muslimskými gangy“ ve čtvrtečním Reflexu. „To je nejlepší mediální počin týdne. Článek se vrací ke kauze neuskutečněného semináře v Poslanecké sněmovně, který se tam měl z úradku jednoho poslance ANO a jedné nezávislé senátorky měl konat minulý pátek. Nekonal se, protože někteří zákonodárci – a byli mezi nimi, bohužel, i piráti a o tom právě píše Stoniš – upozornili na to že jedním z mluvčích na semináři má být Tommy Robinson, známý britský aktivista, což je postava v mnoha ohledech diskutabilní. V minulosti se totiž dopustil různých přešlapů vzhledem k zákonům a společenským normám,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Robinson získal věhlas díky své nynější pozici nekonformního občanského žurnalisty, pro což existuje na Západě pojem Civic Participation Journalism, tedy žurnalistika lidí, kteří neprofesionálně, ale velmi aktivně sdělují veřejnosti informace, které získají standardními žurnalistickými způsoby, kamerou, mikrofonem a podobně. „Robinson se stal známým právě proto, že formou tohoto občanského žurnalismu začal referovat o hromadných znásilňováních nezletilých dívek v britském městě Rotherham muslimskými pákistánskými gangy. Tahle věc je už široce známa, je to ověřené. Robinson byl u soudu osvobozen, byl souzen za to, že údajně omezil právo žalovaných, tedy těch znásilňovačů, na spravedlivý proces. To samo o sobě vypadá velmi bizarně, ale takové je britské právo,“ poznamenává mediální analytik.
Robinson měl fůru informací o brutálním zneužívání a znásilňování
Každopádně k hromadnému a brutálnímu zneužívání a znásilňování zhruba patnácti set většinou nezletilých dětí, které mají kvůli kulturním „obohacovačům“ zničený život, došlo. „Robinson o tom měl značné množství informací, měl je sdělit na pražském semináři, který měl být věnován otázce rodiny a dítěte, nedotknutelnosti rodiny a dítěte, překračování norem vzhledem k rodině a dítěti. Paní senátorka Chalánková se tam měla zabývat kauzou Evy Michalákové a norského úřadu Barnevernet a odebráním jejích dvou dětí v Norsku. Seminář se měl týkat budoucnosti vztahu majoritní společnosti k dětem. To, že nebylo umožněno, aby se konal, s odůvodněním, že na něm má vystoupit pan Robinson, je velice trestuhodný a nepochopitelný čin, protože ten člověk měl přinést téma, o němž máme ověřené a pravdivé informace, a nebyl důvod ho nevyslechnout,“ myslí si Petr Žantovský.
Za důvod k neuskutečnění konference rozhodně nepovažuje to, že jeden z řečníků má na čele nálepku kohosi, kdo je irelevantní vůči tzv. liberální demokracii, v níž žijeme. „Marek Stoniš to dává za vinu pirátům a Ivanu Bartošovi, který měl vyzvat poslance, aby se od tohoto semináře kvůli Robinsonovi distancovali. Jestliže se opravdu určitá skupina poslanců zasadila o to, aby jiná skupina poslanců nemohla uspořádat ve Sněmovně odborný seminář, tak je to z principu špatně. To znamená, že jsou tady zase nějací lepšoposlanci a nějací horšoposlanci. Kdo posoudí, kteří jsou lepší a kteří jsou horší? No samozřejmě média typu Hospodářské noviny, Aktuálně.cz, Seznam Zprávy, Deník N a tak dále. Ta posoudí, kdo je lepšoposlanec a kdo horšoposlanec. Zjevně se zase zadělává na nějaké kádrování, které známe dobře z minulosti. A velmi se mi to nelíbí,“ upozorňuje mediální odborník.
