Zdevastované byty, mejdany před domem, židle létající z oken. Senátorka a mostecká lékařka o tom, co seriál o nepřizpůsobivých neukázal

Je to týden, co skončil seriál „Most!“, který pobláznil celou republiku. Jaký dojem jste z něj měla jako senátorka reprezentující Mostecko?

My jsme se na něj s mužem nejprve nedívali. Jenže nám začali volat známí a ptát se, „co tomu říkám“, proto jsme si první díly pak zpětně pustili ze záznamu a konstatovali jsme, že je to humorné… Že to prostě bereme s obrovskou nadsázkou. Samozřejmě že některé typy scén se mohou odehrát kdekoli jinde, nejen v našem úžasném městečku, i když podtext místa pak z toho postupně vycházel.

Řekla bych, že my, majorita, jsme byli ukázáni spíše jako ti „proti Romům“ neboli cikánům. A oni de facto jako ti, z nichž většina je slušná.

Já za sebe mohu říci, že naprosto žádné rozdíly nedělám, chovám se ke každému slušně. Nevadí mi, když přijde do ordinace Rom – cikán, pracuje, nezneužívá systém. Je to pro mě člověk normálně fungující a já tleskám. Všem jim a jejich dětem, když přijdou do ordinace, říkám: Prosím vás, učte se. Veďte své děti, aby každopádně dokončily základní školu, aby mohly dále studovat a staly se z nich v podstatě vzory pro jejich etnikum. To jediné totiž může pomoci. Oni neberou jako motivaci to, jak funguje většina, ale berou si pozitivní vzory od sebe. Samozřejmě i negativní…

Celkově jsem tedy seriál brala jako propagaci našeho města, s nadhledem a nadsázkou, jak to, myslím, mínili i autoři. Brala jsem to jako humorně pojatou záležitost, která může pobavit lidi, ale každopádně úplně neukázala podstatu toho, co se zde v Mostě děje. Šlo jen o takový lehký náčrtek. Skutečnou situaci ale samozřejmě tento seriál vykreslit nemohl.

Co je tedy zásadně jinak? Co vám tam nejvíce chybělo?

Chybělo tam například to, že řada nepřizpůsobivých obecně (a neříkám, že jde jen o Romy – cikány), kteří bydlí v normálních krásných cihlových domech v blocích 90–100, tamní byty naprosto vybydlí, zdevastuje. Dělají rachot, protože prostě mnozí z nich opravdu nechodí do práce a ruší ty, kteří do ní naopak docházejí. Podobné věci, které zdejší obyvatele v rámci soužití nejvíce trápí, tam jaksi vůbec nebyly ukázány.

Teď jsem třeba na návštěvě u maminky, což je blok 92, kde je situace opravdu velmi závažná a špatná. V zimě to jakžtakž jde, ale v létě je tu… ‚velmi živo‘, když to řeknu kulantně. Znamená to, že tu občas například i dokonce lítají židle z oken. Nebo velké množství hlučných lidí posedává na trávníku, a to do pozdních večerních hodin a podobně. Jak se opravdu žije pracujícím lidem ‚uvnitř‘ takovéto komunity a jak je to pro ně rušivé, to bohužel seriál vůbec nezobrazil.

Lidé se mě například dotazovali, co říkám na dohady o používání výrazů „Rom“ a „cikán“.

A co tedy říkáte na používání výrazů „Rom“ versus „cikán“?

Když příslušníci tohoto etnika přijdou ke mně do ordinace, tak se jich ptám: Můžete mi říct, co znamená Rom? A oni mi odvětí: „To jsou všichni lidé. Ale my jsme olašští cikáni.“ Takže nemůžu říci, že by na pojmenování Rom tedy hráli všichni, to ne. V podstatě jsem si udělala takový osobní test v ordinaci, protože jich ke mně dochází docela dost.

Jaký dopad bude mít tedy takový seriál na pohled politiků, tedy těch, kteří mohou něco změnit k lepšímu? Udělalo to městu dobrou službu, nebo naopak se v jejich očích stal Most místem s nějakými „svými“ vztahovými problémy mezi obyvateli, které byly filmovou nadsázkou bagatelizovány jako lokální?

Já to vidím tak, že – ano, teď momentálně všichni hovoří o Mostě. Někteří se usmívají a zdraví mě hláškou „Dycky Most“. Ale to je zase jen přechodná doba. Vidím to tak měsíc či dva a opět zájem ustane.

Nemyslím si osobně, že to nějak ovlivní mé kolegy politiky v náhledu na skutečnost, jak život v Mostě vypadá. Já se je snažím vždy seznamovat s realitou: Máme problém třeba s tím, že sem přichází řada lidí z různých částí republiky a mimo jiné i ze Slovenska. Máme pro ně prostě bohatý, štědrý systém dávek, a pokud zde dotyční dostanou ubytování, tak jim město nemůže zamítnout trvalý pobyt, takže si ti lidé za dva tři měsíce „sáhnou“ na dávku. A takové věci rovněž nebyly v seriálu zmíněny.

