Herec Jan Hrušínský si podle svých vlastních slov začíná tak trochu připadat jako před rokem 1989. Už 27 let nemáme okolo republiky ostnaté dráty a ve společnosti se znovu ozývají hlasy, že bychom se k těm ostnatým drátům na hranici měli vrátit. Hrušínský se staví proti této touze a zjišťuje, že se proti oplocení republiky ostnatým drátem stavějí i lidé, kteří chodí do divadla jako diváci.
„Zvláštní je, že diváci začínají poslední dobou reagovat úplně jinak, než jsme byli posledních 27 let zvyklí. Začínají se smát na místech, kde cítí nějakou narážku, která tak ani třeba není od nás myšlená. Chovají se tak, jak se chovali před rokem 1989, v době, kdy všude kolem nás byly ostnaté dráty a nesměli jsme za ně. Teď někteří lidé znovu volají po tom, aby tam ty ostnaté dráty znovu byly, což je pro mě absolutně nepochopitelné. Ale jak vidím, je to nepochopitelné i pro většinu lidí, kteří chodí do divadel,“ prohlásil Hrušínský.
Režisér se obává, že zase může přijít doba, kdy v publiku bude sedět cenzor a herci se budou bát promluvit otevřeně. Ve hrách se objeví různé jinotaje, jak jsme na to byli zvyklí před rokem 1989. Hrušínský před podobným vývojem varuje i hrou, kterou představuje Divadlo na Jizerce. Nese jméno „Už je tady zas!“ a je o Adolfu Hitlerovi, který se probudí v dnešních časech a celá řada lidí návrat Hitlera vítá.
„Je to sci-fi o tom, jak se v současné době probudí v Berlíně na trávníku Adolf Hitler a je konfrontován se současným světem. A především je současný svět konfrontován s ním. Hitler velmi rychle zjistí, jaká je situace nejen v Německu, ale i v Evropě, a začne nabízet razantní a jednoduchá řešení. A všichni víme, kam takové nabídky vedou. Lidé na něj slyší, začnou ho plácat po ramenou a říkat mu: Vás bychom tady potřebovali, vy byste ten svinčík dal do pořádku. Špatně se mi to říká, ale absurdně nám hraje do karet politická situace, kterou tady teď žijeme a jejímiž účastníky a vlastně téměř zajatci se nechtěně stáváme,“ varoval Hrušínský.
autor: mp