Podle Petra Druláka byla česká zahraniční politika v uplynulých 24 letech v zásadních aspektech chybná a škodlivá. Kriticky se dívá především na „havlovský" důraz na prosazování lidských práv. Česká zahraniční politika podle něj příliš zdůrazňovala práva občanská a politická na úkor práv sociálních a ekologických. Navíc údajně příliš kritizovala porušování lidských práv v protizápadních zemích a málo v těch západních a prozápadních.
Drulák označuje za chybu i to, že naše dosavadní zahraniční politika byla příliš mimo evropský hlavní proud v otázkách Kuby nebo Izraele. Publicista Roman Joch ale s náměstkem jeho názor rozhodně nesdílí. „Pokud by se Petr Drulák tento svůj radikální odsudek dosavadní české zahraniční politiky pokusil uskutečnit, nebyla by to její reforma, nýbrž destrukce," píše ve svém článku na serveru Česká pozice.
Pět předpokladů české zahraniční politiky
V souladu s názorem Jocha by se česká zahraniční politika měla řídit pěti zásadními předpoklady. Těmi jsou dobré vztahy se sousedními zeměmi a evropský i atlantický pilíř spolupráce se spojenci vyjádřený institucemi EU a NATO. Za třetí předpoklad Joch pokládá stabilitu zemí v okolí EU, které nám jsou geograficky nejblíže. Z toho vyplývá jednak integrace zemí západního Balkánu do EU a NATO po splnění všech podmínek, jednak zachování Ukrajiny jako svobodné a suverénní země, která není v područí Ruska.
Čtvrtým předpokladem je prozíravá podpora lidských práv ve světě, jež je správná sama o sobě. „Podpora lidských práv ve světě je specifikem České republiky, jakousi naší devízou, která nás činí zajímavými. Naším velkým aktivem jsou i nadstandardní vztahy se státem Izrael, díky čemuž máme na rozdíl od jiných zemí přístup k mnoha strategickým informacím," píše publicista.
Konečně za pátý předpoklad považuje Joch loajalitu ke spojencům a spolupráci s nimi v zemích, do nichž jsme vyslali své mise, a v této souvislosti také předvídatelnost české politiky.
Havlova politika nebyla „fujtajbl"
Joch se vrací ke kritice Drulákova vyjádření. Za chybné považuje především dávat občanská a politická práva na stejnou úroveň se sociálními i ekologickými. „Práva na život, svobodu slova, projevu, náboženskou svobodu jsou základní a jejich porušení vždy poškozuje lidskou důstojnost. Práva sociální, jež stát poskytuje z peněz daňových poplatníků, jsou společenskými konvencemi," píše publicista. Dodává, že rozšíření občanských a politických práv o sociální a ekologická by v praxi znamenalo rozředění až znicotnění důrazu na lidská práva.
Za krátkozraké pak publicista považuje náměstkovo tvrzení, že jsme na Kubě nic nedokázali, protože současný režim nebude trvat věčně. „Pak bude platit: dnešní disidenti, zítřejší prezidenti, premiéři a ministři. A je zřejmé, kdo z Evropy k nim bude mít dveře otevřené – španělští procastrovští socialisté to nejspíš nebudou," tvrdí Joch.
Nadekretovat, že se česká zahraniční politika už nikdy nesmí vymykat z evropského hlavního proudu v otázkách například Kuby nebo Izraele, by podle Jocha znamenalo ochudit ji o cenná specifika – učinit ji naprosto nezajímavou, nudnou, šedivou a zbavenou jakékoli váhy či relevance. Postup má být přesně opačný, tedy ovlivňovat zahraniční politiku dle vlastního přesvědčení a vychylovat ji směrem, který považujeme za žádoucí.
Publicista rozhodně nesouhlasí s Drulákovým stanoviskem, že považuje dosavadní politiku za chybnou, přičemž vidí i souvislost mezi pozdními havlovci či epigony Václava Havla a americkými neokonzervativci. „Panická hrůza z kterékoli této zahraničně-politické koncepce není projevem odvahy a přemýšlení, nýbrž strachu a nepřemýšlení. Tvrzení, že Havlova zahraniční politika byla fujtajbl jen proto, že se v něčem podobala postojům amerických neokonzervativců, je dětinské, nedospělé, manichejské a trapné," uzavírá Roman Joch na České pozici.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: adr