Podílet se na cenzuře není hodno pirátů ani jejich šéfa Bartoše
Sám se na seminář těšil, hlavně tedy na Robinsona, protože ví, že je to člověk po mnoha stránkách sporný. „Třeba jako Julian Assange, který byl ve čtvrtek zatčen britskými orgány a bude souzen. To je člověk, který vyvolává spoustu otazníků, na jaké všechny zpravodajské služby byl napojen a co všechno se dělo ta léta, kdy byl v podstatě ve zlaté kleci na ekvádorském velvyslanectví v Londýně. A také proč byl právě teď odtamtud vyhoštěn a přenechán britským orgánům v trestním řízení. Otazníky jiného typu se vznášejí nad Robinsonem. Ale to neznamená, že kvůli tomu, že tu prvotní zprávu o násilnostech vůči dětem přinesl člověk, jehož důvěryhodnost nebývá stoprocentně akceptovaná, ta zpráva není pravdivá. A to je podstata komentáře Marka Stoniše a právě za to bych ho pochválil, protože si myslím, že sáhl právě na ten nerv,“ oceňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
U nás se zavedla praxe, že když něco – stoprocentní a ověřenou pravdu – řekne někdo, kdo je veřejně označen za neakceptovatelného, tak to přestává být pravdou. „To je velice nebezpečný a zlý vývoj, který nás vrací do padesátých let. To není hodno ani Ivana Bartoše, kterého znám hromadu let a vím, že to vždy byl otevřený, inteligentní a vzdělaný člověk. Ani to není hodno pirátů, pokud nechtějí dostát nálepce, kterou schytávají zase z druhé strany, že jsou neomarxisté, Sorosovi svazáci a nevím, co všechno se jim sype na hlavu. Mně se to nálepkování nelíbí ani z jedné, ani z druhé strany. Každý by měl být hodnocen podle svých slov a činů. Jestliže se tady někdo podílí na cenzuře, znemožňování vystoupení kohokoli z nějakého malicherného kádrovacího důvodu, tak to o něm vypovídá něco moc nepěkného. A bojím se, že se to stává normou,“ přiznává mediální analytik.
Pirát navrhl vyznamenat za vzdělávání youtubera a manipulátora
Druhé téma se týká článku, pod nímž je podepsána redakce Seznamu. „Píše se v něm o jakémsi panu Karlu Kovářovi, o němž jsem dosud nevěděl a který je prý znám pod přezdívkou Kovy. Profesí je to youtuber, což si překládám, že to je ten kašpárek, který na YouTube vydává nějaká videa. Něco na nich vykládá, předvádí, inkasuje za reklamu, protože kvůli tomu, co předvádí, je sledován určitým množstvím lidí, a to je pochopitelně akceptováno reklamním průmyslem. A tenhle mladík byl navržen panem poslancem Martínkem na státní vyznamenání, které by měl dostat 28. října od prezidenta Zemana. Zároveň by měl být vyznamenán také pan Petr Nutil, zakladatel serveru Manipulátoři.cz. Oba údajně za to, že bojují proti nepravdivým informacím a uvádějí je na pravou míru. Dokonce u pana Kováře alias Kovyho je to zdůvodněno zásluhami o vzdělávání,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Tomáš Martínek
Netuší a ani se mu nechce zkoumat, jaké vzdělání Karel Kovář má. „Možná má základní, možná střední, fakt nevím. Je to člověk, který provozuje nějaké show pro nějaké diváky na nějakém médiu, což je v tuto chvíli YouTube. V pořádku. Je to jeho právo. Ať to dělá, ať se na něj lidé dívají, ať mu dávají lajky, ať inkasuje za reklamu. Ale ve chvíli, kdy tomu ústavní činitel, tedy poslanec, začíná říkat, že to je vzdělávací aktivita, tak začínám pochybovat, jestli jsme stále ještě na Zemi, nebo jsme uletěli někam do vesmíru, nebo jsme se všichni zbláznili, nebo jenom pan poslanec. Něco podobného bych asi neuměl říct o panu Nutilovi. Server Manipulátoři.cz se vykazuje často tím, že sám manipuluje, že nepravdivé, ale i pravdivé informace vyvrací jinými nepravdivými informacemi. Ale určitě je činnost pana Nutila blíže tomu, co bychom asi nazvali vzdělávací aktivita, než činnost pana Kováře,“ nepochybuje mediální odborník.
