Zkušený Přemysl Sobotka do voleb: Demokracie je posvátná, i pokud se o ni svým hlasováním připravíme

Zdravotnictví rozumějí všichni. Minimálně aspoň jednou byli u doktora, a tak vědí, jak to má chodit. Těmito slovy uvedl debatu o zdravotnictví v Liberci její hlavní aktér Přemysl Sobotka. Původní profesí lékař, tou další politik. Byl předsedou i místopředsedou Senátu, nyní je náměstkem hejtmana Libereckého kraje pro zdravotnictví.

Varoval před léčbou pomocí internetu. „Tam se nedívejte. Když se najde podobná diagnóza, tak to aby si člověk zatloukl skobu a vzal provaz.“ Jak vypozoroval, všichni se buď hodně nebo alespoň trošku bojí chodit k doktorovi. „Pravda, která se u doktora odhalí – člověk ji dopředu tuší – dá velkou pecku. Každý by měl mít optimismus, že se uzdraví,“ konstatoval a podělil se o své zkušenosti z medicíny. „Dva kluci měli stejný typ nádoru, stejnou histologii. Jeden to psychicky zabalil, druhý ne. Toho druhého, který přežil, stále potkávám v Jizerkách. Je to o té hlavě, která velmi pomáhá,“ zdůraznil.

Všichni jsme jenom lidé. I lékaři a sestry. „Tím pádem jsou lepší i horší, vynikající i slabší. Od toho se odvíjejí naše zkušenosti,“ řekl. Věnoval se i nemocnicím. „Všichni by viděli nejraději nemocnice v každém městečku, aby to měli co nejblíže. Ale tak to nejde. V budoucnu se do nemocnice bude muset dojet,“ předpověděl. Zdravotnictví je ovlivňováno lidským faktorem, penězi a také politiky. „Patří do té kategorie, že všemu rozumějí,“ vypozoroval. „V době, kdy jsem působil v různých funkcích v Senátu a objížděl jsem republiku, tak mně ukazovali nemocnice – výkladní skříně. Ale nemluvili se mnou o ekonomice, o interpersonálních věcech. Teď co jsem na kraji, tak to dostávám plnou ranou. Musím říci, že vnitřnosti zdravotnictví nejsou zrovna nejkrásnější,“ uvedl.

V liberecké krajské nemocnici se bude stavět nový pavilon. Náklady jsou odhadovány na 950 milionů korun. Což je hodně peněz. „Nemocnice ho však potřebuje. Byla postavena za Marie Terezie, a ta už tu dlouho není,“ povšiml si a zavzpomínal na rok 1970. „Už jsem tu dělal doktora. Tehdejší geniální primáři usoudili, že se v těch prostorech nedá žít. Podařilo se udělat statický posudek na starou internu. Z něj vyplynulo, že je naprosto nevyhovující a do týdne spadne. Proběhlo 47 let a stále stojí. Právě na místě staré interny se vybuduje nový pavilon,“ objasnil. Hotový by měl být v roce 2022.

Všechno se odvíjí od peněz. „Platíme si zdravotní pojištění, za děti a důchodce platí stát. Je to objem peněz, který vůbec není malý. Přesto nestačí,“ konstatoval. Proč? „Zvýšily se požadavky personálu ohledně mezd. Roste kvalita a hlavně cena přístrojů, které jsou v nemocnicích,“ upozornil. Máme podle Sobotky také moc nemocnic. „Ne všechny jsou schopné se uživit,“ vypozoroval. Velkým evergreenem je, že je málo doktorů i zdravotních sester. „Není to ale zas tak dramatické. Spíše je to uměle vytvářené. Navíc jednotlivé nemocnice si přetahují doktory, přeplácejí a tím stanoví daleko vyšší mzdovou laťku, než je špitál schopen udržet,“ uvedl. Liberecká nemocnice je podle jeho slov ekonomicky stabilizovaná a jako jedna z mála v republice je schopna investovat ročně 150 milionů z vlastního výdělku.

Za stejný výkon dostane někdo od pojišťovny třikrát víc. Podle vzorce, kterému nikdo nerozumí

Klíčová otázka zní: Jak dostat více peněz do zdravotnictví? „Nejprve je potřeba, aby se pojišťovny začaly chovat jako skutečné pojišťovny a staraly se o své pacienty. Musí začít dělat smlouvy s nemocnicemi, kde je kvalitní péče,“ ozřejmil. První krok byl před pár lety s porodnicemi. „Kde nebylo dostatek porodů, nebyli dětští lékaři, porodnice zmizela. Tak moc se nestalo. Protože se to dostalo do kvalitnější péče. Dnes je může sanitka dostat do nemocnice dramaticky rychle,“ upozornil. Sobotka si ale myslí, že pojišťovna tohle nedokáže, protože nechce. „Pro ni současný stav a počet špitálů je vyhovující,“ domníval se. Žádnému ministrovi se doposud nepodařilo změnit situaci tak, aby za stejný výkon byla stejná platba od pojišťovny v každé nemocnici. „Že nebude stejný výkon hrazen ve fakultce v Praze či v Brně třikrát tolik, než v nemocnici v Liberci či v České Lípě. To je moment, který se odehrává na úrovni takzvané úhradové vyhlášky. To je složitý vzorec, kterému nikdo nerozumí. Právě proto ho pojišťovna vymyslela,“ myslel si.

