„Jsem tady ve dvou rolích. Jako zástupce bratra děkuji za toto srocení. A také jako jeden z vás, co vzývá našeho prezidenta, který už není čtyři roky mezi náma. Podobná akce by se měla konat každý rok,“ sdělil bratr bývalého prezidenta Ivan M. Havel na Hradčanském náměstí v Praze. To se pochod Srdce za Havla chýlil k závěru. Zůčastnilo se ho od tří do šesti stovek lidí. A jak vlastně probíhal?
Srdce byla všude
Pod sochou svatého Václava na stejnojmenném náměstí v Praze vytvořili účastníci pochodu již dlouho dopředu srdce ze svíček s iniciálami prvního české prezidenta uvnitř. Každý měl vyhrnuté kalhoty v připomínce Havlova vystoupení na vojenské přehlídce krátce po jeho zvolení do čela státu roku 1989 a srdce na klopě, na čepici, v ruce či třeba i namalované na tváři. Mezi lidmi pobíhal pes se srdcem na obojku a nápisem: Jsem Havlista. Nakonec přinesli pořadatelé dvoumetrové oranžové srdce, které vyrobil akademický malíř Ondřej Kraják. To bylo pořízeno za dobrovolné příspěvky sympatizantů.
Po společném focení, kdy ještě hlavní organizátor a hudebník Jiří Bareš vyzval účastníky: „Prosím neřešte možné vulgarismy či dokonce násilí. Akce je pietní,“ se všichni vydali na pochod. „V současnosti takoví politici jako byl Havel chybí. Není moc zemí, které by se mohly pochlubit tak lidským prezidentem. Čas idealistů skončil. Za poslední roky se ale ukázalo, že je nesmírně potřebujeme. Právě oni by nikdy nebyli servilní k dnešním politickým šíbrům a oligarchům,“ sdělil ParlamentnímListům.cz protiputinovský aktivista a ruský kurátor Anton Litvin s tím, že například Rusko už léta očekává příchod podobné osobnosti jako byl Václav Havel.
Srdce Hradu nedáme
Při pochodu začali mnozí ukazovat prsty „V“, tedy symbol vítězství, a chřestili klíči jako v revolučních dnech roku 1989. Téměř u sochy Tomáše Garrigue Masaryka na Hradčanském náměstí se k nim přidali kritik a novinář Jan Rejžek, ale i dokumentaristka Olga Sommerová. „Rozhodli jsme se, že srdce Hradu nedáme, protože si ho nezaslouží. Dáme mu ho, až tam bude někdo, kdo si ho zaslouží. Složili jsme se na něj všichni. Několik tisíc nám zbylo. Ty odevzdáme Knihovně Václava Havla,“ sdělil aktivista Tomasz Peszynski.
Posléze vystoupil spisovatel Petr Placák s tím, že bychom měli být hlavně Evropané, a mimo jiné řekl: „Evropa se může lehce znovu ocitnout v situaci, ve které se nacházela mezi dvěma světovými válkami. Roztrhaná mezi mocenské bloky, které spolu soupeří, přičemž to vždy odskáče ten slabší, mezi které Česko bezpochyby patří. Evropa se jistě musí dokázat bránit nekontrolovatelnému přílivu migrantů. To však neznamená obnovit vnitřní hranice, ale naopak posílit vnější schengenskou hranici společnými silami.“
Mluvit s vámi nebudu
„Srdce na Hrad. Havel navždy,“ stálo napsáno v jednom z rudých srdíček. Posléze byla přednesena výzva organizátorů pochodu: „Dnes při výročí úmrtí Václava Havla jsme donesli ke Hradu srdce, symbol pravdy a lásky, protože srdce na Hradě chybí. I českými ulicemi by se měla nosit srdce a ne šibenice. Zemi dal při jejím znovuzrození Havel humanistický charakter, který je třeba chránit. Ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“
Nakonec u Pražského hradu zazněla hymna. Když ParlamentníListy.cz organizátora Bareše požádaly o několik slov, nejdřív souhlasil. Po rozmluvě s Peszynským ale sdělil: „Nezlobte se, ale s Parlamentními listy hovořit nebudu. Omlouvám se.“ Ostatně lidé včera zapalovali svíčky například v Hrádečku u Trutnova, kde Václav Havel ve své chalupě zemřel. Součástí vzpomínek bylo i rekviem sloužené pražským arcibiskupem Dominikem Dukou nebo čtení Havlových textů.
autor: Jan Rychetský