Až si zvolíme někoho jako Čaputovou, ideologové budou mít žně
Ani to mu však nepřijde ohodnotitelné státním vyznamenáním, i když připouští, že na to mohou být různé názory. „Možná až bude u nás prezidentem někdo jako paní Čaputová, tak státní vyznamenání budou dostávat pouze youtubeři a detektátoři z internetového prostředí. To je klidně možné. U pana Zemana to asi možné nebude, jak nás ujistil jeho mluvčí Ovčáček, že tito lidé ocenění za ideologickou činnost dostat nemohou. Ale už sama skutečnost, že ti dva a zejména ten youtuber zvaný Kovy byli ústavním činitelem vážně navrženi, vypovídá něco podivného o tom, v čem žijeme. Ocitáme se v prostředí psychiatrické léčebny, kdy se názor nějakého nám sympatického člověka, který je šířen prostřednictvím internetového média, stává důvodem k tomu, abychom ho navrhli na státní vyznamenání. Dříve to bylo za celoživotní dílo v oblasti vědy, kultury, školství a podobně a laureáti byli jednoznační a málokdy zpochybnitelní,“ poukazuje Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Přitom si je samozřejmě vědom toho, že každý prezident může mít nějakou svoji oblibu v určitém typu osobností. „To se stávalo Havlovi, Klausovi i Zemanovi, bude se to jistě stávat i dalšímu prezidentovi, který přijde. To je normální, když existuje prezidentova jakási mocnářská pravomoc udělovat vyznamenání a dekorovat jím lidi, které považuje za oceněníhodné. To je subjektivní, stejně jako jsou subjektivní abolice a milosti. To jsou mocnářské požitky toho, co přešlo z rakousko-uherského a prvorepublikového modelu. Buď se ale shodneme na tom, že tyhle modely jsou všechny špatně a všechny tyto procedury jsou ‚přežitkem‘ a že je pro naši současnou skvělou liberální demokracii nepotřebujeme, nebo se shodneme na tom, že to jsou milé rituály, které odkazují na minulost a proč bychom je prezidentovi nedopřáli, když vlastně o nic nejde,“ míní mediální analytik.
Hraje se hra na to, kopnout si přes navržené do prezidenta
To, že opravdu o nic nejde, říká z pozice člověka, který státní vyznamenání před dvěma lety dostal. „Mohu říct, že se můj život nijak nezměnil tím, že jsem dostal ‚kousek plechu‘ na hruď a pan prezident mi potřásl rukou. Bylo to příjemné, samozřejmě to velmi potěší, je to velká čest, ale pro váš život to vlastně nic neznamená. Asi ani pro život pana Kováře, pana Nutila a dalších lidí. Ale myslím, že se tady hraje úplně jiná hra. Tady se hraje hra na to, že nějací lidé budou navrhovat nějaké lidi, a ti se budou stejně jako pan Kovář alias Kovy vyjadřovat, že to z rukou úřadujícího prezidenta nepřevezmou, protože si pana Zemana neváží a od něj by to nebyli schopni v žádném případě převzít. Takže to celé je jenom hra na to, že si kopneme do Zemana. Navrhneme Kovyho, ten řekne ne, od něj to nevezmu, a média mají stravu na dny či týdny,“ vysvětluje Petr Žantovský.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Samozřejmě že to vyšumí a za čtrnáct dnů přijde jiné téma. „Kdo dnes ví, kdo byl pan Brady. Několik měsíců ho byla plná média, ale dnes si už člověk ani nevzpomene, že takové jméno kdy slyšel. Stejně jako pan Banga, který na protest odešel z vyhlašování Českých slavíků, protože cenu díky oblibě u fanoušků dostal pan Hnídek alias Ortel. A pan Banga byl dekorován cenou Nadace Charty 77, kterou převzal z rukou profesora Janoucha, což považuji za její opravdu velkou devalvaci. Ale zase, kdo to dnes ví, koho to zajímá? Koho zajímá, že pan Banga dostal tu cenu? Koho dnes, s prominutím, zajímá, co to byla Charta 77? Obávám se, že jen ty, kteří v tom žili, kteří na to věřili, kteří za to trpěli, a to při plné úctě k nim. Dnes jsou slova jako ‚zásluha‘, ‚odpovědnost‘, ‚něco jsem dokázal‘, ‚něco jsem objevil‘ tak strašně vyprázdněná. Jsou to všechno prázdná slova, nic neznamenají,“ poznamenává mediální odborník.
