Podle ní je Prouzova věta, kterou adresoval předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD), adeptem na vejšplecht roku číslo jedna. „Korespondence není o tom, jak hájit zájmy českého lidu; korespondence je o tom, jak poníženě uspokojit ego německého politického vůdce,“ konstatuje Šichtařová.
„Jistě, můžete namítnout, že odpověď premiéra neznáme, tedy štvanice na premiéra by byla poněkud mimo mísu. Snad jen počítačová negramotnost osob ve vedení země, spočívající v použití triviálního hesla mimo všechny zásady IT bezpečnosti, stejně jako použití soukromého e-mailu pro služební korespondenci vybízejí k údivnému pozdvižení obočí. Ale popravdě: Nevyplývá z odtajněné korespondence ještě něco úplně jiného?“ ptá se ekonomka.
Podle ní stojí především za povšimnutí fakt, že státní úředník nejednal ve prospěch státu, který jej platí, nýbrž ve prospěch politického vedení sousedního státu. Šichtařová konstatuje, že takový úředník by již dávno neměl být státním úředníkem.
- Původní text ZDE
„Přesné detaily odpovědi premiéra už ani znát nemusíme, aby bylo zřejmé, že něco páchne na skutečnosti, že stát dál platí z našich daní úředníka hájícího cizí ego, a to minimálně za tichého souhlasu premiéra,“ řekla.
„Vláda Petra Nečase padla z víceméně směšného důvodu: Na veřejnost se dostaly informace o vysoce postavené premiérově ‚asistentce‘, která podle spekulací – soud to totiž zatím nepotvrdil – zneužívala svého postavení a ve státních prostorách se oddávala s premiérem poněkud divočejším sexuálním hrátkám. Technicky vzato, kromě značné bulvární záživnosti a podezření o jisté premiérově nesamostatnosti tato historka neobsahuje žádný trestný čin, žádné porušení zájmu země přímo ze strany premiéra. Na jeho pád však stačila,“ nechala se slyšet.
Nad současnou kauzou zůstává prý rozum stát. „Vynořuje se totiž otázka, o co tu komu probůh jde? Cožpak čeští politici a jejich úředníci snad mají v náplni práce zalíbit se cizím politikům? Cožpak z takového zalíbení se snad mají čeští politici a jejich úředníci nějaké osobní výhody? Jsou snad ze zahraničí placení? Nejsou. Tak proč…? Jistě se vyrojí řada teorií spiknutí, ale nevěřím jim – pro mě je odpověď na tyhle zdánlivě záhadné otázky zřejmá. Lidé reprezentující český stát nejspíš jen nemají tu sílu podívat se do očí cizí charismatické osobnosti a vyslovit nahlas věci, které tahle charismatická osobnost nechce slyšet. Nic víc, nic míň. Slaboch tváří v tvář silnému se tak obyčejně chová,“ nebere si servítky česká ekonomka.
Podle ní se tak zároveň ukázalo to, že česká vláda v otázce kvót kvůli migrační politice věděla, že bude přehlasována, dopředu s tím počítala a byla s tím smířena. „Odmítala jít do sporu se zbytkem EU, a to přestože možnost zabránit kvótám existovala. Tato možnost je skryta v jednom odstavci Lisabonské smlouvy. Sama právník nejsem, nicméně podle tvrzení znalců mezinárodního práva článek 3 Protokolu č. 36 Lisabonské smlouvy umožňuje členským zemím vyžádat si až do konce března 2017 hlasování takzvaně postaru, při němž hlas České republiky by byl v otázce kvót nepřehlasovatelný. Tedy kdybychom jako země skutečně kvóty nechtěli, mohli jsme jim zabránit. My jsme ale kvóty chtěli – přesněji řečeno, naše politická reprezentace je chtěla – a vědomě jim nezabránila, ačkoliv veřejně tvrdila pravý opak,“ píše.
„Když už se politik jednou domnívá, že pro lid je nejlepší z takového a makového důvodu přijímat imigranty, ačkoliv většina lidu si to nemyslí, zdá se jaksi logické, aby své rozhodnutí vyslovil nahlas. Jako to ostatně činí Angela Merkelová, která říká svůj názor, s nímž já sice nesouhlasím, s nímž nesouhlasí valná část Němců – ale říká ho otevřeně. A proto stále má jisté, i když kontroverzní, charisma. A o tom celá ta legrace s hacknutou premiérskou poštou je. Zákon porušen nebyl, za počítačovou negramotnost nikoho stíhat nelze. A přece se dá něco vyvodit. Čeští politici pravdu říct neumějí. Lidem, kteří je zvolili, se bojí tváří v tvář skládat účty. Chybí jim nejen charisma, ale i kule,“ uzavřela rázně ekonomka.
Psali jsme:
autor: vef
