„Překvapení není na místě. Slovenské volby dopadly přesně tak, jak to odpovídá místní politické tradici, k níž patří roztříštěnost, vzniky a zániky stran a silné osobní soupeření,“ píše komentátor MF Dnes Vojtěch Varyš.
„V každých volbách se do slovenského parlamentu dostane alespoň jedna nová strana, tentokrát jsou to tři: Procházkova Síť, Kollárova Sme rodina a Kotlebova ultrapravicová ĽSNS. Z ostatních jich hned několik, včetně Mostu, SaS nebo OĽaNO, má za sebou jen několik let existence. Jediným matadorem mezi partajemi byla KDH, která se v parlamentu držela nepřetržitě od roku 1990. Po sobotě už i ona padla,“ konstatuje Varyš.
„Dalším stylotvorným prvkem slovenské politiky je příklon k výrazným, charizmatickým lídrům, kteří pak mají – světe, div se – určité autoritativní sklony. Takový byl Mečiar, takový byl i jeho nástupce Dzurinda a takový je i Fico. Ani jeden z nich neměl nikoho, kdo by jej mohl vystřídat, jistě i proto, aby se necítil mezi vlastními ohrožen, a tak nakonec jejich partaje zanikly s nimi,“ dodává. Jak následně uvádí, Mečiarova HZDS už ani neexistuje, Dzurindova SDKÚ se do parlamentu nyní nedosala.
„Pokud jde o Fica, ten volby vyhrál a má slušnou šanci dál vládnout. Druhá věc je, že mnoha lidem s ním dochází trpělivost a jeho volební potenciál již zjevně minul svůj zenit. Dosáhl čtvrtého, avšak nejslabšího volebního vítězství, před dvěma lety prohrál prezidentské volby – a pokud ho někdo schopný brzy nevystřídá, strana Směr nakonec skončí stejně jako HZDS a SDKÚ,“ uvádí komentátor MF Dnes. A vtipné mu přijde především to, že tentýž vůdcovský princip využívají i všechny ostatní politické strany. „Že po letošních volbách nevznikne stabilní vláda? Asi ne. To se na Slovensku daří jen tehdy, když má některý z kohoutů buď nadpoloviční většinu, nebo své koaliční partnery drží pevně pod krkem,“ uzavřel Varyš.
Volby bez vítěze
V Lidových novinách se slovenskými volbami zabýval politolog Pavol Hardoš. „Slovenské volby nemají vítěze. Nemohou je mít, když se do parlamentu dostali fašističtí extremisté,“ uvedl. „Odstíny hnědé jsou však v různé míře patrné na většině politických subjektů, které vstupují do Národní rady. I v důsledku rozložení mandátů je výsledkem politický pat, z něhož nebude snadná cesta k nějakému řešení. Už několik hodin po oznámení výsledků hlasování se začala skloňovat možnost vytvoření dočasné úřednické vlády po dobu slovenského předsednictví EU, které začne 1. července, a předčasných parlamentních voleb,“ doplnil.
Podle něj je největším šokem úspěch krajně pravicové strany Ľudové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby.
„Zatímco Kotleba reprezentuje ryzí středoevropský fašismus, další protestní seskupení, které slaví úspěch – Sme rodina podnikatele Borise Kollára – představuje postmoderní extremismus věku internetových hoaxů. Tady šel protestní hlas slovenského voliče člověku, jenž se nenechá vyfotit bez módního šátku nebo šály, nicméně z úst vypouští žumpu čtvrté cenové skupiny. Kollárova popularita je ještě překvapivější než ta Kotlebova, neboť se předpokládalo, že oslovoval přesně ten typ voličů, který se k volebním urnám zrovna nehrne,“ konstatuje také Hardoš.
„Zodpovědnost za neutěšenou povolební situaci je možné připsat především hlavám Smeru. Nejenže měly poslední čtyři roky prakticky neomezenou kontrolu nad parlamentem a státními úřady, kterou nedokázaly zužitkovat způsobem, jenž by bránil růstu frustrací a pocitů beznaděje, ale udávaly i dominantní tón kampaně. Dnes sklízejí svou hnědou bouři společně s ostatními politickými stranami, které se na nenávistné rétorice léta přiživovaly,“ uzavřel politolog.
Referendum o Ficovi
A co slovenským volbám říká Martin Ehl v Hospodářských novinách? „Slovenská vládní strana Směr premiéra Roberta Fica ztratila velkou část voličů, na které nezabralo ani vyvolání strachu z uprchlíků. To je jediná dobrá zpráva vyplývající z výsledků slovenských parlamentních voleb,“ sdělil Ehl.
„Volby byly svého druhu referendem o Robertu Ficovi. Ukázaly, že jeho dříve tolik oceňované politické schopnosti slábnou. Je sice ještě předčasné dělat závěry o konci jeho politické kariéry, ale zhnědnutí politiky bude součástí jeho dědictví, které si Slovensko nějakou dobu ponese,“ pokračoval Ehl s tím, že Ficův populismus natlačil voliče ke Kotlebově straně, hlásící se k dědictví fašistického Slovenského státu z doby druhé světové války.
„Pro ostatní státy střední Evropy je takový vývoj neblahým varováním. Slovensko s osmi stranami v parlamentu čeká období nestability ve chvíli, kdy se určuje další osud sjednocené Evropy. Tedy ve chvíli, kdy je třeba se bránit agresivnímu ruskému vlivu a kdy jsou liberální hlasy přeřvávány populisty všeho druhu,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