I já sama v ordinaci registruji velký příliv těchto lidí ze Slovenska, nebo vracejících se z Anglie. To samozřejmě také nezaznělo, a ani nemohlo, protože ti tvůrci to prostě nevědí… O tom prostě můžeme hovořit my, a my zkrátka voláme SOS směrem k vládě, že tohle je potřeba řešit. Navrhovaná opatření, která se nastínila, jsou sice pěkná, ale jsou na příliš dlouhou dobu. Jenomže my potřebujeme rychlý zásah. Například v Rakousku musejí v podobných případech lidé prokázat svůj příjem, aby měli nárok získat trvalý pobyt. Případně musí zájemce vykonávat pro město nějakou činnost, aby dosáhl na dávky.

Jinak to nejde, protože to by se k nám za chvíli vystěhovali úplně všichni…

Ústeckému kraji by podle vás pomohlo, kdyby se do něj zpět vracely peníze vybrané za emisní povolenky, protože nyní miliardy z uhelných regionů odtékají a mizí ve státním rozpočtu. O tom je i vaše aktuální petiční akce, kterou jste spolu s několika kolegy zahájila minulý týden v Senátu. O co jde?

Šlo o ideu kolegy Mirka Balatky a Přemka Rabase – jsme všichni z regionu Chomutov, Most, Sokolovsko. Na půdě Senátu odstartovala petice za záchranu sociální a ekonomické stability Karlovarského a Ústeckého kraje, jsme nespokojeni s nefunkčním systémem rozdělování peněz získaných prodejem emisních povolenek. Stav uhelných regionů Karlovarského a Ústeckého kraje je přitom alarmující, v horizontu několika let jim hrozí sociálně-ekonomický kolaps. V důsledku útlumu a ukončení těžby a zpracování hnědého uhlí zaniknou tisíce pracovních míst, což přinese drastický ekonomický i sociální propad. Na tyto změny se náš stát nijak nepřipravuje a v transformaci uhelných regionů naprosto selhává. Mohlo by dojít například k vytvoření transformačního fondu, který bude sloužit k financování strukturálních změn v Karlovarském a Ústeckém kraji, prioritně k tvorbě nových kvalifikovaných pracovních míst v Sokolovské a Mostecké hnědouhelné pánvi.

Je to podle mě legitimní požadavek, aby aspoň polovina peněz z emisních povolenek zůstávala v našich krajích. Bereme to tak, že náš kraj je vydrancován, jsme jakýmsi odkladištěm republiky a pomoc? Jakási se sem dostane, například na rekvalifikace, ale když se zeptáte, kolik lidí pak na daném místě po rekvalifikaci zůstane, tak většinou to po skončení dotace na pracovní místo skončí.

Nyní půjde o to, aby se sehnal dostatečný počet podpisů, aby mohla být petice projednána v Senátu. Existují tedy petiční archy, v plánu jsou například i výjezdy do krajů, možností je i oslovení právě pracujících lidí, na dolech a podobně. Poté zazní asi nějaká žádost, doporučení směrem k vládě.

Minulý týden se vás osobně dotýkalo ještě jedno téma: Odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil roční podmínku s dvouletým odkladem pro bývalou tajemnici mosteckého magistrátu Janu Čejkovou za to, že v říjnu 2016 způsobila neplatnost voleb do Senátu v obvodu Mostecko, když nevyhověla zmocněnkyni Severočechů.cz a nestáhla vaši kandidaturu. Jak jste celou tu soudní kauzu prožívala?

Řeknu vám to takhle: Je to o tom, že já jsem ty volby vyhrála v podstatě třikrát. Nikdo nemůže zpochybnit rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který se vyjádřil, že volby jsou zrušené a budou se konat nové. Ty mohl vyhrát kdokoli, kdo se senátního klání tehdy účastnil. Tuším, že jich bylo devět, zvítězila jsem já v prvním kole – myslím, že to hovoří za vše.

Zda jsem měla či neměla kandidovat, tak to je o tom, že paní úřednice Jana Čejková postupovala naprosto regulérně a dotazovala se i na mMinisterstvo vnitra. Na ministerstvu ji ubezpečili, že jedná správně a má mě nechat dál kandidovat.

Jak tedy dnes vnímáte dopady, které to lidsky na paní Čejkovou mělo, a jaký padl vůči ní rozsudek? Za maření úkolu úřední osoby z nedbalosti jí hrozil až tříletý pobyt ve vězení…

Pro mě osobně je naprosto nepochopitelné, co s tou ženou udělali!

Vezměte si, že v té době nebyl k dispozici žádný judikát, jak by měla postupovat. Nikdo to nevěděl. Ona jednala v dobré víře. Já kdybych byla na jejím místě… když za vámi někdo přijde, ve fázi, kdy uskupení Severočeši mělo dva místopředsedy (Hanu Jeníčkovou a Jiřího Zelenku) a jeden řekl „Odvolejte ji“ a druhý naopak „Nechte ji“… co měla dělat?

Judikát nebyl a i ministerstvo jí doporučilo ponechat mě jako kandidátku, proto tak rozhodla. Rozsudek soudu v této věci je proto pro mě naprosto šok. Nevím, proč ji takto vláčejí. Ona neudělala vůbec nic protizákonného. Podle čeho se měla řídit? Podle toho, jak se tady hádaly dvě strany? Hrůza, neměla o co se opřít.

Mě fascinovalo, že ani jeden z těch soků se neptal, jak je možné, že někdo přijde a jmenuje se zmocněncem – že odvolá regulérně najmenované zmocněnce, ať už se jednalo o krajské či senátní volby, a jmenuje sám sebe zmocněncem před úřednicí, nikým nezvolen. To nikoho nezajímalo, tak to je prostě Kocourkov.