České lesy ve velkém ničí kůrovec z Ruska, bije Seznam na poplach
Dnes něco znamenají úplně jiná slova. „Slova jako ‚jsem mediálně známý‘, ‚jsem atraktivní‘, ‚jsem každý druhý den na Nově‘ nebo na jiných takových médiích, v celebritálních pořadech, na internetu nebo mě zve Seznam každý druhý den do nějakého pořadu jako někoho, kdo všemu rozumí a ke všemu se vyjádří, tak ‚jsem ta celebrita‘. No a to něco znamená. Ale to je jenom slovo. To není práce. Rozdíl mezi těmi, kteří pracují, a těmi, kteří mluví, je velmi citelný a normální člověk ho docela jednoduše pozná. A proto mi je líto, že se vyprazdňují i takové rituály, jako je prezidentské vyznamenání. Protože co nám zbyde, když se zbavíme všech procedur, všech rituálů, všech šamanských podloží, abych tak řekl, v našich životech? Vždyť je to škoda, vždyť už nebudeme mít na co věřit, budeme jenom všichni usilovat o to, abychom byli mediálně známí. A to je strašně málo,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Na závěr sáhl po článku Michaely Rambouskové ze čtvrtečních Seznam Zpráv. „Tak teď už víme díky jejímu textu, že kůrovcovou kalamitu zavinil Kreml. Dozvěděli jsme se z něj, že kůrovcovou kalamitu páchá lýkožrout severský, což je trošku menší verze lýkožrouta smrkového alias kůrovce, kterého tady máme. Paní Rambousková nám také prozradila, že tenhle nebezpečný lýkožrout severský se k nám dostal ze Sibiře, z tajgy, že je to brouk odolný a že je velice těžké objevit, který strom jím byl napaden. A podstatné je, že to bylo v titulku: ‚České lesy už ve velkém ničí kůrovec z Ruska‘. To je strašně zásadní. Připomnělo mi to amerického brouka, padesátá léta, mandelinku bramborovou, celou tu kampaň ‚bojujme proti americkému broukovi‘, ‚ani brambora nazmar‘ a tak dál,“ konstatuje mediální analytik.
Do čela aktivity proti lýkožroutovi z Kremlu nasaďme i Halíka
Proto se rozhodl vyhlásit občanskou aktivitu a doufá, že se mu přihlásí hodně spoluobčanů, kteří budou stejného názoru, jako je on. „Jsem velice pohoršen, že nám Kreml nasadil do našich krásných, nezničených a jakýmkoli lýkožroutem nedotčených šumavských hvozdů – podotýkám, že už před několika desítkami let a přes Polsko, protože ten kůrovec se k nám dostal z Polska už na konci šedesátých let, nu ale dobrá, berme stále, že je to vina Kremlu – tohoto lýkožrouta severského a vyhlašuji občanskou neposlušnost a velkou akci proti kremelskému kůrovci. Bylo by dobré, abychom se shodli na tom, že čestnými předsedy téhle aktivity budou třeba Greta Thunbergová, Karel Schwarzenberg, Tomáš Halík, kanadský premiér Trudeau, francouzský prezident Macron,“ doporučuje mediální odborník.
Tedy aby v čele této aktivity stanuli všichni ti dobří lepšolidé, které známe, na které se díváme každý den v naší veřejnoprávní televizi, ti, kteří tomu nejvíce rozumí. „Oni rozumí problematice všeho, tedy i problematice lýkožrouta severského. Vyzývám tedy k zahájení velké kampaně proti lýkožroutu severskému. A všechny básníky, pokud nějací v Česku ještě jsou, bych vyzval, aby napsali nějakou báseň, pokud možno hodně dlouhou a veršovanou vázaným veršem proti lýkožroutu severskému. Protože jedině to bude mít správný propagandistický dopad na naši zkaženou mládež, která by mohla jinak podcenit nebezpečí kremelského lýkožrouta. A mohla by si myslet, že je to jenom ten náš ‚blbý‘ šumavský lýkožrout smrkový, a nevšimla by si toho, že nám tady naše hvozdy ničí vlastně Kreml. A to by byla velká škoda,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
