Redakce požádala o vyjádření profesora historie Jana Rataje. „Když se mě na to ptáte, tak potvrzuji, že to je pravda. Samozřejmě chci opravdu velmi zdůraznit, že paní Terezie Kaslová nezodpovídá za své předky. Jedním jejím dědečkem byl Ferdinand Peroutka a druhým jejím dědečkem byl protektorátní premiér a ministr vnitra Richard Bienert. Takže chci zdůraznit, že zde nejde o paní Kaslovou, ale ten rodinný vztah nasvědčuje tomu, že Peroutka měl v té době úžasnou protekci a že ta jeho rodina nepatřila zrovna mezi odbojáře,“ řekl ParlamentnímListům.cz profesor Rataj.
Peroutka odrazoval Čechy od protinacistického odboje
„Hitler prý přinesl německému národu ‚pronikavé úspěchy‘, a proto není větší hrdina v německé síni slávy než Hitler. Německý diktátor se stává vůdcem nejen Němců, ale i ostatních národů – tato slova Peroutka adresuje české veřejnosti 26. dubna 1939, v době, kdy už jsme byli okupováni. Říšskoněmeckou státní loajalitu osvědčuje zdůrazněním, že Adolf Hitler je také ‚český státní vůdce‘... Chci také jasně říct, že Peroutka nedělal odboj. Kdybychom si jeho druhorepublikové a protektorátní články všechny prošli, v každém odrazuje Čechy od odboje či odporu a protestu zahraničního i domácího,“ uvedl o Peroutkovi dříve Rataj.
Jak se vám líbily oslavy narozenin Václava Havla?Anketa
„Peroutka ve svých článcích od druhé republiky po protektorát vždy neguje jakoukoli vůli k odporu. To je ten problém. Opakoval stylisticky vybroušeně to, co hlásala oficiální pronacistická a konzervativní propaganda za druhé republiky a potom Háchova kolaborační linie na počátku protektorátu. Za stavu okupace státu podlamoval ideu obnovy československé státnosti, protože stát nezaniká okupací, stát zaniká, když jeho obyvatelstvo ztratí vůli a energii k jeho obnově a mezinárodní veřejnost tento smutný fakt akceptuje,“ řekl Rataj.
Minulost svých předků prostě berete takovou, jaká je
ParlamentníListy.cz se Terezie Kaslové dotázaly, zda může potvrdit, že je vnučkou protektorátního ministerského předsedy Richarda Bienerta a že jeho syn je Richard Bienert ml., její otec, a jak se staví k minulosti svého dědečka Richarda Bienerta a jak se k ní stavěli její otec a matka.
„Samozřejmě mohu potvrdit. Dědečka Bienerta jsem osobně nepoznala (zemřel dávno před mým narozením), vím, že byl velmi kladně oceňovaný jako policejní prezident a o jeho motivaci pro přijetí účasti v protektorátní vládě vlastně nic nevím. Minulost svých předků prostě berete takovou, jaká je,“ odpověděla ParlamentnímListům.cz Terezie Kaslová.
Jak tedy konkrétně vypadá příbuzenský vztah rodiny Peroutkových a Bienertových? Eva Bienertová (Peroutková) je dcerou Ferdinanda Peroutky a Marie Peroutkové a matkou Terezie Kaslové. Eva Bienertová si vzala Richarda Bienerta mladšího, což byl syn protektorátního premiéra Richarda Bienerta.
Schopný šéf policie
Wikipedie.cz o Richardu Bienertovi uvádí, že za první světové války jako zasvěcený státní úředník úzce spolupracoval s domácím protirakouským odbojem, tzv. Maffií. Krátce po vyhlášení republiky byl dne 30. října 1918 jmenován pražským policejním ředitelem, 20. května 1920 pak policejním prezidentem hlavního města.
Díky němu prý mělo prvorepublikové Československo jeden z nejlépe fungujících policejních sborů v Evropě i na světě. V roce 1925 se stal viceprezidentem Zemské správy politické v Čechách a od roku 1939 byl českým zemským prezidentem.
Po příchodu nacistů Bienerta gestapo 1. září 1939 zatklo. Z gestapa byl po několika hodinách propuštěn až na zákrok státního prezidenta Háchy a po slibu loajality, který dodržel. Takže ve funkci policejního zemského prezidenta mohl zůstat a vydržel v ní až do roku 1942. Dne 19. ledna 1942 byl jmenován v Krejčího protektorátní vládě ministrem vnitra. Od 12. března téhož roku byl zároveň náměstkem ministerského předsedy. Nakonec se 19. ledna 1945 stal krátce do 5. května 1945 i předsedou vlády. Zároveň s funkcí protektorátního premiéra vykonával stále i funkci ministra vnitra.
Odsouzen na tři roky za kolaboraci s nacisty
Jako jeden z mála (bylo uděleno cca. 30 ks) obdržel vysoké protektorátní vyznamenání – Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem. Byl také členem delegace, kterou koncem dubna 1945 vyslal K. H. Frank na Západ s nabídkou separátního míru a společného boje proti SSSR. Akce se však nezdařila.
Dne 5. května 1945 hodlal pronést v pražském rozhlase prohlášení o zániku protektorátu, ale to už nestihl, protože byl zatčen revolučními gardami. Albert Pražák potvrdil, že Česká národní rada sice nepočítala s jeho zapojením do povstání, ale že již v roce 1944 byl informován o možnosti Bienerta při povstání využít, především vzhledem k oblibě, jaké se stále těšil u policie a četnictva.
Dne 31. července 1946 Národní soud po tříměsíčním, často dramatickém jednání vynesl rozsudky nad některými členy protektorátní vlády, mimo jiné i nad Richardem Bienertem. Prokurátor František Tržický pro něj požadoval doživotí, nicméně pro polehčující okolnosti (intervence ve prospěch zatčených a pronásledovaných a podporu rodin pozůstalých) mu nakonec soud vyměřil tři roky vězení za kolaboraci s nacisty.
Dne 12. května 1947 byl jako těžce nemocný podmínečně propuštěn a dožil v ústraní bez nároku na jakoukoliv státní penzi, podporován pouze svým synem a dcerou. Zemřel 3. února 1949.
Psali jsme:
autor: Lukáš Petřík
