„Jak jsou křesťanské hodnoty zneužívány v politice“ – tak se jmenovala nedlouhá přednáška, na které byl přítomen mj. také Tomáš Halík.
Ach to orbánovské Maďarsko, ach ti Poláci!
„Míra religiozity při posledním sčítání v ČR není moc velká. Ale argumentaci ‚křesťanské hodnoty‘ si přiřazuje celá řada politických aktérů,“ uvedl v úvodu politolog.
„Instrumentalizace“ náboženství podle něj není unikátem ČR, vychází z širšího kontextu.
„Prošlo si tím orbánovské Maďarsko, nyní si tím prochází Polsko a země V4, Je charakteristické, že zde můžeme uspořádání společnosti hyperbolicky označit jako kvazikonzervativní společenský řád. Kvazi proto, že není ukotven v tradičních hodnotách konzervatismu ve formě ideologie, ale instrumentalizaci hodnot. V Polsku je to strana Právo a spravedlnost. Maďarsko je známo svým orbánismem, kvazikonzervativním režimem, který klade důraz na nějak definované křesťanské hodnoty. Cílem této instrumentalizace je v podstatě vytvářet nějaké delimitace. Tady jsme my, to je nějaký symbol, pevně ukotvený, a tyto hodnoty jsou ohroženy někým... V maďarském, v polském kontextu, a už to prosakuje i do českého kontextu,“ varoval přednášející politolog.
„Zde se začínají objevovat termíny jako homosexualismus, genderismus, jako něco, co odporuje tradičním křesťanským hodnotám. Někdy to slouží jako záminka nebo zástěrka k argumentaci třeba migrační vlny, která ale všechny země V4 obloukem minula. Maximálně, kdo o tom může hovořit, je Maďarsko se svou zkušeností se svým plotem na hranici. V českém, slovenském a polském kontextu to ale neodpovídá realitě.“
Kdo je vlastně „namydlenej“?
„Rezonuje to v médiích, hodně se to používá jako nějaké politické mejdlo, kdy nejsnazší hysterizace slov oponenta je, že je to populista. My s tím v akademické sféře ale musíme pracovat trochu odborněji, konceptuálně. My můžeme populismus jako styl argumentace zjednodušit do tří základních pilířů – elita, lid, a ti druzí, jiní,“ pokračoval se zaujetím sobě vlastním Petr Krčál.
„Populistická argumentace je stavěna tak, že populista sám sebe nazývá jako reprezentanta lidu. Lid je považován za homogenní, což tady samozřejmě není. Ochraňuje před zlými elitami, jimiž můžou být EU, jiné politické strany, Soros a podobně. Lid tedy chrání před těmi cizími elementy. V našem pojetí, o čem hovořím, můžeme hovořit o polarizaci – nositelé křesťanských hodnot jsou řekněme antinositelé křesťanských hodnot. Čili explicitně nebo implicitně – oni jsou nekřesťané.“
Český prezident – vděčný objekt výzkumu
„A teď k selekci lidí a stran, které používají tuto argumentaci. Hlavně tedy řešíme Miloše Zemana. My v našem výzkumu pracujeme prakticky se vším, co Miloš Zeman řekl. To znamená, že zpracováváme veškerou jeho verbální, textovou, jakoukoliv jinou produkci. V současné době je to přes milión a půl slov.“ Zkoumání probíhá s ohledem na bezpečnost, extremismus, korupci a tak dále.
„Jak Miloš Zeman portrétuje křesťanství? Jaký ve své verbální a textové komunikaci vytváří obraz křesťanství? Je dlužno poznamenat, že jeho rétorika ve vztahu ke křesťanským hodnotám se velmi měnila v závislosti na kulminaci takzvané migrační krize,“ odtajnil univerzitní práce a výzkum politolog. „My na to využíváme software, to bychom jinak neučetli. Program to přečte za nás. Křesťanství jsme definovali pomocí klíčových slov. Vypadlo nám zhruba 211 výskytů. V tomto případě tedy on hovořil o náboženství,“ konstatoval Krčál před zkoprnělým publikem.
Psali jsme:
Hrad chce (opět) radit církvi
„Nejčastěji prezident Zeman hovořil o problematice církevních restitucí. A to z kritického pohledu. Kritizoval církevní restituce a dával rady, jakým způsobem by měla církev jednat. Důležité pro nás je, když se prezident pouštěl do kritiky církve. Tato kritika byla vedena ve dvou rovinách. Kritika církve jako celku, to znamená, že neplní takové poslání, které by podle prezidenta měla plnit. Zároveň se pouštěl do kritiky na úrovni jedince, kdy velmi výrazně kritizoval osobu kardinála Vlka,“ uvedl Krčál.
