Podle Remundy za vyhrocení situace na východě Ukrajiny může masivní propaganda obou stran. „Proradná ruská média jsou schopná tvrdit, že Evropa vyrábí z mladých dívek konzervy,“ uvedl s tím, že tomu čelí ukrajinská válečná propaganda, která podporuje to, aby lidé rukovali do armády a bojovali za svou zemi. Ukrajina je prý skutečně rozdělená země. „Stalo se mi, že po natáčení se mi pohádal ukrajinský zvukař s jednou z protagonistek filmu. Byla to uprchlice z východu, utekla před proruskými separatisty. Žila v Kyjevě, zvukař pocházel ze střední Ukrajiny. Pohádali se tak, že to skončilo tak, že by se měli buď rozdělit, nebo žít v nějaké federaci,“ uvedl Remunda.
Celé video je ZDE
Zmínil také poněkud absurdní příběh vojáka, kterého jeho velitel uvolnil, aby mohl složit maturitní zkoušky. Stalo se to ale v době příměří. „V rámci své samoprohlášené republiky mají pocit, že by ji nějak měli postavit na nohy. Protože potřebují mít vzdělané lidi. Než aby někoho drezúroval při přípravě na vojenské povinnosti, tak ho poslal do školy,“ vysvětlil dokumentarista.
Lidé na východě Ukrajiny udělali to samé, co lidé v Kyjevě. Ale na rozdíl od nich jim to neprošlo
Svěřil se také s tím, že na mnoha místech jej lidé prosili „řekněte do světa, že nejsme teroristi“. „Nedokážeme si představit, že budeme žít v jednom státě s armádou, která nás zasypává bombama. Protože z jejich pohledu, s jejich rozhledem a možnostmi a pod vlivem jejich propagandy je hrozně těžké nazřít třeba pohled kyjevských intelektuálů. Oni to zkrátka vnímají tak, že nesouhlasili s Majdanem a vyšli do ulic. Zatímco lidem, kteří v Kyjevě vyšli do ulic, to prošlo, přestože obsadili městská zastupitelstva v ukrajinských městech. Oni je taky obsazovali, a jim to neprošlo. Z jejich pohledu na ně ukrajinská armáda poslala letectvo, letadla házely bomby, které kolem nich svištěly. A oni se poté radikalizovali. Sami se začali dávat do dobrovolnických armád, které podle všeho začala zakládat Moskva,“ uvedl Remunda.
Vysvětlil, že na východní Ukrajinu jel v době, kdy už tam byla spousta mrtvých. Panovalo křehké příměří, které se neustále porušovalo. „Slyšeli jsme výbuchy deset kilometrů od nás. Lidé byli v situaci, kdy neměli důvěru v Ukrajinu a ztráceli důvěru v Putina, který jim na začátku slíbil, že si je připojí jako Krym. Měli pocit, že musejí začít dělat něco sami pro sebe. Takže se i v situaci míru začali dávat do dobrovolnických armád a snažili se stavět tu svou pofidérní Doněckou lidovou republiku. Což je umělý konstrukt samozřejmě,“ popsal.
Na východě jsou ceny až trojnásobné oproti zbytku Ukrajiny
Podle Remundy byl jeden z pracovních názvů dokumentu „Všechno je v pořádku, všechno je dobré“. Tamní lidé jsou zvyklí na těžký život. Do světa chtějí poslat zprávu typu „my nejsme žádní chudáci. I když žijeme v těžké válečné situaci, dokážeme stát na vlastních nohách. A dokážeme problémy překonávat“. Podle Remundy tam ale nic v pořádku není. „Ceny jsou dvoj- až trojnásobně vyšší než ve zbytku Ukrajiny. Chybí základní zboží, protože Ukrajina ten region blokuje. Takže se tam zboží musí dovážet nebo pašovat z Ruska. Není tam práce. Říká se, že z Doněcka až polovina lidí z původního milionu jeho obyvatel uteklo. Některé ulice jsou ulicemi duchů. Přistěhovala se tam spousta lidí z venkova, je tam spousta vojáků. Je to situace nenormální. Přesto ti lidé říkají ‚vsjo normalno, vsjo charašo‘. To je charakterizuje.“
Remunda za docela důležitý považuje příklad Bosny, kde lidé mezi sebou válčili tři roky, a pak zásahem mocností byla v Daytonu podepsána mírová dohoda a tamní národy se nyní snaží vedle sebe žít v míru.
Může se stát, že investujete své životy do něčeho, co nikam nevede
Podle něj lze válku vyvolat médii tak, že lidé jsou stavěni před rozhodnutí, když nepovstanu, oni mě zabijou. „To je ta základní metodologie, že se pracuje se strachem. Přes ten strach se dá válka na začátku lehce začít. Pak se dá pomalu do ztracena ukončit, že vytvoříte něco jako protektorát Bosna a Hercegovina. Který je podle mě nefunkční ekonomicky, naprosto slabý stát. Takže se možná stane něco podobného, jednotná Ukrajina jako federace. A po dvaceti letech váleční veteráni, kteří na sebe mířili nebo se zabíjeli, budou podobně jako loni v Sarajevu stát před radnicí, držet se za ruce, držet transparenty ‚Dejte nám penze‘. To znamená vy nejdřív investujete své životy a životy svých rodin k něčemu, co nikam nevede. To je to, čeho se i v případě Ukrajiny dost obávám,“ povzdechl si.
Sto eur za práci na směny v německé továrně
Sám by si přál, aby tomu tak na Ukrajině nebylo. „Přál bych si, abychom se nedohadovali jenom o tom, kolik tam máme poslat zbraní a jak máme dál ten oheň podporovat. Přál bych si tam přinést třeba vzdělání, nebo pracovní příležitosti,“ uvedl a uvedl příklad, jak fungují na Ukrajině zahraniční investoři v praxi. Jedna z hlavních postav dokumentu, mladík Ivan, pracoval v německé továrně na náhradní díly. „V naprosto nevyhovujících hygienických podmínkách, noční směny, hygieniky tam ani nechtěli pustit. Bral za to asi 100 eur měsíčně za tu směnnou práci,“ popsal Remunda s tím, že k jeho překvapení tato fabrika byla německá. „A když jsme se přes naši ukrajinskou produkci snažili dovolat pana Fridricha, který jediný mohl dát povolení, abychom v té fabrice mohli natáčet, tak to dopadlo tak, že pan Fridrich nakonec toho Ivana z té práce vyhodil. Což myslím, že není od německých podnikatelů ten nejlepší způsob, jak Ukrajině pomoci,“ řekl Remunda s tím, že největší problém Ukrajiny leží v její ekonomické situaci. „Ukrajinci pracují po celé Evropě, i v Čechách. Vládnou jim oligarchové a já myslím, že tohle je základní problém se kterým bychom mohli pomoct jako Evropa ho vyřešit,“ dodal dokumentarista.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: vam
