„Zrodila se z popela druhé světové války a rychle vyrosla v průběhu ‚Les Trente Glorieuses‘, třiceti let ekonomického vývoje, jenž konfliktu následoval,“ popisuje Applebaumová historii Evropské unie, která se v současnosti dostala do prekérní situace. „Ironicky, EU se stala obětí vlastního úspěchu,“ tvrdí novinářka.
Unie totiž dosáhla svého již v devadesátých letech a podle Applebaumové se stala natolik stabilním subjektem, že si řekla, že již není potřeba se dále vyvíjet. „Rozhodla se, že nepotřebuje jednotnou zahraniční politiku či obrannou strategii jakékoliv důležitosti, že může ignorovat či vstřebat cenu finančních chyb méně zodpovědných členských zemí a že není třeba se zabývat dysfunkčními zeměmi na jihu či východě EU,“ píše novinářka a dává tyto procesy do souvislosti s největšími novinovými titulky roku 2015. Řecká finanční krize, ruská intervence v Sýrii, nejhorší migrační vlna za dlouhou dobu.
Hlavní problém Evropské unie vidí v tom, že jednotlivé země nejsou ochotné vzájemně spolupracovat a vlastně vůbec jako unie států nejednají. Dokonce nejednají ani jako skupina zemí se stejnými zájmy. „Ke krizi eura nemuselo dojít, kdyby se například země, jež sdílejí měnu, rozhodly, že pro přijetí společné měny je nejprve třeba srovnat fiskální a bankovní politiku před samotným přijetím nové země do měnové unie. Eurozóna by tak měla mnohem méně členů, ale Řecko by předešlo bankrotu a Španělsko, Portugalsko a Itálie by měly mnohem lepší podmínky.“
To samé platí o schengenském prostoru. Ten byl sice zaveden, nikdo však nepočítal s nutností společně se postarat o ochranu vnějších hranic a zavést společnou azylovou politiku platnou pro celou Unii. To vedlo k tomu, že největší břímě je nyní na bedrech Řecka a Itálie a donedávna i Maďarska.
„Samozřejmě, uprchlíci by do Evropy třeba vůbec nemuseli přijít, kdyby EU vynaložila opravdovou snahu k dosažení politických změn v porevoluční Libyi či Sýrii v dobách před občanskou válkou,“ míní Applebaumová, dodává však, že to nebylo možné z jednoho důvodu, a tím je, že Evropská unie prostě nemá v zahraničí žádnou reálnou moc, nikdo ji moc nebere vážně a vždy všude přijde pozdě. „Až ve chvíli, kdy syrská válka došla až do Paříže, si Francouzi uvědomili, že Blízký východ není tak daleko, jak si mysleli.“
Problémy současnosti pak vidí hlavně v roztříštěné EU, jejíž nejsilnější členské státy se zabývají vlastními problémy, a nikoli společnou politikou. Velká Británie uvažuje o odchodu, Francie má podle Applebaumové „nejslabšího prezidenta za dlouhou dobu“ a Německo, které je sice nejsilnější ekonomikou Evropy, se nedokáže vypořádat s odkazem druhé světové války.
„Výsledkem je politické vakuum v Evropě – takové, které se dlouho opomínané Rusko nyní snaží vyplnit,“ míní Applebaumová a zmiňuje právě ruskou intervenci v Sýrii, kdy „se Putin rozhodl bránit prezidenta Bašára Asada“ kvůli zcela nepřítomné společné politice Západu. Píše, že kremelská propaganda jede na mnoha frontách a všude promuje protievropské nálady či podporuje hnutí na obou krajích politického spektra. „A stále neexistuje zdravá, jednotná odpověď evropského kontinentu na toto vměšování.“
„Veškeré toto ticho a nedostatek aktivity jsou zvláštní, jelikož zatímco žádný jednotlivý evropský stát už dlouho není považován za přední mezinárodní velmoc, EU jako celek je stále největší a nejbohatší světovou ekonomikou – opravdovým partnerem jak pro USA, tak pro Čínu.“ Vedení Evropské unie by se podle ní mělo zamyslet nad jejím současným směřováním a promovat svoje vlastní hodnoty nejprve v EU samotné. „Vskutku, pokud chce EU udržet mír a prosperitu, kterou uchovávala tak dlouho, potřebuje se stát mnohem ambicióznější jak doma, tak i ve světě.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