„Druhá linie, která je hodně zastoupena, je církev a společnost. Jakým způsobem by církev měla fungovat, jaké má mít společenské poslání, které by měla církev naplňovat. Že by církev měla sloužit jako nějaký služebník veřejnosti a poskytovat sérii služeb, které jsou od ní očekávány.“ Nejčastěji je to – stále hovoříme o Miloši Zemanovi – ve vztahu k péči o umírající, hospice. „Zároveň on začal postupem času výrazně chránit osobu kardinála Duky. Za to, že velmi výrazně sbližuje církev a stát. Důraz klade na to, aby církev dělala něco jako je národní služba. To je začátek argumentace do křesťanských hodnot jako něco, v čem je ukotvena naše společnost,“ obeznámil ztichlé auditorium mladý politolog.
Fotogalerie: - Ledy tají a jde nám o krk
Od odcivilizování k anticivilizaci
„Pak Miloš Zeman začíná výrazně istrumentalizovat. Tedy začíná pracovat s křesťanstvím jako s nějakým nástrojem. To se přesně objevuje ve chvíli, kdy on to křesťanství a hodnoty křesťanství začíná projevovat do neslučitelného diskursu „my versus oni“. My, to jsme ti nositelé křesťanských hodnot, a oni, to jsou potenciálně migranti. Pak vidíme až odcivilizování hodnot, kdy se jedná až o nějakou formu anticivilizace,“ nebral si servítky přednášející. „A zase argumentace, že naše základní židovsko-křesťanské hodnoty jsou ohroženy nějakou nenávistnou kulturou, která nespadá do našeho definovaného světa,“ povzdechl si Krčál.
„Tady je právě důležité propojování církevních restitucí a jak by s nimi měla církev souměřit. Ve většině případů, kdy Miloš Zeman hovořil o církevních restitucích. Tak bylo dobré, aby to využívala tímto a tímto prospěšným způsobem,“ posteskl si směrem k Hradu vysokoškolský výzkumník-filozof.
Ing. Miloš Zeman
Kdo je nej (top), a kdo je fuj
A přešel k další části přednášky: „Teď se dostaneme na úroveň politických stran. Vycházíme z voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017. My jsme na základě našeho screeningu rozlišili čtyři základní typy politických stran.“
Strany, které netematizovaly národní hodnoty, národ, to byly podle Krčála Piráti a KSČM. „Pak byly strany, které apelovaly na hodnotovost, která vedla z nějaké tradice, ale bez zmínění křesťanství – ČSSD, STAN, ODS. Zcela logicky KDU-ČSL a TOP 09 využívaly odkazy křesťanství, ukotvovaly je. Pak je tu jedna strana, která s náboženstvím pracuje instrumentálně, přesně jako Zeman, tedy my jsme se definovali v pozitivním k nepřátelům. To vidíme u SPD.“
Na tato slova plzeňský biskup Tomáš Holub nadšeně přikyvoval.
Prázdnota v pojmech, trestuhodné omyly v dojmech
„Třeba hovoří o tom, že by Turecko nemělo vstoupit do EU, protože by narušilo náš jednotný homogenní křesťansky orientovaný kruh. Ty výroky samy sebe posilují a navazují na sebe,“ pokračoval politolog.
Politické strany, podle něj, prý hovoří v metaforách o národech i o migraci. „U SPD je nejvíce zjištění, že v rétorice čelí nějaké krizi, ohrožení. Je hrozně důležité se vymezovat proti instrumentálnímu vyžívání křesťanských hodnot.“
„Pokud se vrátíme zpět k odbornému uchopení, tak my termín křesťanské hodnoty můžeme z kritického pohledu vnímat jako takzvaně prázdně označující. To znamená, že je to termín, který je používán a má jakýkoliv význam. Protože se vyprázdnil a dá se nahradit čímkoliv,“ finišoval přednášející.
„Termín křesťanské hodnoty můžeme odkazovat k praktikujícím věřícím. Terén může odkazovat, že jako nevěřící člověk žiji podle nějaké série hodnot a snažím se být dobrým člověkem. Ale! Může to být naplněno také xenofobií, formou homofobie a ve společnosti vyvolávat nenávist. Ta se legitimizuje tím, že nenávist vychází z toho, že bráníme sebe sama. Že bráníme hodnoty, na kterých jsme ukotveni.“
A na závěr varoval: „Přesně ta instrumentalizace náboženství a hodnot je velmi snadno zneužitelná ze strany nějakých politických aktérů, kteří neumí první čtyři z desatera, ale zaklínají se tu nějakými křesťanskými hodnotami. Je to vágní vyprázdněná kategorie. Je nebezpečné, když je ve veřejném prostoru nějak využívána a není problematizována.“
Za svoji přednášku byl poté odměněn bouřlivým potleskem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