Kromě cenovéh srovnání za výkony je dle Sobotky potřeba, aby se posílily peníze do center. „Tam je potřeba poslat peníze. Třeba onkologická léčba je drahá. Jeden pacient stojí miliony,“ sdělil. Z Ústavy máme všichni nárok na co nejkvalitnější péči, která je dosažitelná. „Nejsou na to ale peníze. Je podle mě velká škoda, že zmizely poplatky 30 a 60 korun. Ze systému vypadlo pět miliard. A to je částka, která může zachránit spoustu lidí,“ řekl. Podle Sobotky je také potřeba, aby pojišťovny nabídly produkt, na základě kterého by se, kdo by chtěl, mohl připojistit na případný nadstandard. „Navyšovat zdravotní pojištění by bylo podle mě špatně,“ doplnil.

Medicína je poslání, úsměv padesát procent úspěchu

Důležité je, aby se nemocnice chovaly racionálně. „Hledaly se úsporné cesty a nehovořilo se o tom, že 150 tisíc je minimální plat. Pamatuji si, že jako mladý doktor jsme taky byl chytrej jak rádio, ale když jsem přišel z fakulty, nic jsem neuměl. Opravdovým doktorem se lékař stane tak po osmi až deseti letech,“ domníval se. Je to i otázka vzdělávání. „Po roce 1989 jsme trošku vylili s vaničkou i dítě. Systém postgraduálního studia jsme měli velmi propracovaný. Po třech letech první atestace – samostatně pracující doktor. Po dalších čtyřech, pěti letech druhá atestace – a pak můžete dělat primáře. Dnes máte jednu atestaci a nějaké nástavbové,“ popsal.

Totéž se stal se zdravotními sestrami. „Bylo nám řečeno, že sestry mají mít bakalářské studium. Vytvořily se školy, ale zdravotní sestra když se stala bakalářkou, tak už nechtěla dělat základní péči o pacienta. Tvrdilo se, jak bude plno pomocného personálu. Nic takového nenastalo. Teď se to trošku napravuje. Sestra, která absolvuje zdrávku, už není povinna jít na bakalářské studium, aby mohla dělat plnohodnotnou sestru,“ vysvětlil. Zdravotnický personál by se podle něj měl vrátit k tomu, že medicína je také poslání. „Úsměv je padesát procent úspěchu a pacient odchází spokojený,“ myslel si.

Peníze jsou důležité, ale stále větší roli začíná hrát při rozhodování dostatek volného času. „Řešili jsme nedávno zubní pohotovost ve špitále v Liberci. Nechtěli ji sloužit. Peníze je nezajímaly – ale volný čas. Chápu je. Ale k medicíně patří sloužit. A u sester třísměnný provoz,“ objasnil. „Ohledně sester jednáme s Ukrajinou. Vzdělání mají na naší úrovni. Máme 25 až 30 sester na takzvaném čekacím listu. Mají znalosti, musí udělat češtinu. Budou na pozici nižšího zdravotnického personálu. Ale budou brát objem peněz, který je neskutečně vyšší než mají doma. Péči tam odvádějí stejnou, přitom sestra bere dva tisíce hřiven, a hřivna je zhruba jedna ku jedné ke koruně,“ upozornil.

V německé, francouzské či anglické nemocnici je plno doktorů odjinud. „Prostě to tak je. Sunou se tam i Češi a bere se to jako supertragédie pro české zdravotnictví. Tvrdím, jen ať si to jdou osahat jinde. Fakt to není lehké. A možná, že se po sedmi letech rádi vrátí. Ale přivezou si úplně jiný způsob chování a zkušenosti,“ upozornil. Od nás jdou na západ, u nás máme pár Rusů či Ukrajinců. „Třeba zubaři. A jsou skvělí. Ale tvrdím, že ti lidé se zase vracejí domů. Když se ekonomicky vzpamatují, jdou do prostředí, kde se narodili, kde mají kamarády,“ domníval se.

Někteří skleníkoví politici a úředníci si myslí, že mají jedinou pravdu

Na přetřes přišla i Evropská unie. „Někteří skleníkoví politici a hlavně úředníci si myslí, že mají jedinou pravdu a chtějí řídit naše životy. Co máme dělat, co máme jíst. Vzpomeňme si, že ještě před pár lety máslo a sádlo škodilo. Najednou se zjistilo, že máslo a sádlo jsou nezdravější, co může být, a slavné rostlinné tuky že nejsou zas tak úplně fajn. Takže najednou chybí mléko, protože předtím se v Bruselu řeklo, že je potřeba mít méně krav na hektar. Ve výsledku je, že máslo je za šedesát a možná bude za osmdesát,“ konstatoval.

„Máme určitý recept na to, co se zdravotnictvím. Není určitě dokonalý. Ale v rámci postupného zlepšování ekonomiky, zvyšován péče, je to recept, který má určité parametry. Složky se nějakým způsobem dostávají do roviny. Je na vás, koho budete volit. Jestli chcete zdravotnictví, které má hlavu a patu, nebo chcete bezbřehé zdravotnictví, které musí skončit. V nějakém okamžiku se ten systém musí zhroutit,“ domníval se. Jsme v období konjunktury. „Přesto máme deficitní rozpočty. Ďábelský státní dluh, který každý z nás jednou bude muset zaplatit. Konjunktura umožňuje různé populistické výkřiky a přidávání. Ale ona nebude trvat věčně,“ varoval.

Na úplný závěr dodal: „Pro mě je demokracie posvátná. Pokud o ni přijdeme zásluhou vlastních hlasů, bude mě to mrzet a budu si říkat – třicet let jsi se o něco snažil, a ono to vyprchá za dva volební dny. Držím vám palce, ať dobře volíte.“