Příčinou tohoto stavu nebyla mravnost monarchie, ale obyčejný smysl pro realitu, protože země, kterým vládla, byly od začátku 16. století ohrožovány tureckou expanzí a běženci z celého jazykově i nábožensky různorodého Balkánu. Dokonce i z některých vzdálených oblastí turecké Osmanské říše, mezi nimi i z území dnešní Sýrie, Iráku a dalších zemí Blízkého východu. Tehdy se ovšem spíše než o Evropě mluvilo o křesťanství a také o anti-křesťanském islámu.
Nenávist byla důsledkem křižáckých tažení do Svaté země
Tehdy se ještě nemluvilo o lidských právech nebo asijských hodnotách jako ve druhé polovině 20. století, ale nenávist mezi evropským a tím ostatním nebyla důsledkem střetu civilizací, ale křižáckých tažení do Svaté země. A byla tak všeobjímající, že si na bývalých i současných državách rodu Schwarzenbergů ponechali dodnes symbol hlavy Turka, ze které krkavec vyklovává mozek.
Celý text je ZDE
My, kteří si myslíme, že věk kolonialismu skončil neúspěšnými koloniálními policejními akcemi po druhé světové válce, bychom se mohli někdy snížit ze své velikosti a zeptat se těch malých, třeba jen v Asii a Africe, co si o tom myslí oni.
Mnohé části asijských společností jsou nevraživé k zahraničním investorům
Například v Asii je cítit přetrvávající odpor proti kolonizaci. Mnoho segmentů společnosti v sobě dosud chová nevraživost vůči cizincům a zahraničním investorům, a to nejen v zemích, které jsou na globálním trhu nováčky, jako např. Vietnam, ale i v zemích, jež už za sebou mají desítky let hospodářské otevřenosti.
Příčinou pocitu asijské odlišnosti je nejen nacionalismus importovaný z Evropy, ale také evropské pojetí lidských práv, které chce být univerzální, pro celý svět platné.
Jednou z nejstarších východních hodnot je ale usuzování na prospěch společnosti z hlediska celku a uznávání – domněle tradiční vzájemnosti na úrovni rodiny, rodů, klanů, kmenů, a dokonce i ve velkých politických uspořádáních – jedinečné autority jako nezbytnosti pro řízení státu. Tedy všech atributů toho, co v Evropě nazýváme uzavřenou společností. Proto zde není obava nazývat demokracii demokracií řízenou a socialismus nebo komunismus byl chápán jako možnost jiného než evropského managementu.
Turecko se sblížilo se zeměmi střední Asie
Díky ekonomické prosperitě, nebo tzv. nové industrializaci, vzniká nová kultura, Huntington by řekl civilizace, formátovaná do západního rámce, nikoli kulturního, ale přesto bytostně asijská. Otázkou ovšem je, co to je Asie? Turecko je něco jiného než Čína, ale také než Írán, Indie nebo Kazachstán. Politická izolace Turecka od Evropy přirozeně tuto zemi sblížila se zeměmi tzv. střední Asie a na summitech dnes ještě jen šesti zemí se už několik let nemluví anglicky, ale turečtinou. A to ještě není v provozu legendární Velká hedvábná cesta.
To, že je Turecko členem NATO ještě neznamená, že tam mají Evropu rádi, dodává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
