Uvnitř kongresového sálu nabádá druhý muž sociální demokracie Milan Chovanec železničáře ke stávce a nepřímo tak říká: Když mi budou stávkovat pošťáci, tak ať Ťokovi stávkují také jeho „podřízení“. Lídr Bohuslav Sobotka zase vyzývá své oponenty, aby přestali s kritikou a vnitřními spory, které stranu oslabují. „Naši protivníci jsou venku, nikoliv tady v sále, v naší straně,“ řekl premiér ve svém projevu na zasedání v žižkovském hotelu Olšanka, které se odehrávalo za zavřenými dveřmi.
Taková je nálada v současné sociální demokracii. Hledat za každou cenu nepřítele a kopat kolem sebe. Přesně před týdnem schválený protikuřácký zákon je jen jedním z důkazů. Novela měla úplně na začátku v době ministra za TOP 09 Leoše Hegera opodstatněné ambice; nynější podoba i diskuze kolem ní a konečné schválení jsou už ale spíše fraškou než pokusem opravdu bojovat proti škodlivému kouření, alkoholu, drogám a dalším škodlivým látkám.
Zákaz mluvit o kuřárnách
Největší radost ze schválení kontroverzního zákona měl na první pohled dost nepochopitelně premiér Sobotka. Proč ale on a později také další aktivističtí politici v boji proti kouření nedokážou říci úplnou pravdu? Pokud bude zákon opravdu po projednání v Senátu a podpisu prezidenta přijat, bude to nejtvrdší protikuřácká norma v Evropě. Opravdu se zařadíme mezi 18 zemí EU, které mají podobné normy, ale proč se všeobecně tají fakt, a to napříč politickým spektrem i médii, že mezi nimi existuje také 15 zemí, které pro kuřáky zařizují uzavřené kuřárny. Tedy podle našich politiků skoro to nejhorší, co by mohlo potkat naši zemi. O kuřárnách je ale u nás přísný zákaz mluvit.
O to více se o protikuřáckém zákonu mluví v oslavných tónech. Je to nejlepší zpráva, jakou mohla naše republika dostat, tvrdí ministr zdravotnictví Ludvík těsně po přijetí zákona. Zpráva tak skvělá, že premiér Sobotka si s velkým zalíbením natáčí parlamentní výsledkovou tabuli, na níž se postupně promítá „drtivé“ vítězství poslanců, kteří právě schválili protikuřácký zákon. Komu se asi bude chlubit? Jde opravdu jen o boj proti kuřákům? Jako by to bylo jeho největší vítězství v jeho docela bohaté politické kariéře. Že by mu opravdu šlo o ochranu zdraví nekuřáků?
Pomsta výrobcům cigaret
Nebyla to spíše pomsta tabákovým mocnostem, od nichž sponzorský dar hnutí ANO dříve dostalo, a ČSSD nikoliv? Nebyl to jen vztek, naštvání, vzdor a konečné poznání, že nyní po provalení kauzy v Německu nepotečou peníze od výrobců cigaret ani k nám? V Německu například společnost Philip Morris sponzorovala téměř všechny německé politické strany a rozdala přes půl milionu eur a podle webu Spiegel Online od ní politici i předtím roky přijímali štědré sponzorské dary. A přitom ČSSD by nyní peníze tak potřebovala. Stamilionový dluh za právníka Altnera je stále nesplacen a stále velmi živý, i když média se o to, neznámo proč, nezajímají.
Odbornice téměř na všechno
Druhé místo mezi nejviditelnějšími aktivisty prosazujícími tento špatný protikuřácký zákon zaujímá náměstkyně ministra zdravotnictví, místopředsedkyně ČSSD, jednačtyřicetiletá advokátka, blondýna, Lenka Teska Arnoštová. I když v Poslanecké sněmovně zazněl nejeden kritický hlas proti jejímu nekritickému a falešnému obhajování navrhovaného protikuřáckého zákona, dál si stála za svým a nepřipouštěla žádnou debatu ani případný kompromis. „Nesmíme vyměknout,“ řekla na jednom jednání ještě před přijetím zákona. Její první rozhovor po přijetí zákona na ČT 24 v Událostech a komentářích byl příznačný. Na všechny věcné otázky moderátora odpovídala, že jim nerozumí a že jí jde jen o ochranu zdraví obyvatelstva. Z hlediska české politické situace zcela bezvýznamný protikuřácký zákon tak povýšila jménem sociální demokracie na to nejdůležitější, co mohl parlament v tomto volebním období schválit.
Až se zdá, že tato zkušená a úspěšná politička (která mimo jiné byla v letech 2011 až 2012 členkou dozorčí rady společnosti Pražská plynárenská a také členkou dozorčí rady společnosti Úpravna vody Želivka a ještě před tím v letech 2007–2008 pracovala jako ředitelka legislativně právního odboru Agentury CzechInvest; od roku 2009 předsedala tři roky dozorčí radě kontroverzního Informačního centra Praha 5, které vzniklo už v roce 2007, tedy za dob starostování neblaze proslulého Milana Jančíka a letos bylo zrušeno, slušně vyjádřeno, s ohledem na vysoké provozní náklady) si našla úplně jiný smysl života, novou odbornost, nové centrum svého zájmu, a to zdravotnictví. Ať už je to plyn, voda, informace, kouření, do všeho se vrhá s plným úsilím a nasazením. Její argumenty jsou ale nepřesvědčivé a její neochota vnímat názory druhé strany, jsou už dnes mezi poslanci Parlamentu pověstné.
Mohou politici stávkovat?
Boj proti všem a za každou cenu. Přesně tak, jak dnes působí na veřejnost její a Sobotkova ČSSD. Čím máme menší preference, tím více kopeme kolem sebe. O kontroverzní protikuřácký zákon už vlastně týden po jeho schválení nikomu nejde. Co na tom, že rozděluje společnost, že dává jedné straně větší práva než té druhé, že se plete do soukromí lidí! Hlavně nemluvte o těch kuřárnách, co jsou všude v Evropě kolem nás. Tady prostě nebudou, i kdybychom měli jako strana třeba proti nim stávkovat. Když mohou pošťáci a nechtějí železničáři, můžeme my politici. Mohou ale vůbec stávkovat? Hlavně aby měli blízko kuřárnu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
