"Na něm bylo strašně unikátní to, že o tom strašně dlouho nikomu neřekl," připomněl známou skutečnost, že Winton o své předválečné činnosti v Československu nemluvil a na veřejnost se jeho skutek dostal až v 80. letech. "On nebyl sám, takových osobností bylo víc. V jeho případě je ale ojedinělá ta skromnost, že on to považoval za nedůležitou epizodu ve svém životě," dodal Kraus.
Wintonův příběh a jeho osobnost se podle něj dostaly v Česku až na symbolickou úroveň a pro Čechy se stal doslova hrdinou, ačkoli on sám se tak prý odmítal viděl.
Důvodem tak pozitivního přijetí Wintona v Česku byla podle Krause "poptávka po nesmírně pozitivních vzorech". "Lidi se ve svém okolí snaží tyto modely vidět a ten správný příklad je pro ně nesmírně důležitý. Dnešní svět je přeplněn negativními historiemi a on se trefil přesně do toho momentu sebereflexe a odkrytí tématu holokaustu v české společnosti," míní.
Osobně na Wintona vzpomíná jako na nesmírně skromného člověka, který se tak choval i při oficiálních akcích, které musel absolvovat. "Jemu ty ceremoniální věci částečně ani nebyly příjemné. Raději by se s těmi lidmi setkal v soukromí a popovídal si s nimi," charakterizoval Wintona. V jaké podobě na něj židovská obec vzpomene, nedokázal Kraus upřesnit. Nejpozději si jej ale podle něj připomene v září, kdy se na pražskou konferenci Forum 2000 chystá přijet Wintonova dcera Barbara.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pas, čtk
